Hru Half-Life zná dnes pravděpodobně každý pařan počítačových her – tato hra se již na přelomu let 98/99 proslavila v celém světě zejména díky své úžasné hratelnosti, příběhem a Boo ví čím vším (už byl téměř rok na světě). Half-Life 2 v prosinci roku 2004 prosvištěl hard-disky bezpochyby všech uživatelů PC i mimo naši Zemi a až do dnes si užívá herní slávy. Málokdo ví, že právě tyto dvě hry jsou v současnosti (dle průměru recenzí z celého světa, gamerankings.com) nejlépe hodnocené PC řežby všech dob. Half-Life 2 si své prvenství hájí o cca jedno procento nad svým největším konkurentem – svým prvním dílem.

A teď tu máme „datadisk“ Half-Life 2: Episode One... …o kterém víme, že bude jedním z mnoha a o kterém si většina z nás myslela, že nebude nic moc. Není těžké si uvědomit, že udělat kvalitní datadisk na nejlepší hru poslední doby určitě není procházka růžovým sadem, zvláště pokud tímto datadiskem chce vývojové studio uvést zcela ojedinělý a nový koncept produkce her… Já osobně jsem samozřejmě Valve věřil a doufal jsem, že se jim podaří svou jedinou herní sérii prodloužit dalšími úspěchy, ale… Episodní koncept jsem bral jako ryze komerční záležitost, která nepřinese nic nového, příběh jen trochu pošoupne dál a bude to prostě celkově nuda. Naštěstí jsem se mýlil.

O tom jsem se přesvědčil před pár dny, kdy jsem si Half-Life 2: Episode One přes Steam stáhnul a následně pořádně ozkoušel. Jak nás Valve informovali už dříve, příběh začíná tam, kde ve dvojce skončil. Na samotném vrcholku megalomanské citadely se očima Gordona Freemana koukáte na Alyx, ke které se, sic zpomaleně, blíží tlaková vlna, kterou vyprodukoval výbuch vrchního jádra citadely. Najednou se však zjeví banda vortigauntů (takových těch elektrikářů Xeňanů už z prvního dílu), kteří rozvedou diskusní kroužek, zastaví se čas, zčerná obraz a víc překvapivě neprozradím.

Doménou Episode One mělo být vybudování hlubšího vztahu s Alyx a skutečně mohu potvrdit, že dohrání hry takový nějaký efekt opravdu mělo S Alyx chodíte bok po boku od začátku až po konec episody a když se náhodou ztratíte z dohledu, většinou zafunguje alespoň hlasová spojka v podání Alyx - od Gordona to už asi nikdo nečeká… Alyx pro tyto účely byla proto obohacena o několik nových pohybů, manýrů atd., aby mohla směle pokračovat v dobývání našich srdcí. Věhlasná akrobatka se navíc v Episode One odhodlala i ke změně zbraně, když do paží vzala brokovnici, čímž si jistě rozšířila počet možných militaristických příznivců, které brokovnice rajcuje více, než pistol.

Ovšem jaká by to byla Alyx, kdyby se (hledajíc nás - Gordona) nepotulovala po smetišti kolem citadely bez svého psa Doga (i přes jasný zákaz jejího otce). Dog v Episode One také pokračuje v získávání našich sympatií, i když si ho užijeme jen chvíli. Ve hře se už osobně nepotkáte mimo Barneyho s nikým, jelikož City 17 má co nevidět vybuchnout a tak všichni vzali roha.

Když jsem se v recenzi na Half-Life 2 rozplýval nad „filmovostí“ hry, … dobře, jinak… Episode One je prostě také jako film. Nemůžu si pomoct a nepomůžou mi ani peníze, ale lepší scény prostě v jiné hře nezažijete. Pokud si z Half-Life 2 pamatujete nějakou tu slabší chvíli, kdy se nějaké NPC zaseklo a čekalo na váš „tah“, tak i toto bylo v Episode One konečně dovedeno k dokonalosti. Pokud nastane nějaká vtipná situace, kdy byste měli něco udělat, ale jste pomalí, jako jsem třeba já a nevíte co dělat, nejbližší NPC vás obdaří nějakou tou radou, posměškem, nebo vlastní neimprovizovaně improvizovanou situací (tzv. předscriptovaná improvizace ).

Ve hře jednoduše chodíte, kolem vás se odehrává jedna filmová scéna za druhou a vy stále chodíte a chodíte a vůbec nevnímáte, že se na vás čeká - prostě paráda. Smysl pro detail mají ve Valve opravdu nevídaný a ve zdánlivě stejně vypadající hře, jako byl původní Half-Life 2, nyní najdeme opravdu nemalý počet nových vychytávek. Pro příklad - pokud nyní ve veliké tmě zasvítíte nějakému NPC do očí, skloní hlavu a rukou si kryje obličej a pokud je někdo tak drzý, jako je Alyx, okřikne vás i když ve tmě zhasnete světlo. Nevíte, že Alyx nerada tmu, když kolem ní běhá pět zombines (zombies z combines - tohle spojení vymyslela ke své radosti právě Alyx) a světelný vypínač očinevidně nikde není?

Episode One obohatila City 17 i o několik nových monster. Pád vlády citadely způsobil, že například takoví mozkokrabi nyní útočí i na Combine soldiery, což má za následek právě vznik již zmíněných Zombines. Každý Combine soldier, jak jistě víte, má na svém opasku pár granátů. Degradace mozkového ústrojí po mutaci v plnohodnotného Zombine má u většiny těchto zombíků kamikadze sklony - několik jedinců proti vám ve hře vyběhne s odjištěným granátem v ruce a doufá, že nebude jediný, kdo v následujících vteřinách umře. Errory najdeme i u takových „strojů“, jakými jsou Dropships, nebo Scanners. Dropshipka zřejmě pod vlivem pití v přístrojové desce občas shodí Stridera hlavou směrem k zemi a Scanneři nelétávají svou hlavou do země přímo pod vaše nohy v domnění, že si vyfotí nohy nejslavnějšího muže planety. Jinak samozřejmě se potkáte i se všemi ostatními enemies, které jste potkávali v Half-Life 2.

Bohužel, žel, jak bylo oznámeno od samotných tvůrců hry, Episode One je prostě šíleně krátká. Když už dohraji i já nějakou hru za pět hodin (ač na střídavě hard & medium obtížnost), nevěstí to pro hru v recenzi nic dobrého. Sice vím, za jakým účelem byla episoda vyvíjena, vím, že za velmi krátkou dobu přijde další, vím, že takovýhle film se nedělá víkend a nemá nekonečný příběh, ale prostě to zamrzí. Kdyby mě autoři na konci hry alespoň tak šíleně moc nenavnadili na další episodu, Kriste pane?! Když už je tenhle odstavec ten nejzlejší, přidám do něj zmínku o náplni misí, které jsou excelentní , mimo jednu, ve které přenášíte několikrát dokola civilisty stejnou trasou, na které se jen střídají různé nepřátelské jednotky a která je pro změnu dementní.

Před zhruba půl rokem jsme si s kamarády říkali, proč se vydání té první episody tak protahuje, vždyť s každým dalším dnem hra ztrácí hned v několika aspektech, jakými jsou grafika, animace postav a podobně - nové a nové hry vycházejí den co den a jsou stále lepší a hezčí… Jasně, Half-Life 2: Lost Coast dokázal, že Source engine umí, ale to bylo silně na úkor hardware nároků… V každém případě, Episode One jsem spustil a nestačil zírat, jak mi hra na sestavě Radeon X800GT, Venice 64 3000+, 1GB RAM parádně běží. Na maximální detaily s 2x vyhlazováním a zapnutým HDR mi hra (přísahám na moje sluchátka) běží lépe, než Half-Life 2 ve stejném nastavení bez HDR. Co říci? Unbelievable! S HDR hra vypadá i v dnešní době opravdu skvěle, navíc tohle HDR není jen tak nějaké HDR, ale pracuje na stejném systému (postupné navykání oka na více/méně světla), jako to Valve předvedli v Lost Coast. Jak bylo zmíněno, upgradem prošly i animace postav - ale žádného jsem si nevšiml, prostě to vypadá zase skvěle

Half-Life 2: Episode One měla mít i vylepšenou AI, umělou inteligenci a tak se také stalo, i když patrné je to jen v některých málo situacích, alespoň co jsem si osobně všiml… U Alyx je, pravda, rozdíl markantní, jak už jsem zmínil výše, ale další novinky už jsem si všiml jen u Ant Lion Guarda (ten největší čtvernožec ve hře), který si vždy pečlivě hlídá, jestli jeho díry (ze kterých se klubou Ant Lioni - ty menší čtvernožci) nejsou zahrabány nějakou náhodnou překážkou (auto a cokoliv čím má Gordon Freeman ve zvyku pomocí Gravity Gunu zahrabávat díry v zemi, což je jeho vedlejším koníčkem). Tímhle mě ta velká obluda skutečně vyváděla z míry, proto jsem ho musel vyvést z míry já granátem z kulometu. Není nad domluvu z očí do očí. (haha Apollo21 se teď směje)

První episoda mě překvapila i v trochu jiném ohledu, kde jsem to opravdu nečekal a to v kvalitě dabingu jednotlivých postav, který se, dle mně, posunul zase o krok blíže reálným lidským reakcím vzhledem k fyziognomii dané postavy. Herci si se svými postavami z Half-Life prostě více rozumí, Alyx, její otec, Barney, Dr. Kleiner - je zážitkem je poslouchat, neumím si je představit s jiným hlasem a tak to má být. Aby si příznivce série Valve ještě více oblíbili, stejně jako v Lost Coast i v Episode One je možné si zapnout komentáře přímo od vývojářů hry. Ty jsou do hry pěkně zapracované a prodlouží hrací dobu o další půl hodiny či více - co si budeme povídat, je parádní poslouchat, jak autoři hry povídají o věcech, které jsme si skoro ani nevšimli Soundtrack a ostatní zvuky jsou ve hře již tradičně perfektní a proto v oblasti ozvučení nemám žádné výtky.

Takže, abych to shrnul, tahle „hra“ mě opravdu potěšila. Když jsem se trochu vyrovnal s krátkou hrací dobou, se kterou jsem se vyrovnal opravdu rychle a hru před psaním této freestylové recenze dohrál ještě dvakrát, rozhodl jsem se šáhnout na vyšší mety v příčce celkového hodnocení. Pokud na úkor hrací doby vzpomenu tradičně geniální a navíc notně vylepšenou hratelnost, geniální zvuk, vylepšené AI, filmovou atmosféru, Zombines a vyšperkovanou grafiku, dostávám 92%. A nejvíce mě na hře štve, jak mě nalákala na Episode Two.

Videa ke stažení: první, druhé, třetí.