Oficiální olympijské hry, ať už letní nebo zimní, sleduji zhruba od roku 2000, kdy jsem si na svůj první počítač koupil (nebo spíš mi moji rodiče koupili) tehdejší novinku Sydney 2000. V deseti letech jsem byl z celé hry úplně nadšený a strávil u počítače několik desítek hodin. A proto jsem zajásal, když se mi naskytla příležitost po deseti letech zrecenzovat tentokráte zimní variantu zápolení pod pěti kruhy. Olympijské hry v kanadském Vancouveru se kvapem blíží a nám nezbývá, než se zatím zabavit u téhle hříčky britských vývojářů ze studia Eurocom.

Na první pohled vypadá Vancouver dobře. Představujete si, jak budete v konkurenci několika desítek počítačem nebo člověkem řízených protivníků srdnatě bojovat o cenné kovy v desítkách sportovních disciplín, které se na olympiádě běžně konají. Chyba lávky - disciplín je tu pouze čtrnáct a národů o deset víc. Stejně na jejich počtu nezáleží, liší se pouze zkrácenou hymnou a zabarvením kombinézy. Hvězdy jako Záhrobská, Kraus nebo Bank nehledejte, licence na sportovce opět chybí, ale to by zase tak nevadilo. Hra se hlavně nedrží nějakých pravidel o etnickém složení národa, takže když za Českou republiku nastoupí černoška, nesmíte se divit.

Počet disciplín je sice malý, za to ale obsahuje několik novinek, které stojí za to zmínit. Krom takových veteránů, jakými bezesporu jsou skoky na lyžích nebo alpské lyžování, přišli autoři se zpracováním relativně mladých olympijských sportů (Ski Cross či Snowboard), za což určitě patří dík a pochvala. Na druhou stranu je škoda, že chybí takové klasiky jako běh na lyžích, biatlon a rychlobruslení (je přítomen pouze Short Track ve dvou variantách).

V úvodním menu, které mimochodem nejde ovládat myší, dostáváte na výběr zkusit trénink, olympijské hry (což zas až tak není pravda) a takzvané výzvy, kdy musíte během závodu plnit různé úkoly. Například musíte po stanovený čas jet vyšší rychlostí. Ale i tady je cítit vývojářský minimalismus, celý strom úkolů čítá pouhých deset položek. Tréninkový mód je určen hlavně na vylepšení vašeho umu v dané disciplíně, kdy můžete trénovat do aleluja.

Nejvíce se asi těšíte na zpracování olympiády, jenže... Třeba v úvodu zmiňovaném Sydney 2000 jste se museli v módu kariéry nejprve na olympiádu vůbec dostat (tvrdý to oříšek) a potom jste se skutečně cítili v těle sportovce. Navíc vše ohraničovaly zahajovací a závěrečné ceremoniály, které výsledný efekt ještě umocňovaly. Zde? Kliknete a hned jste na stadionu/trati, televizní záběry představují vás a vaše soupeře (pokud se jede "hromadně"), závod proběhne, replay, dáme medaile, hymnu a čau, hotovo. Nejhorší na tom je, že soupeři jsou vždy pouze tři (!), což třeba u sjezdu působí poněkud směšně. Navíc ani nesedí startovní listina, nevím, kolik Číňanů nebo Korejců jezdí boby.

Další kapitolou sama pro sebe je ovládání, které je totálně načuchlé konzolí Xbox 360. Autoři se snad ani neobtěžovali zakomponovat do své hry ovládání pomocí myši, takže se několik prvních minut na místo sportovního zápolení připravte na zoufalé promačkávání klávesnice. Při závodění vám však účel všech potřebných kláves rychle přejde do krve, snad jen při akrobatickém lyžování jsem nějak nepochopil, jak vlastně ten velký kruh funguje. Rozhodně se tak neopakuje evergreen většiny těchto her, kdy jsme zběsilým mačkáním šipek přivedli své klávesnice na pokraj klinické smrti.

Hlavní síla Vancouver 2010 je především v multiplayeru, který lze hrát jak po lokální síti, tak přes internet pomocí služby Games for Windows. Trochu zamrzí absence hraní ve více lidech na jednom počítači. Pochopitelně, že by hromadné závody podobně zpracovat nešly, ale těch je jenom pár (konkrétně pět) a určitě by to hodnocení hry zvedlo o pár bodíků nahoru. Škoda, další promarněná šance od vývojářů. Multiplayeroví nadšenci mají pochopitelně k dispozici to, co osamocený hráč.

Možná si po přečtení několika předchozích odstavců myslíte, že mě hra vůbec nebavila a jsem rád, že to mám za sebou. Mýlíte se, bavila. Zase jsem se vrátil do dětských let. Vancouver 2010 je určitě kvalitní hrou, kterou však sráží strašně velký počet nedodělků. Je to škoda, oficiální hra olympijských her by si zasloužila kvalitnější zpracování. Chce to udělat něco více, než jen smíchat čtrnáct disciplín, dvacet čtyři národů, tři herní módy a jít s tím na trh. Trocha invence, pánové!