Vypadalo to tak nadějně, nová adventura s názvem 15 days mohla být jedna z nejlepších adventur vůbec, nakonec se z toho vyklubala poměrně nic moc hra. Ale nepředbíhejme, hodnocení si necháme až na konec, nyní pojďme k samotné hře. Námět na příběh je velmi dobrý, ovšem zcela nevyužitý. Parta aktivistů se rozhodla, že budou přerozdělovat finanční prostředky a pomáhat tak lidem. Samozřejmě nemyslím nějaké sezení v úřadě a dohadování se o tom, kolik peněz komu poskytnout, vše vzali do rukou mnohem radikálněji. Bohatí lidé zaplatí obrovské sumy peněz za originální obrazy ze světových galerií a naše parta toho dokáže velmi dobře využít. Vlastně jsou to prachobyčejní zloději, kteří si ovšem peníze nenechávají pro sebe, ale podporují jednu neziskovou společnost.

Víte, co je to „downhill“? Ne? Jedná se o různé sjíždění kopců v obrovských rychlostech, nejčastěji na kole, přičemž během cesty se pokoušíte nezabít o stromy, šutry a případně nepřejet padlé spolujezdce či turisty. S hrou 15 days si takový sjezd vyzkoušíte. Hra začíná úplně skvělým intrem, za které by se nemusel stydět kdejaký AAA titul. Lezení po hodinách a další akční scény vás nažhaví na takovou úroveň, že máte pocit, že to co se chystáte hrát, bude přinejmenším hra roku, ovšem potom začíná sjezd dolů, neboli zmiňovaný downhill. Hned po skončení intra skončíte s osmicí na kole a pusou plnou zeminy. Začínáte v příbytku našich kumpánů, ovšem nečekejte, že by vám řekli něco extra, vlastně neřeknou vůbec nic a hráč aby se celou dobu domníval, že se jedná o prachsprosté zloděje.

Co se týká samotných postav, jsou tu celkem čtyři hratelné – tři aktivisti (Mike, Bernie a Cathryn) a jeden polda jménem Jack Stern. Dále se setkáte s celou řadou nehratelných postav, se kterými prohodíte okolo každé blbosti opravdu kupu slov a aspoň, že se někdy něco zajímavého dozvíte. Postavy jsou graficky celkem pěkně zpracovány, nečekejte extra detaily, ale dá se na to v pohodě dívat. Celá hra se ovládá pouze za pomoci myši, lépe řečeno levého tlačítka. Nic víc potřebovat nebudete. Zamrzí, že na každém pohledu je pouze pár interaktivních věcí. Celkem zajímavě působí uživatelské rozhraní, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že autoři s ním měli větší plány. Po kliknutí na každou věc se zobrazí možnosti, co s ní chcete dělat. Povětšinou se u každého předmětu dočkáte pouze suchého konstatování, o co se jedná, někdy dokonce i ve více větách. Potom zde ještě bývá možnost „sebrat“ a „použít“. Podobně nedodělaně působí rozhraní i při rozhovorech, vypadá to, že autoři dříve počítali s možností více odpovědí/otázek, podobně jako v Mass Effectu, ovšem žádná možnost výběru zde není, a pokud chcete, aby hovor pokračoval, musíte kliknout na jediné dostupné tlačítko.

Osobně jsem k postavám necítil žádné pouto, jsou skoro jako roboti. Pár náznaků vztahů k rodině zde je, ale stále na mě postavy působí naprosto mrtvolně a nezajímavě. Dokonce jsem si mnohem více oblíbil některá NPC, se kterými se na svých toulkách potkáte, než samotné postavy – protože o nich vůbec nic nevíte. Cathryn má sice pěkný (i když mírně hranatý) zadek, ale je to s ní stejné jako se sochou. Osobně od adventury očekávám vymakané seznámení s postavami, či alespoň nějaké projevy citů, údivu atd. Tahle lidskost zde chybí. Pohyby postav také nevypadají zrovna lidsky, znovu mi něco říká, že tahle hra teď neměla být na mém pevném disku, ale u vývojářů, a ti na ní měli makat a makat.

No dobře, tohle by se dalo ještě jakž takž překousnout, ale to, že hraní je nuda, už ne. Největší chybou této hry je jednoduše fakt, že zde není co dělat. Na každé obrazovce je pouze pár interaktivních předmětů a to je vše. Párkrát jsem se ve hře zasekl, ale ne kvůli tomu, že bych nevěděl, co mám dělat – no vlastně nevěděl – skripty jsou zde neústupné – musíte vše plnit krok po kroku, jak chtěli vývojáři, jinudy prostě cesta nevede.

Například Jack může volat povětšinou pouze ze svého auta, a teď se podržte čím, mobilním telefonem. S mobilním telefonem, kterým několikrát běžně zavolá i normálně venku, musí být tentokrát uvnitř dodávky. Věřte, že když se snažíte zavolat z telefonu a on vám furt oznamuje, že je ještě něco potřeba udělat, a vy lítáte po celé lokaci a za pomoci mezerníku zobrazujete všechny aktivní objekty a nakonec zjistíte, že stačilo nastoupit do dodávky, docela vás to dostane. Kapitolou, která by byla sama pro sebe, jsou minihry. Osobně je mám celkem rád, ovšem zde jsem spokojený nebyl – není jich moc, ale u těch pár vám běží dvouminutový časový limit, po jeho uplynutí lze minihru přeskočit – za dvě minuty většinou stihnete pochopit princip a udělat první kroky – to zelené tlačítko v rohu, sloužící k přeskočení poté nehorázně láká, a já jej ochotně využil.

Možná se na celou hru špatně díváme, jako interaktivní film už to není až tak špatné, a jako oddechovka také ne. Věřím, že své fanoušky si tahle hra najde. Je zde spousta místa ke zlepšování (tedy jinak řečeno, je zde spousta chyb), ovšem jde vidět, že autoři měli velkolepé plány, které ovšem neuskutečnili, možná proto, že jejich studio bylo rozpuštěno.

Velice příjemně mě překvapila náročnost na hardware. Neměl jsem možnost vyzkoušet, ale hra by měla bezvadně šlapat na kdejakém notebooku – s 5770 jsem dosahoval přes 70 snímků za sekundu, a u adventury si bohatě vystačíte i s 15FPS. Textury jsou krásně detailní, většina věcí je krásně vymodelovaná, ovšem najdou se i výjimky, například škubající se textura letadla letícího po obloze (pouze textura – 3D model není), stejně jako ptáků. Naproti tomu, sem tam potkáte na kůlu sedat nádherně vymodelovaného i rozpohybovaného holuba. Zvuková stránka na tom také není zrovna nejlépe. Klapající podrážky kohokoliv a jakémkoli povrchu lezou pěkně na nervy. Dále je tu nevyvážená hlasitost různých efektů.

Hru u nás vydává společnost TopCD, která je známá především překlady her a 15 days není výjimkou. Překlad je krásný, čitelný, žádné blbosti a hlavně srozumitelný. Rozhovory jsou přeloženy zcela všechny, webové stránky na počítači ve hře jsou přeloženy pouze z části – a to z té, kterou potřebujete – bezcenné odkazy jsou nadále psané německy. Hru jsem dohrál hlavně kvůli motivaci příběhem, dozvědět se, jak to všechno skončí. Vývojáři nechali mírně pootevřené vrátka pro pokračování, ovšem nemyslím si, že se jej dočkáme.