Když už spojí síly studia, která za sebou mají poměrně slušný výčet áčkových titulů, čekáte, že z toho vzejde megatitul. Minimálně. Jenže to nemusí být nutně pravda. Varšavští People Can Fly a staří mazáci z Epic Games dali hlavy dohromady a výsledek vidíte. Bulletstorm se nesnaží zaútočit na vaše city, nesnaží se být atmosférický, snaží se jen o jediné - královsky vás bavit. A byť se v něm možná prolévají hektolitry krve, ani kapka nepřijde na zmar.

Jestli stále ještě nevíte, co je vlastně Bulletstorm zač, tady máte holou pravdu: Je to nehorázná kravina. To ale ještě vůbec neznamená, že by šlo o špatnou hru, naopak. Občas je zkrátka potřeba trochu si zařádit a neohlížet se nad tím, jestli se to děje v souladu s realismem. Bulletstorm chce být originální. Tak originální, jak jen bezduchá akční rubárna může být. A jde na to různě. Třeba stylem zabíjení. Detailněji ho rozpitváme o pár řádků níž, neboť si to bezpochyby zaslouží.

Hlavní hrdinové jako by z oka vypadli těm z Gears of War. Muskulaturní řezníci 26. století se ale ať se vám to líbí nebo ne do takového prostředí hodí jako nikdo jiný. Hláškují o sto šest a třebaže nejednou přestřelí až za hranice trapnosti, většinou se nad jejich suchými „Nukemovskými“ kecy s chutí pousmějete. Že byste ale smíchy tloukli gamepadem o stůl, to zase ne. Každopádně otisk scénáristy Cliffa Berszinského je ve hře znát, koneckonců vždyť i on horlivě spolupracoval na obou Gears of War hrách, k nimž má Bulletstorm zdaleka nejblíže.

Bavíme-li se o akční rubačce plné násilí a tvrďáckých slov, asi je jasné, že tvůrci nemarnili čas s vymýšlením mass effectového příběhu. Byť je pojat filmově, silně z něj táhne béčkovost. Jen si poslechněte, jak umně lze několik klišé momentů poskládat tak, aby z toho vznikl námět na počítačovou hru.

Skupina žoldáků pod vedením hlavního slizouna generála Sarrana páchá vraždy na objednávku v domnění, že likviduje osoby nebezpečné pro společnost 26. století. Jaké to je pak nemilé překvapení, když zjišťují, že je jejich chlebodárce dlouho tahal za nos a nechával popravovat nevinné osoby.

Rozpálení do běla vypovídají generálovi poslušnost a obrací se proti němu. Nahánění končí na planetě Stygia, kde ztroskotají jak žoldnéři pod vedením Graye, tedy vás, tak i generál se svými přívrženci. Planetu obývají zajímaví tvorové, kteří se k vám nepřekvapivě příliš láskyplně netulí, jako spíš vás chtějí co nejrychleji oddělat. Netuší ale, že vy jste daleko rychlejší. A taky daleko vynalézavější, co se zabíjecích metod týče.

Možná to je, možná není podstatné, ale Gray je notorický alkoholik. Ztroskotání plavidla nakonec přežije jen on a kapitán lodi Ishi, který je však na něj právem pěkně nabroušený. Nejen on vám bude dělat společníka při cestě za pomstou. Dějový sled tedy znáte.

Netrvá to dlouho a narazíte na první bandu nepřátel. Je možná škoda, že se na rozdíl od spolubojovníků nedokážete v souboji krýt, ale je to jedno. Prostě k nepříteli – pokud k vám sám nepřiběhne – nakráčíte a pořádně ho kopnete. Tím je na pár vteřin ochromen a dává vám šanci naložit s ním podle libosti. Čím efektněji si se znehybněným protivníkem poradíte, tím lépe. Za každou akci se vám totiž přičítají body.

A když za každou, tak opravdu za každou. Dokonce i za správný stisk kláves při šplhání. Nebo za správné načasování pohledu. Že byste tedy trpěli nedostatkem XP bodů, to se říct rozhodně nedá. Upgradovat svou výzbroj je tím pádem o mnoho jednodušší.

Do vaší, respektive Grayovi náruče se snese hned několik zajímavě vyhlížejících zbraní. Ale zdaleka největší hrátky si užijete s elektrickou „šňůrou“ (leach), kterou si přitáhnete každého nepřítele a nakopete mu co hrdlo ráčí. Nebo ho prostě rozstřílíte na maděru, brutalitě se tu meze nekladou.

Je tedy jasné, že Bulletstorm vás nebude tahat po rozlehlých mapách plných nástrah, hádanek, či dokonce volnosti. Koridorová akce vás žene stále jedním směrem, většinu času trávíte v patách svých společníků a čekáte, až se načte skript a přiběhnou noví nepřátelé. Prostředí je poměrně zdařilé, ale rozhodně mohlo být vyvedenější. Z Unreal Enginu se dá vytěžit víc. Nicméně pro lineární mapy, v nichž se většinu času pohybujete, to v pohodě vystačí.

Grafika podle toho taky vypadá. Ne že bych od Bulletstormu čekal v tomto směru Crysisovou dokonalost, ale přeci jen ze sebe autoři mohli vydat víc. Filmové prostřihy jsou fajn, to bezesporu, ale ani u nich si nehryžete nehty v obavách, co se stane v příští scéně. No a co, to od Bulletstormu nikdo ani nečeká. Postavy mezi sebou neustále řeční, což potěší, zvlášť pak, že se jim občas vyvede poměrně slušná hláška. Jen malé upozornění: Jestli chcete k hraní pustit i rané školáky, budete jim muset vysvětlit význam slov „fuck“ a „dick“, které patří mezi základní kameny slovníků všech zúčastněných protagonistů.

Bulletstorm je taková jednohubka, kterou velmi rychle strávíte (něco kolem 6-7 hodin) a ani vás po ní nebude pálit žáha. Jenže co hůř, druhý den si ani nevzpomenete, že jste něco takového kdy jedli. Zabíjení kopanci a elektrická šňůra jsou bezpochyby originální zlepšováky, ale po čase se omrzí. Na hráče dolehne stereotyp a jen velmi těžko se ho zbaví. Kromě toho zabíjení totiž hra nic víc nenabízí. Ani offline kooperaci, k níž to přímo vybízí. A to je trochu škoda, protože potenciál na to jistě má.

Na oddych po dni plném stresu je to však ideální počin. Hodinku dvě běhání po mimozemské džungli či městě a spát. Nic víc, nic míň.