Symbol těžařů v období tvrdého stalinismu v českých zemích pro někoho mohla představovat milá a propagandou nezatížená pohádka Dařbuján a Pandrhola. Ne snad, že by se Miner Wars inspirovalo právě v tomhle geniálním díle Fričovi tvorby, ale přeci jen - když už se naši čeští Keen Software pustili do něčeho, co má spoustu společného s hospodářským sekundérem, tak proč tuhle paralelu nevytáhnout, že. Miner Wars 2081 se potlouká herním průmyslem už od konce listopadu, jenže v té době byli všichni celí ztumpachovělí kvůli euforii z třetího Far Cry a jiných trojáčkových výrobků, které v té době oněměli všechny kritiky.

Tehdy navíc ještě novinka vyžadovala stálé připojení k internetu. Dva měsíce nato už jí však rozjedete i bez nutnosti být online, a možná právě to způsobilo, že se zvěst o Miner Wars 2081 rozkřikla. Šéf studia Marek Rosa už prý napočítal 50 000 prodaných kusů. Keen Software se tedy snaží ze hry vytřískat co nejvíc, a tak se ještě můžeme těšit na spin-off v podobě MMORPG. Zaujme ale Miner Wars 2081 běžného smrtelníka, který právě dohrál třetí Assassin’s Creed a rád by si smlsnul na něčem stejně kvalitním a velkolepém?

Myslím, že bez zbytečných skrupulí mohu potvrdit, že nezaujme. Titul od pražských borců cílí jinam. Pamatujete na Descent? Kdysi dávno to byl celkem hit, matně si vzpomínám, že to byla jedna z prvních her, které jsem dohrál. A právě tahle záležitost, jejíž třetí díl vyšel na čtyřech cédéčkách (nesmějte se, tehdy to byl pane pořádný objem! Navíc to byla verze, která v sobě obsahovala ještě datadisk, ale to nechme stranou) inspirovala Keen Software House ke zplození Miner Wars 2081. Technicky tedy Descent rozhodně připomíná, protože grafikou by se oba dva tituly mohly sobě rovnat. Jenže poslední díl do tohohle starodávného vesmírného sci-fi vyšel v roce 1999. A to už je sakra dlouho.

Když tedy smícháte do jednoho hrnce právě Descent a přihodíte dějovou zápletku z Red Faction, velice snadno se zorientujete i v Miner Wars 2081. Ten začíná skutečně epickou znělkou, za kterou by se nemusel stydět žádný zimmerovskou hudbou ozvučený biják. Scénáristi nám předkládají zničenou sluneční soustavu poté, co se lidstvo marně snažilo podmanit si slunce a věci se jaksi vymkly kontrole. Přežilo jen několik málo obyvatel těžařských kolonií rozesetých všude možně ve vesmíru, které se teď snaží obnovit pozemský řád, jenomže mezi sebou kolikrát různé národní frakce nejsou zrovna za dobře. A do toho jste tu vy, Apollo, abyste se s tím vším nějak vypořádali a ideálně nastolili mír.

Příběh sám o sobě, navíc ještě podpořen volným světem nabádajícím k průzkumu, by klidně snesl srovnání s největšími vesmírnými ságami herního trhu. Ovšem jak už asi cítíte, má to háček. V tomto případě spíš obří hák v podobě enginu VRAGE. Autory sice šlechtí, že si ho sami vyvinuli, ne už však, kolik chyb v něm ponechali. Všechno pozitivní, co na něm najdete, okamžitě vyváží minimálně stejně hodnotné mínus. Kompletně zničitelné prostředí? Jistě, ale s amatérsky odlétajícími kusy skal či výbuchy. Volnost ve vesmíru? Nemotivuje k plnému využití jeho potenciálu. Celkově tedy máte z Miner Wars 2081 pocit, že se megalomanské plány střetly s nepřízní rozpočtu, a vzniklo dílo, které by se sice rádo zařadilo mezi velikány sci-fi, ale prostě na to nemá.

Miner Wars 2081 nejsou klasickou FPS, protože ovládáte jakýsi těžařsko-útočný modul, díky němuž se můžete pohybovat v úzkých štěrbinách a v jiných nepřehledných místech s ladností mouchy domácí. Ale ani tady si Miner Wars 2081 nepočíná zrovna vyspěle. „Jízdní model“, jestli to tak dá pojmenovat, by rozhodně měl být lepší. Možná že za to můžou nepřehledné a mnohdy klaustrofobní interiéry, do kterých vás hra tak často a ráda v rámci misí uvrhává. Daleko jistěji si počíná ve vesmírném vakuu, kde se ovšem ocitnete v porovnání s misemi v interiérech jen zřídkakdy.

Přitom právě tady, ve volném vesmíru, jako by se najednou vyjevil potenciál celé hry. Sice si musíte hlídat přísun kyslíku, ale stejně jsou vesmírné bitvy – obzvlášť v multiplayeru – možná tím nejlepším, co hra přináší. Žel, je jich příliš málo.

V průběhu misí mne dováděl přímo k šílenství plechový ženský hlas, který se snaží být čímsi jako vaší umělou inteligencí, jež o váš modul dbá podobně jako EDI v Mass Effectu. V Miner Wars 2081 bohužel k její reinkarnaci do těla anorganické modelky nedojde, a kdyby ano, s chutí bych ho rozstřílel na kusy. Tento hlas nemá za úkol nic jiného, než vás dráždit a pokoušet vaší trpělivost. Častokrát se stane, že prostě vystřílíte všechny náboje a krabice s náhradními je v nedohlednu. Chvíli tedy poletujete bez nábojů.

Nejenže vám v takové chvíli svítí přes obrazovku červené „no ammo“, ale ještě ke všemu se v pravidelných intervalech ozývá právě tím plechovým hlasem, o kterém je řeč, stále a dokolečka hláška „you have no ammo“. Vtom se nepřátelé najednou vyrojí zpoza rohu; vy najednou kličkujete, manévrujete, potíte se, jak se všechny snažíte trefit sekundárními zbraněmi. Jste naštvaní, nejde vám to. A do toho vám někdo, kdybyste to totiž náhodou nevěděli, nebo na to zapomněli, nebo si to snad nedokázali přečíst z prostředku obrazovky, hlásí You have no ammo. Střílel bych, kdybych měl čím.

Když zrovna hlas neoznamuje, že jste bez nábojů, tak vás zkouší „hodit do klidu“ jinou hláškou: „Pozor, blíží se nepřátelé.“ Radar sice indikuje, že jsou od vás ještě dobrých osm set metrů, ale to je přece jedno. Ještě, že to jde v nastavení omezit.

Na druhou stranu v takové chvíli docela potěší přítomnost parťáků, ať už živých v kooperaci nebo těch počítačových. Pakliže je kontroluje CPU, můžete se na ně poměrně často spolehnout. A to nebývá ve hrách úplně zvykem, takže minimálně za AI spolubojovníků si tuzemský počin zaslouží utrousit slova chvály. Vypíchnout musíme také extrémně nízké HW nároky. Na minimální detaily rozjedete Miner Wars 2081 snad i na šicím stroji.

Jenže vykoupeno je to mnohdy amatérským zpracováním, nedůsledností a dalšími neduhy, které srážejí slibně se tvářící záležitost z Prahy hluboko pod průměr. Vše zachraňuje multiplayer, jenž se ve výsledku jeví jako jediný důvod, proč hru hrát. Musíte mít ale kliku a narazit na nějaké lidi na serverech. Nemastná a neslaná příběhová kampaň sice na chvíli zabaví, ale po chvíli se z ní vyklube jen čiré béčko bez potřebných pák, za které by občas bylo potřeba zatahat. Škoda.