Tak se fanoušci vojenských simulátorů konečně dočkali, ArmA 3 od Bohemia Interactive začátkem září opustila fázi betaverze a s plnou parádou vyrazila do světa. Jaký to byl úspěch? Inu, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Pokud máte v předchozích verzích třetího dílu nahrány spousty hodin a multiplayer je váš druhý domov, příliš se vás tato "změna" netýká. Pokud jste se však těšili na oficiální vydání kvůli singleplayerové kampani, či dalšímu obsahu, budete poměrně zklamáni. Moc nového tu totiž není. Nebuďme ale k vývojářům nespravedliví, absenci příběhu při vydání avizovali dlouho dopředu společně s informací, že bude zveřejňována postupně pomocí zdarma stažitelných DLC.
Co tedy český vojenský simulátor nabízí? V podstatě to stejné, co jsme už měli možnost vidět v alfě a betě. Showcases, tréninkové mise, rozsáhlý editor a především multiplayer. Pokud náhodou nevíte, o co v Showcases jde, pak vězte, že jsou to kratičké, přibližně půl hodiny trvající samostatné mise, které vám mají hru blíže představit. Jejich záběr je poměrně široký, od osudů obyčejného pěšáka přes noční přepady, velení skupině vojáků až po bojovou techniku. Kapitolou sama pro sebe jsou tři speciální "mise", v nichž si můžete vyzkoušet naprosto všechno, co dané frakce nabízí (ať už jde o zbraně nebo vybavení). Trénink je pak přesně to, co byste od něj čekali. Pobíháte po cvičáku a střílíte do terčů, ať už „jen tak“ nebo na čas.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říkáte si. Hra více hráčů je ve třetí Armě naprosto stěžejní složkou hry (zvlášť při absenci kampaně). Zahrát si můžete nejrozličnější módy, ať už kompetetivní či kooperativní, až ve 128 hráčích na jednom serveru. Zřejmě nemusíme dlouze připomínat, že můžete hrát nejenom coby klasičtí pěšáci, ale i řidiči transportéru, džípu, tanku či piloti vrtulníku nebo stíhačky. Možnosti hry více hráčů jsou pak také takřka nevyčerpatelné a to díky přiloženému editoru. Jak je tomu totiž u série Arma zvykem, místní komunita se okamžitě vrhla na vytváření dodatečného obsahu a už teď naleznete desítky... co desítky, stovky, možná tisíce dalších map a módů, na nichž se můžete vyblbnout co hrdlo ráčí.
Ne všechny výtvory se však soustředí pouze na multiplayer, najdete mezi nimi i spoustu čistě singleplayerových scénářů, ať už více či méně povedených. Dokonce se setkáte s předělávkami jiných her, za všechny jmenujme například úvod Metal Gear Solid 1 nebo první úroveň původního Wolfensteina 3D. Závěrem bychom rádi pochválili podporu Steam Workshop, díky čemuž je šíření hráčských map velice snadné a intuitivní. Jenom je škoda, že se musí pokaždé všechno znovu a znovu načítat, tudíž pokud jich máte stažených pár desítek, nějakou dobu to zabere.
Bohužel, ani novému dílu se nevyhnuly porodní bolesti provázející sérii už takřka od začátku. Ano, máme na mysli spoustu bugů a chybiček, na něž narazíte... no, na každém kroku určitě ne, minimálně však celkem často. Zasekávání se o dveře, ptáci letící na místě a podobné úlety spíše zamrzí. Pravou „zábavu“ (možná až doslova) zažijete s vozidly. Létání s tanky, šílené odrazy a přemety, to všechno se dá v tomto vojenském simulátoru zažít. Nám se to sice nikdy nepodařilo úplně správné provést, nicméně stačí jedno vyhledávání na YouTube a sami uvidíte.
Ještě se v krátkosti zmíníme o umělé inteligenci. Většinou funguje dobře (až na případy, kdy se na jedné silnici sjede několik vozidel a vy jim přikážete někam jet, pak mají ze začátku menší problémy), vadí nám však její rentgenový zrak. Vlastně je to hodně podobné, né-li stejné, jako v předchozích dílech, AI vás většinou vidí i přes keře a stromy, což umí být frustrující. V jedné kooperativní misi nás dokonce během dvou minut okamžitě vystopovala a obklíčila, když jsme omylem jednou vystřelili. Nutno dodat, že jsme byli asi půl kilometru vzdáleni a navíc za kopečkem.
Nechápejte nás špatně, třetí ArmA je samozřejmě kvalitní vojenský simulátor, vydání však doprovází silné rozpaky. Plná verze totiž nenabízí nic, co byste už neměli možnost vyzkoušet si v předchozí alfě nebo betaverzi. Jistě, de facto zbývá už jenom kampaň, která stejně v průběhu následujících měsíců dorazí prostřednictvím zdarma stažitelných balíčků. Ovšem na to jsme nepotřebovali plnohodnotné vydání. Nikdo by autorům hlavu neutrhl, kdyby si hra ještě chvíli pobyla v betě a vyšla až po úplném dokončení singleplayeru. Když k tomu připočteme poměrně velký počet větších či menších chyb, zatím nám z toho vychází níže uvedené hodnocení.
