Vše to začalo, když mi v mailové schránce přišla zpráva od neznámého člověka. V té stálo, že se v blázinci Mount Massive Asylum děje něco podivného. Něco, co potřebuje notně prozkoumat a vysvětlit. Přivolaní vojáci mizí, žádné stopy, na večerní partičku svlékacího pokeru to nevypadá. Připočítejme ubližování lidem a to, že si tady někdo pěkně mastí kapsu. Dále v e-mailu stálo něco o výzkumu zabývajícím se lidskou myslí. Co se to tam proboha děje? Milesi, musíš to vyřešit! Bude to brnkačka a navíc se proslavíš, jestli z toho vzejde pěkný sloupek v nějakých novinách! Pro Krista pána… byl jsem to ale debil.
Jak již bylo napsáno, ujmete se role novináře Milese Upshura. 17. září 2013 mu přišel e-mail, ve kterém stálo to, co je tak nějak shrnuto výše. Vaším úkolem bude zjistit, copak se to v tom blázinci děje. Je jasné, jinak by to nebyla hororová hra, že tady vás bude čekat spousta věcí, na které po hraní budete muset myslet, a až v hluboké noci budete muset na záchod, dvakrát třikrát si předem rozmyslíte, jestli je to opravdu akutní, nebo to počká do rána. Nepřeháníme. A to ani v tomto: dosavadní královna hororových večerů, Amnesia, tu má velice silnou konkurenci. Možná ještě něco lepšího. Nebo horšího?
Příběhově se nejedná o nic, co by zasluhovalo nominaci na herního Oskara. Ve zkrácené verzi: musíte chodit, sbírat dokumenty o výzkumech a sledovaných subjektech, utíkat před nepřáteli a tak dále. Stejně po celou dobu hraní na příběh nebudete myslet, protože budete tak podělaní, až budete mít odřenou podlahu nebo prodřený koberec od věčného odstrkování od stolu. Když se na ten příběh budete přeci jen soustředit, můžete zjistit pár zajímavých informací. Hlavně ke konci hry.
Autoři z nezávislého studia Red Barrells potvrzují stále pravdivější fakt. Indie vývojáři a hry vám často nabídnou několikrát lepší požitek z hraní, než konkurence často komerčně založená. Ať už Amnesia, nebo Outlast. Porovnejme tyto dvě hororové pecky se sérií Resident Evil. Všichni víme, že Capcom momentálně nevede moc dobrou práci. To, co vás vyděsí možná startovní cenou, není rozhodně dobrá reklama. Nechceme teď na nikoho ukazovat, ale indie vývojáři dávají do svých her srdíčko. Komerce zde vidí asi jen vidinu slušného výdělku, čímž na výsledný dojem z hry u spotřebitelů docela kašlou (ale nedají to znát), páč síla značky stejně donutí spousty lidí si to koupit.
Velké plus si odnese i propracovanost vaší postavy, přestože se jedná o titul z pohledu první osoby. Máte ruce s plně funkčními prsty, vidíte si na trup a dohlédnete až ke špičkám bot. Chcete se vyklonit za roh? Miles dá na zeď ruce. Někdy se může zdát i směšné, jak takové menší detaily dokážou zvednout výslednou spokojenost.
Označení survival horror je zasloužené. Nejen tím, že s nepřáteli nemůžete bojovat, protože s nimi to prý „nejde“, ale navíc musíte sbírat baterky do vaší kamery. Ta vám slouží nejdřív jako věc na zaznamenávání okolí, v pozdější fázi hry ji budete potřebovat jenom díky jejímu nočnímu vidění. Ono potkat takového mutanta s obuškem v ruce a nevidět, kudy jít, když on vidí i ve tmě, je docela složité. Jak se tedy před nimi schovat? Je to jednoduché a ta myšlenka je úsměvná. Schovejte se do skříňky nebo vlezte pod postel a modlete se, ať vás pronásledovatel nevytáhne. Ano, Outlast si dal záležet na lekacích momentech. A autorům se to vážně povedlo.
Neznámé studio Red Barrells udělalo díru do světa, to je jasné. Outlast je krásným příkladem, že když dáte do své hry srdíčko a vyhrajete si s tím, vznikne produkt, který by si měl každý vyzkoušet. Parádní survival horror, jehož hrací doba záleží hodně na tom, jakou rychlostí budete hrou projíždět. Ti nejrychlejší mluví o nějakých čtyřech hodinách, ale to asi byli správní nebojsové. V průměru Outlast zabere spíše takových šest hodin. Není to moc, ale stojí to za to.
