Krabicové balení v kamenném obchodě, nabručený pošťák nesoucí balíček od oblíbeného herního e-shopu, digitální kopie ze Steamu nebo jedno ze stovek warez fór poskytující mnoho různých pirátských kopií čehokoliv. To všechno jsou způsoby, jakým si v dnešní době můžete pořídit počítačovou hru. Ale napadla vás někdy služba, která by za mrzký peníz nabízela hraní her pouze pomocí malé aplikace? A navíc by existovala možnost si většinu titulů vyzkoušet na půl hodiny zcela zdarma? Nemuseli byste nic instalovat (kromě té malé aplikace), stačilo by se zaregistrovat, hru si koupit v přehledném menu (nebo na stejném místě zkusit třicetiminutové demo) a vlastnit silné připojení k internetu, což snad dneska není až zas takový problém. Že to zní jako skvělý nápad? V tom případě váš sen ožívá, seznamte se s OnLive!

Můj dnešní článek se tedy bude věnovat detailnímu popisu této služby, která momentálně stále funguje ve stádiu betaverze, či chcete-li zkušební verze. Ale ještě dříve, než se do toho pustíme, chtěl bych zmínit jednu důležitou věc. Pro článek jsem si vybral počítačovou verzi OnLive, ovšem není jediná, kterou autoři nabízí. Pokud preferujete konzole, buď si k počítači připojíte konzolový ovladač nebo si koupíte OnLive konzoli. Je tedy pravda, že do ní hned na začátku musíte investovat a tak má předchozí slova o možnosti zkoušet si hry zdarma postrádají na logice, ale myslím si, že se to za 99 dolarů vyplatí (přibližně 1748 korun). V balení obdržíte nejenom konzoli a ovladač potřebný ke hraní, ale také všechny kabely pro propojení konzole s televizí (včetně HDMI kabelu!) a nějaké ty hry zdarma. Nově si OnLive mohou pořídit i majitelé iPadů, kteří si stejně jako počítačoví hráči pouze stáhnou jednoduchou aplikaci.

Zmínku o konzolové a iPadové verzi OnLive mám za sebou, a tak se vracím zpět k počítačové verzi, kterou rozběhnete na MACu nebo na operačním systému Windows. Tady je situace na rozdíl od konzolové podoby služby docela jednoduchá, nemusíte kupovat žádné další zařízení, vše funguje pomocí jediné malé aplikace, kterou si může každý stáhnout zcela zdarma. Pochopitelně také musíte projít systémem registrace, za kterou zcela zdarma získáte účet pro neplatící členy. Funkce tohoto typu účtu jsou „překvapivě“ omezeny, můžete je však odemknout za peníze, stačí vyplnit číslo vaší kreditky a typ účtu, který si chcete předplatit. Pak už stačí aplikaci spustit, přihlásit se a můžete si od této chvíle dělat, co chcete. Celé menu se dělí na osm funkcí, u kterých vás bude nejvíce zajímat půjčování her (položka Marketplace).

Půjčování a kupování her, největší lákadlo OnLive a stěžejní pasáž celého dnešního článku. Jak to funguje? Jednoduše, ať už to zní jakkoliv blbě. V seznamu si vyberete hru, která je vašemu srdci nejbližší a stojíte před třemi, fakticky čtyřmi, možnostmi, co budete dělat dál. Lze si ji vyzkoušet zcela zdarma ve třiceti minutovém demu, které vám na tuto dobu celou hru zpřístupní. Další volby už jsou zpoplatněny, konkrétně se jedná o koupení hry na tři nebo pět dní nebo napořád. Ceny za „pronájmy“ se odvíjejí od jejich délky, většinou však ty konečné stojí do deseti dolarů (cca 178 korun) a ten nekonečný okolo dvaceti až třiceti dolarů (356 až 534 korun). Sluší se poznamenat, že ne všechny hry podporují všechny tyto možnosti, záleží na autorech (teď ale myslím nabízených titulů, ne OnLive).

To však stále není všechno, OnLive nabízí také takzvaný PlayPack, což není nic jiného než celý balíček. Momentálně je k dispozici pouze jeden (možná u něho také zůstane) a každý uživatel jej má na první měsíc zdarma, poté už musí zaplatit měsíční poplatek deset dolarů měsíčně. Pokud si myslíte, že balíček a jednotlivé hry nabízí pouze nějaké podřadnější budgetové hry, nemáte pravdu. Nabídka sice momentálně není nejširší, ale nabízí takové pecky jako Assassin's Creed 2, Aliens vs. Predator, Just Cause 2, F.E.A.R. 2, DiRT 2 a další. Z plánovaných titulů bych mohl zmínit snad Homefront, F.3.A.R., Batman: Arkham City, Assassin's Creed: Brotherhood nebo Deus Ex: Human Revolution. To vůbec není špatné, co říkáte?

Dostáváme se k části, která bude taková... jak to říct, no zřejmě hodně kontroverzní. Stále se mi totiž nepodařilo vykoumat, zda je chyba způsobená na mé straně nebo na straně OnLive. Postupně svá předchozí slova vysvětlím. Hlavní problém, který doprovázel takřka celou dobu mého testování, byla odezva mezi mnou a servery. Byla hodně vysoká, některé hry byly dokonce v dané situaci naprosto nehratelné. Jako krásný příklad slouží DiRT 2, vždyť ten jsem před nějakým tím rokem pro CzechGamer recenzoval a chtěl jsem si zavzpomínat na tuto skvělou hru. Abych byl upřímný, vydržel jsem to jen několik minut. Auto se prostě nedalo řídit, naprosto nehratelné.

Střílečky (konkrétně F.E.A.R. 2, Aliens vs. Predator a Frontlines: Fuel of War) sice pořádně lagovaly taky, ale když si na to člověk trošku zvykne, dá se to vydržet. Jen si tedy nesmí nastavovat moc vysokou obtížnost, protože je to občas trošičku psycho. S odezvou také úzce souvisí rozpadání obrazu (stejně jako u digitálního televizního signálu), které se snaží špatnému připojení mezi vámi a serverem trochu pomoci. Ani grafika všech her rozhodně není nastavená na maximum, ale to mi vůbec nevadilo, jen to tak zmiňuji, pro úplnost.

Teď bych se rád vrátil zpátky na začátek téhle kapitoly, kdy jsem říkal, že je celá pasáž kontroverzní. OnLive mě totiž při každém přihlašování upozorní na nedostatečně kvalitní připojení a možné problémy s ním spojené. Dobře, ale mně můj ADSL internet s připojením 10 Mbitů za sekundu nepřipadá jako nějaký zoufalec. Dobře, pokud i vy mi řeknete to stejné, beru. Jen bych ještě rád dodal, že jsem podobné problémy neměl sám, viděl jsem více lidí, kteří se s odezvou potýkali. No ale nechme toho, pojďme dál.

Hraní her ovšem není to jediné, co OnLive nabízí, i když se samozřejmě i ostatní funkce točí především okolo něj. Stejně jako v ostatních systémech (tím myslím ty na konzolích nebo Steam) si můžete podle své libosti nastavovat a zkrášlovat svůj profil (včetně přidání videa místo profilového obrázku) a uzavírat s ostatními hráči přátelství. Přiznávám, na těchto dvou věcech není až zas tak nic zvláštního a výjimečného, tohle nabízí dneska už každý, s tím se díra do světa neudělá. Taky vás zřejmě nepřekvapí možnost natočit si až třináct krátkých videí a přidat si je do svého profilu. Funguje to podobně jako YouTube, jen je vše zabudováno přímo do celého systému.

Daleko zajímavější, a dokonce bych si dovolil říct nejzajímavější „neherní“ funkcí je sledování ostatních. Ano, opravdu se můžete jen tak najednou rozhodnout, že se chcete podívat, jak hraje někdo jiný. Jedno jednoduché kliknutí a hned se ocitáte v široké nabídce všech hráčů, kteří tak momentálně činí. Pak si stačí pouze vybrat, znovu kliknout a jste tam. Na druhou stranu mi na celém systému pár věcí vadilo, nejvíce asi chvíle, kdy jde sledovaný hráč do herního menu. V tu chvíli se všem divákům objeví na obrazovce zpráva, že je sledování přerušeno a buď mohou počkat nebo se odpojit. Nemuselo být špatné vidět i pohyb po menu, samozřejmě to pro diváky není žádné terno, ale alespoň máte představu, co se vůbec děje.

Ještě bych chtěl zmínit takovou (v mých očích) chybičku v designu systému, protože mi vadí, že když hráč nějakou hru vypne, diváci mají smůlu, OnLive je odpojí a dál se o ně nestará. Jenže co když sledovaný hráč chce jenom vystřídat hru a diváky bavil jeho styl hraní? Chci tím říct, že jim nezáleží na hrané hře, ale na stylu hraní hráče, na kravinkách co dělá, atd., snad mě chápete. Diváci pak mají v takových chvílích smůlu, jejich jedinou záchranou je zoufalé hledání ve zmiňovaném menu, ti šťastnější si pamatují jeho nick a připojí se přes hráčův účet. Možná by také neškodilo zavést nějakou interakci hráče s diváky, třeba chat ve smyslu „musíš jít tudy“, „aha, já jsem ale idiot“ a podobně.

Máme tady závěr a prostor pro kratičkou rekapitulaci. OnLive je podle mého názoru rozhodně dobrý nápad a myslím si, že se určitě najde docela dost lidí, kteří jej budou pro svoje hraní preferovat. Na druhou stranu však nevěřím, že by tento systém mohl nahradit všechny možné způsoby získávání her, které jsem se snažil vyjmenovat na úplném začátku článku. Jednoduše může některým lidem vadit absence her v jejich počítači a co možná bude vadit ještě víc, co se stane, když vypadne internet? Hráč má v tu chvíli smůlu... stejně jako asi mají smůlu majitelé notebooků preferující Wi-Fi, zatím v sílu tohoto připojení při používání OnLive nevěřím.

Ale jak už jsem řekl, rozhodně se jedná o dobrý nápad, mě samotného hraní (až na výše zmiňované problémy s velkou odezvou) bavilo a byl jsem rád, že jsem si konečně mohl jednoduše zahrát třeba F.E.A.R. 2 nebo Assassin's Creed 2. Pokud bych vám tedy měl OnLive nějakým způsobem doporučit, tak bych rozhodně začal se zkoušením her zdarma. To je zřejmě pro většinu z vás to hlavní lákadlo, jenže ono toho tahle služba nabízí daleko víc, jak jste si koneckonců mohli přečíst sami. Závěrem tedy doporučuji OnLive minimálně vyzkoušet, i kdyby vám tento styl prodávání a hraní her bytostně vadil, tak kdo odolá balíčku her na měsíc zdarma? Asi nikdo, že?