recenze
Rayman Legends

Rayman Legends - recenze
Rayman Legends - recenze
22:00, 18.02.2014

Kdyby se měl dělat žebříček sérií, které se zvládly vrátit na scénu s co možná největší parádou, vítěz by se snad nemohl nabízet očividněji. Koho v půlce devadesátek neuchvátil instalatér Mário, toho pravděpodobně plně pohltil o mnoho roztomilejší svět Raymana. 2D hopsačka s neuvěřitelně podmanivou hudbou a hlavně hrdinou, se kterým jste se sžili během chvíle. Nejnovější vydání s podtitulem Legends už prošlo rukama Kuby (recenze zde), ale protože se hra podívá i na novou generaci konzolí, musíme zjistit, jestli na ní vypadá stejně krásně, jako na generaci přechozí.

Nejen prodejní čísla potvrzují, že blonďatý hrdina a jeho parta budou mít v herním průmyslu své místo.

Rayman má za sebou dlouhý vývoj. Chvíli dokonce experimentoval se třetím rozměrem. Mladší hráči nechápavě kroutí hlavou, starší ví, že to byl nutný krok v evoluci Raymana. Čas ukázal, že šlo o slepou větev. Přišel Rayman Origins a svět se mohl zbláznit ze hry pojaté ve stylu prvního dílu, která, kromě typicky raymanovského „looku“, předvedla i líbivě lesklý grafický kabátek. A v téhle rovině už Ubisoft Raymana ponechal. Nejen prodejní čísla potvrzují, že blonďatý hrdina a jeho parta budou mít v herním průmyslu své místo.

Klik pro zvětšení (Rayman Legends - recenze)

Tvůrci jsou si dobře vědomi, kde hledat silné stránky svého nově vzkříšeného produktu, a tak se v Legends setkáváme s daleko pevnějším sepětím hratelnosti s hudbou. Výsledkem není pouze perfektní soundtrack, který krásně podbarvuje jednotlivé mapy, ale hlavně takzvané „music levely“. Určitě jste to viděli na videích, a jestli ne, tak se podívejte. Tempo hry totiž v případně těchhle hudebních misí určuje hudba samotná. A pak taky vy. Desetitisíce nových zhlédnutí denně sbírá na Youtube ukázkové video na Rockyho nástupní song: Ey of the Tiger.

Klik pro zvětšení (Rayman Legends - recenze)

Kdo by očekával, že se ve verzi pro next-gen něco změní, ten bude krutě na omylu. Verze pro nové i stávající konzole (potažmo PC) je totiž úplně stejná. Ale přece jen trochu využívá sílu nového hardwaru a detaily vykresluje v parádní grafice ještě o něco ostřeji. Víc než jakoukoliv jinou hru si tak HD Raymana užijete na velké televizi, kde naplno vynikne jeho malovaný engine od montpellierské pobočky Ubisoftu. Tady ani nejde dodat typické recenzentské klišé o tom, jak se grafika od posledně vůbec nezměnila. Ještě aby! Vždyť my budeme tleskat pokaždé, když Ubisoft vypustí nový díl v tak krásně barevných kulisách, tak jaképak naříkání.

Čeká vás opět několik desítek levelů. Ty jsou různě tematicky zaobaleny a na konci každého z nich pak najdete výše zmíněný hudební bonus. Stejně jako v minulém díle platí, že si hru užijete ještě víc tehdy, když pozvete ke konzoli kamarády, kteří se pak zhostí rolí Raymanových pomocníků. Asi nejznámější je modrý Bublox. Přímočará a neskutečně intuitivní hratelnost během času nekolísá, zůstává konstantní. Tvůrci se nesnažili vymýšlet nic, co by mohlo hře uškodit. Místo toho vypiplali na maximum prvky, které v jedničce nebyly ještě úplně obroušené. Jako ideální příklad poslouží právě ony hudební levely.

Klik pro zvětšení (Rayman Legends - recenze)

Někomu by snad mohlo vadit, že ve hře chybí online multiplayer. Je však nutné se zamyslet nad tím, jestli by Raymanovi síťová forma kooperace spíš neuškodila. I nové Legends sází hlavně na plynulý pohyb a sladění hráče se svojí postavou i s případnými postavami dalšími charaktery doplňujícími tým. A jestliže by chyběl přímý kontakt s hráčem v týmu, chybí i sehranost a s ní i plynulost, bez níž se prostě v podobně dynamických hopsačkách neobejdete.



Ten podtitul zní skoro symbolicky: Legends. Jako by bylo autorům jasné, že tvoří druhou generaci série, která měla být legendární odjakživa. Osud tomu ale chtěl, aby se ve své malosti zařadila mezi velikány herní branže až v posledních několika letech. Jestli v Ubisoftu nepřestřelí a nepokusí se znovu o nějakou evoluci, nemůžou šlápnout vedle. Vytvořili pro Raymana ideální prostředí, které mohou hráčům servírovat takřka každý rok, a stejně se neokouká. O tom se může takovému Infitiny Ward jen zdát.

A maličký Rayman toho dosáhl prakticky bez nějaké větší snahy. Z experimentu se stal plnohodnotný nositel starodávné tradice (protože 19 let je v herní branži velice dlouhá doba). A na PS4 vypadá parádně. Ale to on ostatně všude.

Recenzovaná platforma: PS4
SUPER
90%
CZECHGAMER
Možná vypadá dětinsky, ale konstruován je pro dospělé. Tak se neostýchejte a běžte to zkusit. Kdo hrál předchozí Origins, už dávno skáče i v novém světě Legends.

CGwillWin