Spolu se všemi AAA tituly se při uvedení PS4 do prodeje objevilo i několik her od menších studií, jako je právě dnes recenzovaný Resogun. Jedná se o exkluzivní hru pouze pro PS4 a až do února byla zdarma pro všechny majitele PS+ účtu, což je v současnosti takřka každý majitel nové Soňácké konzole, protože bez multiplayeru nabízí většina her neúplný zážitek. Nyní už je potřeba si Resogun regulérně zakoupit z PS Store, ale i tak hra stojí cca čtyři stovky, čili nejde o žádnou kulervoucí částku, vzhledem k tomu jak dobrá hra je. Ano, už na začátku vám milerád povím, že Resogun je skvělý a za těch pár stovek je to lepší kauf ty nejbáječnější nože od Horsta Fuchse. A to se vyplatí!
Vývojářem Resogunu je Housemarque, tedy pánové kteří stojí za dalšími Playstation exkluzivkami Super Stardust HD a Dead Nation. Někteří pamětníci si možná vzpomenou i na snowboarďáckou hru Boarder Zone z roku 1999, o které se nestydím říct, že je to dodnes ta nejlepší hra se snowboardy co kdy na PC vyšla (i když je potřeba si přiznat, že konkurence je slabá jak čaj z automatu). Ve všech hrách je rukopis autorů naprosto zřetelný. Vždy se jedná o svižnou a neuvěřitelně dobře hratelnou akci se skvělým vizuálem a parádní hudbou. Nejinak je tomu i u Resogunu. Což to je setsakra dobře.
Po spuštění si stačí jen vybrat vesmírný koráb, který hodláte pilotovat, rozmyslet si, jak moc se chcete rozčilovat a můžete jít na věc. Parádní neonová grafika, která se prostě musí zalíbit každému, je to co vás upoutá od první vteřiny. Po celé obrazovce něco svítí nebo bliká veškerými existujícími barvami a po pár výstřelech z vašich laserů i vybuchuje do víru kostiček, z nichž je složena většina objektů, jež se v Resogunu vyskytují. Grafická stylizace a preciznost je fenomenální a s full HD monitorem nemáte šanci rozeznávat jednotlivé pixely.
Do tohoto barevného víru vám hraje energická hudba, která je stylově někde na pomezí drum n‘ bassu a hodně rychlého elektro housu, což váš vesmírně psychedelický zážitek ještě umocňuje na dvanáctou a její tempo vás bičuje k co nejlepším výkonům. Z ovladače i z reproduktorů se čas od času ozvou nějaká důležitá upozornění, což vám umožňuje stíhat vnímat všechny důležité informace (silně doporučuji mluvení z Dualshocku vypnout pokud hrajete večer s nasazenými sluchátky a kousek od vás spí vaše drahá polovička, v opačném případě se připravte, že to pěkně schytáte). Zamrzí jen absence 3D zobrazení, které bylo ve Super Stardust naprosto perfektní a u Resogunu bych neočekával o nic horší zážitek. Ale třeba se ho dočkáme v nějakém patchi nebo spíše DLC.
Až se trochu rozkoukáte, je potřeba začít zjišťovat, o co tu vlastně jde. Z izometrického pohledu pilotujeme vesmírnou loďku, která v kruhu oblétá napůl zničená města, ze kterých máte zachraňovat zeleně svítící lidi a dostat je do bezpečí. U toho musíte zabít víc nepřátelských vesmírných lodí než je ve všech filmech obsahujících v názvu slovo „Star“ dohromady a nepřijít o veškeré životy. Ke konci každého levelu číhá řádně rozměrný boss, jehož je potřeba rozdrtit a vydat se zachraňovat zeleně zářících lidičky na další planetu. Loď se ovládá levou páčkou, pravou určujete směr, ve kterém budou vaši nepřátelé vybuchovat pod palbou palubních zbraní.
Pomocí L1 pak můžete použít boost, který vaši loď vymrští dopředu a plavidlo se po tento čas stane nezničitelným a naopak sešrotuje všechno, co mu stojí v cestě. Hodí se tedy především na pro únik ze zapeklitých situací. Na rozdíl od Super Stardust můžete boostovací tlačítko podržet a doletět tak dál, nicméně o to déle pak bude trvat, než ho budete moci znovu aktivovat. Použitím R1 můžete po nabití spustit overdrive mód, v němž na krátkou dobu takřka zastavíte čas, nepřátele ničíte rychleji než Justin Bieber hudební vkus adolescentních dívek a získáváte za nepřátele nehorázné počty bodů. R2 pak slouží k použití neutrinové bomby, která rozmetá do kostiček všechno, co je na planetě nepřátelské, a pomocí L2 vyhodíte člověka, kterého máte schovaného v lodi ven. Proč byste to dělali? A proč by ne?
Základní principy jsou jednoduchostí na úrovni studia práv v Plzni, ale tím se nenechte zmást. Herní mechanismy jsou totiž propracované, a pokud budete chtít získat v žebříčcích umístění, za které se před kamarády nebudete muset stydět, bude vás to stát poměrně hodně času a úsilí. K pořádnému skóre je potřeba udržovat si vysoký násobič, čehož docílíte tím, že budete kontinuálně ničit nepřátele, případně zachraňovat človíčky, čím rychleji, tím lépe.
Bleskurychlé rozhodování a precizní ovládání lodi je naprostou nezbytností stejně jako stoprocentní soustředění, protože chyby se neodpouští a jedna jediná může být rozdílem mezi skóre ve stovkách milionů a pouhou desítkou. Vyplatí se i pozorně poslouchat, protože jak už jsem psal, důležité události jsou hlášeny do éteru, ale můžete slyšet i zvuk, který znamená, že se vám dobyl boost. Není nic horšího, než když se chystáte odletět skrz nepřátelé do bezpečí a místo boostu uslyšíte jen smutné zaškytání motoru. Takové situace většinou končí odchodem vaší lodě do kostičkového nebe.
Jak jsem se již na počátku článku zmínil, ve hře je možné vybrat si i loď a obtížnost. Koráby jsou na výběr tři a liší se ve třech různých vlastnostech: rychlost lodi, boost (délka a rychlost dobíjení) a overdrive (opět délka trvání a rychlost nabíjení). Kromě vlastností jsou různé i zbraně jednotlivých vervných plavidel a to nejen vzhledově ale i funkčně, například Nemesis má střely slabší, ale část z nich se automaticky zaměřuje na nejbližšího nepřítele. Nejedná se o kdovíjakou variabilitu, ale rozhodně to nenaštve a každý si najde letoun, který mu vyhovuje nejvíce.
Možnost vybrat si obtížnost určitě potěší nejednoho hráče a Resogun se tak rázem stává zábavným úplně pro každého. Obtížnost ovlivňuje například rychlost pohybu a střelby nepřátel, dobu, po kterou nemusíte nikoho zničit, aniž by hráč přišel o násobič skóre, ale i obtížnost finálních bossů. Nejen, že méně vydrží, ale i časové okno pro využití jejich slabin se zvětšuje. Pokud se vám podaří dohrát všechny úrovně na obtížnost Veteran, za „odměnu“ se vám odemkne obtížnost Master. Tam už začíná opravdová výzva, protože krom toho, že nepřátelé jsou rychlí jako blesk, musíte počítat s tím, že úplně každý nepřítel na vás vystřelí po vašem úspěšném zásahu. Zničení finálních bossů na tuto obtížnost pak vyžaduje větší úsilí než zničení hvězdy smrti v Nové naději. Opravdu nestačí jedno dobře umístěné torpédo. Ultimátní metou je pak tzv. Hero mode, který si můžete zahrát poté, co dohrajete celou hru na Master obtížnost, aniž byste přišli o všechny životy. Máte jeden jediný život, nepřátelské lodě jsou 2x rychlejší než na Master a jejich střely taktéž. Ideální rozcvička pokud jste Jedi nebo Korejec. Osobně jsem se do tohoto módu nedostal a mám pocit, že ani nikdy nedostanu, ale všem co se o to budou pokoušet, přeji hodně štěstí a nervy z adamantia nebo jiné neexistující substance. Budete je potřebovat.
Poslední věcí, jež Resogun nabízí je co-op multiplayer po internetu. Zpočátku mě zamrzela nemožnost zahrát si ve dvou na jedné konzoli, ale hra na to prostě není navržena a by byla více frustrující než zábavná. Hraní po internetu je poněkud záludné, pokud nehrajete privátní hru s nějakým kamarádem. Z nějakého důvodu hra nejspíš nezná naši vlast a identifikovala mne jako člověka z Čilské republiky. Protože se herní servery snaží, aby spolu hráli lidé z geograficky blízkých lokalit, často jsem byl připojen na lidi z Ameriky, a díky odezvě bylo vše takřka nehratelné. Pokud hrajete s někým, koho znáte, nebo máte štěstí a spojíte se s hráčem s rozumnou latencí, čeká vás velmi podobný zážitek jako ve hře jednoho hráče. Obtížnost mi přišla naprosto totožná, ale jedná se o příjemný zpestření hry. Hlavně pokud se rozhodnete přehazovat si mezi sebou lidičky.
Abych vše shrnul, Resogun je výborný titul, která za málo peněz přináší spoustu muziky. Člověk si ho může zapnout, pokud má chuť na pořádnou výzvu, ale když se jen chce trochu odreagovat v pestrobarevném kostičkovém vesmíru. Hra parádně vypadá a zní, je snadná na pochopení, ale těžká na ovládnutí a budete mít chuť si hru zahrát i po získání všech trofejí. A přesně tak to máme rádi.
Recenzovaná verze: PS4