Konec února se nesl hlavně ve znamení znovunastartování kultovní série Thief. Vyšly samozřejmě i jiné velké hry, například Castlevania: Lords of Shadow 2, ale o ní se v této recenzi bavit nebudeme. Recenze nového Thiefa jsou rozporuplné: herní kritici se tak nějak shodují na sedmičce, hráči samotní jsou někde na hranici pětky a šestky. Metacritic je v tomto ohledu dobrý server, ale i tak si myslím, že by si každý hráč nebo hráčka měl udělat vlastní názor. Je jasné, že například u nového Call of Duty mají haters napsaný recenze beztak dva roky dopředu. Jinak zjistit si objektivní názory není rozhodně špatný nápad. Pokud na hru budou nadávat opravdu všichni, tak to asi moc dobrý počin od autorů nebyl.

Nový Thief je dle mého názoru hodnocen dvěma směry. Tak trochu jsem sledoval, kdo co kritizuje, co koho ve hře vysloveně sere, atd.

První jsou ti, co jsou silně ovlivnění předešlými díly. S hrou jsou spíše nespokojeni. Nic proti jejich názorům mimochodem nemám, jsou to holt hráči starší generace, a novější trendy jdou pravděpodobně mimo ně. Ale když se připravuje restart hry, která má dodnes své kouzlo, a daní hráči u ní strávili spousty hodin, musí si ji zahrát, i když už moc nehrají. Ve výsledku se jim to ale moc nezamlouvá, protože hra příliš vede za ručičku, a to u předešlých dílů, a celkově u starších her, nebylo.

Druhou skupinu tvoří spokojená část hráčů. Hra se jim zamlouvá, na vyšší obtížnost pro ně činí docela výzvu. S původními díly mají buď nulové zkušenosti, nebo si pamatují, jak to jejich starší sourozenec hrál, a oni se museli akorát koukat, protože na samotné hraní byli příliš mladí.

Tímto nechci nikoho škatulkovat. Nechci, aby to vypadalo, že se starším hráčům nový Thief nelíbí, a mladí skáčou radostí, protože hru dokončili na střední obtížnost. To vůbec. Jen píši, že takhle chápu ohlasy fanoušků a nováčků série.

Víte, nějak nechápu, proč se vůbec dělají restarty starých sérií. To platí i u filmů. Někdy to dopadne dobře, někdy špatně. Třeba Tomb Raider dopadl více než dobře, a za první rok se prodalo okolo šesti miliónů kopií, za což autorům gratuluji a už se těším na druhý díl. Ale takový Duke Nukem Forever nebyl to pravé ořechové, pokud to s ořechy mělo mít vůbec něco společného. Hra byla strašně dlouho ve vývoji, a to se nakonec podepsalo na její výsledné podobě.

To opravdu vývojářům – i filmařům, došly nápady? To se musí vracet k něčemu, co bylo a je stále dobré? Proč teda dělat restart? No a co, že to je starý, pořád je to dobrý. Vidí snad díky úspěšné značce vysoké výdělky, a tak nebude vadit, když se jim to nepovede? WATafak?!

Abyste udělali dobrou hru či film, nemusíte se vracet do minulosti. Vždyť stojí za to zariskovat, udělat něco, co tu ještě nebylo, a poté sklidit úspěch. Je jasné, že závisí na vydavatelích – jak moc tahají za nitky při vývoji, co vše máte a nemáte dělat,… V tomto ohledu se mi líbí Naugty Dog, přestože jsem PCčkář. Mají skvělé tituly, a z ničeho si nedělají tzv. „továrnu na prachy“, což jsou série jako Battlefield a Call of Duty. Bohužel, zdá se mi, že i Ubisoft našel zlatý důl v podobě Assassin's Creed. Co rok, to nový díl. Vážně?

Když už se tedy k něčemu vracíte, musíte se samozřejmě snažit, aby to dopadlo dobře. Nebude příliš vadit, jestli to nepřesáhne kvality staršího dílu nebo dílů. Nesmíte to ale zpackat jako autoři ze studia Reef s jejich původně nazvaným tří-áčkovým Rambem. Pokud na tohle potřebovali nějaké tři roky vývoje, tak v tom případě umím anglicky už od tří měsíců po narození. Rambo: The Video Game, pokud tuším správně, už apeluje na propadák roku, a to máme teprve březen… Ale to jsem trochu odbočil. Jen tím naznačuji, že dělání her podle filmů a filmů podle her moje hlava příliš nepobírá.

Zrovna u Thiefa muselo být rozhodnutí restartu odvážným krokem. Opět se budu opakovat, vyšel v době hráčů předešlé generace. Poslední, The Deadly Shadows, vyšel v roce 2004. To je deset let a nástup mladší generace. Hry se za tu dobu velice změnily. Grafika někdy převyšuje kvalitu zbytku hry, trendem se staly všudepřítomné návody na tamten a onen puzzle, jak přemoct posledního bosse,… I já si pamatuji, jak jsme s bráchou přemýšleli nad řešením právě naskytnutého problému, takže vím, jak sladký byl někdy pocit přesunu do dalšího levelu – po dvou hodinách snažení, po milióntém kliknutí na tlačítko pro načtení posledního checkpointu.

Původní Thief, jakožto titul, který vám dal prostě hlavní úkol, by v této době moc neuspěl. Anebo jo, a sklidil by podobné ohlasy jako hardcore RPG Dark Souls. Jó, jestli by to tak bylo, to už se asi nedozvíme. Snažím se restart Thiefa brát z hlediska, že se autoři snažili o to, aby si přišli na chuť jak starší hráči, tak ti mladší. Pokus o vybalancování novějších trendů s dnešním již oldschoolem (neurazte se kdyžtak, prosím) se z mého hlediska autorům vcelku povedl. Nenechte se zmýlit, i já jsem starší díly hrál, a názor, že se autorům hra povedla, si nenechám jen tak vyvrátit.

Grafická stylizace je parádní, zvuky a celkový soundtrack je též na velice dobré úrovni. Máme například možnost vidět Garrettovy nohy, což se u her z pohledu první osoby jen tak nevidí . Ovládání je normální, takže se zde nesetkáte s občasnými problémy, které bývají u Assassin’s Creed, pokud hrajete na klávesnici. Příběh není nic světoborného. Při hraní na něj budete spíše zapomínat, a víte co? Ono je to jedno. Jde tady hlavně o hratelnost, a ta je skvělá. Přestože hře podráží nohy umělá inteligence nepřátel, pro které jste z často jasně viditelných úhlů neviditelní, úplně blbí taky nejsou. Někdy vás totiž překvapí, jak vás mohli odhalit z tamtoho místa, ačkoliv nestojíte metr před nimi. Musíte si dávat pozor, aby si vás nevšimli. Jestli se vám to nepovede, doporučuji načíst poslední uloženou pozici. Pokud se snažíte hru hrát neagresivním způsobem, nemáte proti nim moc velkou šanci.

Ve výsledku tu máme povedený titul, který je otevřený jak nováčkům, tak zkušeným fanouškům série. Pokud vám hra přijde příliš lehká, zahrajte si obtížnost, kde si sami nastavujete herní možnosti. Jak poznamenal kolega Jirka: nastavení kapitoly takovým způsobem, že když umřete, nebo se vám něco při hraní nepovede, musíte ji zahrát celou znova, je docela brutální. Z čehož plyne, že to je výzva pro hardcore hráče. Tímto vzkazuji těm, co si stěžují, že je hra příliš lehká: nastavte si před začátkem hry možnost Železný muž – když umřete nebo nesplníte misi, hrajete celou hru znova.

Zkušenosti s předešlými díly série Thief mám, a mé stanovisko k nejnovějšímu dílu je takové, že se povedl. Ano, umělá inteligence je připitomělá, a hra někdy opravdu vede za ručičku. Nicméně, u vyšších obtížností se jedná rozhodně o větší zábavu. Thief se nezalíbí všem, a je mi jasné proč. Já jsem spokojen už jenom s faktem, že hra nabízí slušnou herní dobu, plus mínus sedmnáct hodin.