Ostrá slova, samozřejmě. Ale podíváte-li se na problém optikou příznivce Microsoftu, moc do zpěvu vám není. Když Microsoft oznámil, že launch konzole Xbox One v určitých zemích pozdrží na neurčito, vyvolal tím obrovské diskuze, nadávky, spory. V dubnu letošního roku vyjde konzole v Rusku, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku, Švédsku, Finsku, Norsku a Dánsku. Není to tak dlouho, co ani tihle naši evropští sousedi, ale třeba také Číňani a Japonci, neměli nic jistého. Nedávno taky na server NeoGaf unikla nepěkná zvěst, a sice že zmíněný seznam zemí se nerozšíří o Českou republiku, Slovensko a další země. V nich má konzole vyjít až v září letošního roku. A tak se logicky mnozí cítí zhrzeně. Opravdu pro Microsoft není Evropa na východ od demarkační linie lukrativním trhem?
Nabízí se snadná odpověď: jestli někdy byl, tak po naprosto zpackaném PR a upřednostněním jiných zemí už není. Microsoft se nejprve krutě zmýlil, když si myslel, že hráče potěší zavedením online ochrany a tedy znemožněním bazarového prodeje. Potěšil tím ale jen konkurenci ze Sony, které nabízený míč zasmečovalo nemilosrdně. Microsoft tedy vzal své prohlášení zpět, jenže pošramocená pověst zůstala. A pak, chvíli před listopadovým vydáním, se v Redmondu rozhodli zatlouct si do pomyslné obchodně-marketingové rakve další hřebík, když se z původních jednadvaceti zemí určených pro první vlnu dovozu nové konzole stalo třináct.
„To, jak jsme nastavili jednotlivá data vydání, nevnímáme jako problém. Problémy máme s lokalizováním softwaru pro jednotlivé trhy, hlavně pak s hlasovou podporou. Jde to celkem dobře, přesto chápu, jaké je to pro lidi zklamání,“ říkal krátce po ohlášení zdržení Albert Penello, marketingový šéf pro plánování. Vyvrátil tím tedy spekulace, že problém způsobilo nedostatečné naskladnění. Z nějakého podivného důvodu se ale nikdo neptal, proč se na lokalizační problém Microsoft nevybavil dopředu a neposílil své řady, aby stihl listopadový termín. A byť si Penello pochvaloval, jak jim jde práce od ruky, je stále víc než zarážející, že některé země stihne lokalizovat až skoro o rok později.
To se samozřejmě musí projevit na prodejích. Nejoptimističtější předpoklady věští PS4 deset milionů prodaných kusů do konce roku. O Microsoftu se analýza nezmiňuje, na internetu byste jich ale našli spoustu z více či méně (i „věhlasný“ herní „analytik“ Michael Pachter přilil olej do ohně svou predikcí) důvěryhodných zdrojů. V současné době operují herní média a marketingová oddělení obou zainteresovaných společností s únorovými čísly.
Ta říkají, že Sony prodalo 5,3 milionu konzolí a Xbox ztrácí s 3,9 miliony. I těžce zfanatizovaný diskuzní troll musí uznat, že to pro Sony není vítězství nijak drtivé. Zatímco PS4 se prodává globálně a je levnější, o sto dolarů (zato však s Kinectem v „základu“) dražší Xbox One se prodává jen v určitých regionech a ten pravý boom patrně zažije až o letošních Vánocích. Nezapomeňme, čínský trh, tedy jeden z nejsilnějších vůbec, rovněž patří mezi ty, které na vydání konzole od Microsoftu teprve čekají.
A je to vpravdě zajímavý fakt, kterého už si všiml třeba i britský deník Telegraph. Microsoft si nadělal snad tu nejhorší možnou reklamu, když svou konzoli pozdržel i pro předplatitele (třeba ze skandinávských zemí). To pak ještě podtrhl snahou utnout bazarový prodej a taky faktem, že spíš než na videoherní konzoli se Xbox One stylizuje do role vládce obývacího pokoje. A přesto ztrácí rozdílem nevelkým. V Telegraphu prodejní čísla připodobňují bitvě, kterou Microsoft sice prohrál, válka však ještě trvá.
S tím se pojí i jakýsi vyšší význam, který si Microsoft s Xbox One během formování své strategie osvojil. Svojí konzoli vidí vizionářsky a ne už jen jako čistě předmět zaručující herní zážitek. Otázkou zní, nakolik se tento přístup vyplatí z hlediska zisků v Evropě. Přeci jen jsou Američané v požitkářství ještě o něco dál než my (o konzervativních Češích to platí dvojnásob) a rádi si za jednoduchost připlatí. Xbox One přesně tohle zaručuje. Sjednotí totiž skypové volání, hraní, surfování, hlasovou podporu a streamování televize. Obzvláště od posledního zmíněného si výrobci slibují hodně a hodně se s tím kasali na mnoha tiskových konferencích. Znamená to, že si Xbox One koupí hlavně rodiny s dětmi a jeho využitelnost coby herní konzole nebude brána za primární? Znamená to, že Microsoft udělal první krůček k postupnému smazávání rozdílů mezi konzolemi a kabelovou televizí?
Je poměrně jisté, že u nás se dostane Xbox One do konfliktu. Málokdo se bude chtít učit pochopit jeho nové služby a raději si pořídí PS4, protože prostě vyšla dřív, Sony je hodné a Microsoft zlý. Při rozhodování se lze také nechat snadno zlákat exkluzivními tituly, které jsou v tuto chvíli daleko lákavější na PS4 než na Xbox One. To se ale může s jednou, dvěma hrami změnit. Hodně záleží, jak dlouho už je titul ve vývoji a zda zvládne „šlapat“ ve vysokém rozlišení 1080p. Kdyby se někdo rozhodoval čistě podle vzhledu jednotlivých her, vždycky může zabrousit na YouTube a kouknout se na srovnávací videa. Dost možná to ale někomu takovému jen zamotá hlavu, protože jednotlivé konverze jsou co do audiovizuálu prakticky totožné. A tak leckoho napadne, jestli těch pět let do nástupu další generace konzolí není lepší vydržet s multifunkčním počítačem.
Našeho kolegu Tomáše Novotného – a nejen jeho! - by jako zarytého PCčkáře určitě potěšil blogový zápis na webu digitaltrends.com, který zachycuje pocity jednoho hráče, co znechuceně ruší předobjednávku PS4. Pokládá si zároveň pro účely tohoto komentáře zásadní otázku: „Má vůbec smysl srovnávat next-gen konzole s PC?“ Jeho hlavní argument spočívá v nízkém výkonu, kterým se nové konzole prezentují. Je pravdou, že mnoho hráčů očekávalo výkon daleko větší, protože grafické limity některých her by se tím pádem mohly posunout o mnoho výš. Ale to už bychom se dotýkali čisté vypočítavosti jednotlivých vydavatelů. Krásně to vidíme na příkladu série NHL od EA Sports: „Proč bychom příští rok udělali hru s tisíckrát lepší grafikou, když jí můžeme upravit jen do té míry, abyste byli všichni spokojení?“
„Jediné, co PC postrádá, je nízká kompatibilita s vaším gaučem,“ tvrdí zmíněný blogger. Zapomíná ovšem na nutné náklady spojené s každoročním upgradem vnitřností počítače, který by jinak ztratil krok. Velice optimistická je rovněž poslední věta s téměř prorockým nádechem: „O deset let později mohou být všichni hráči už jen PC hráči.“ Jestli se naplní potenciál Xbox One, tak dost možná budou všichni hráči konzole vnímat úplně jinak. Otázkou je, jestli se tomuto trendu svět podvolí. Pak by se mu totiž velmi pravděpodobně podvolilo i Sony ve svém PS5. Ale to už asi hodně předbíháme.
