Když se mi dostala do PC tahle hra, pomalu jsem začal v paměti šťourat detaily o jejích dvou starších sourozencích. Oba díly měly možná ambice sesadit krále tahových strategií Heroes of might and magic, následovaného skoro stejně zdařilým Disciples, nicméně vždy zůstalo „pouze“ u kopírování výše zmíněného s příměsí toho vlastního. I to se ovšem osvědčilo a série si našla své fanoušky. Od vydání posledního dílu s podtitulem The Wizard's Throne již uplynulo slušných 12 let. Byl jsem tedy zvědavý, zda vývojáři přicházejí znovu s tím samým nebo se pokusí o razantní změny.

Příběh je vcelku prostý jako v každé fantasy. Máme tu jednu stranu ze začátku reprezentovanou sjednocenými elfy a jejich princeznou a na straně druhé uskupení Commonwelthu v čele s radou, sjednocující několik dalších ras a Edwardem věrným občanem a dreadnoughtem. Po dlouhém konfliktu má dojít k vyjednání příměří, ale jak už to bývá, něco se pokazí a díky tomu má hráč plné ruce práce. Vybrat si tedy můžete ze dvou kampaní za výše zmíněné frakce, přičemž hra sama Vám nabídne začít nejprve za elfy. Příběh je pak vyprávěn hrdiny před začátkem každé mise ve formě zápisníkových útržků. Ačkoli tyto části jsou namluvené, bohužel po zbytek hry postavy mlčí a komunikují veskrze pomocí dialogových oken neboli systémem ala Disciples.

Hra samozřejmě nenabízí pouze dvě kampaně, ale také samostatné scénáře, mapy nebo online hru s jinými hráči. Při samostatných scénářích a mapách je mezi všemi možnými klasickými nastaveními také možnost vytvořit si přímo vlastního hrdinu neboli vůdce, který je v této hře nejpodstatnější figurou. Při jeho vytváření jsem se ovšem nemohl zbavit dojmu, že pokud bych rozšířil různé parametry o další možnosti, připravoval bych si díky vzhledu editoru hrdinu pro World of Warcraft.

V kampani pak poslouží jako tutoriál úvodní mise elfů. Hra sama o sobě je jednoduchá na pochopení, nicméně pro milovníky podobných titulů, zde mohou být jisté rozdíly oproti jejich modlám. V případě, že by jim však něco unikalo, nezapomenou je hrdinové obou kampaní na začátku upozornit, že sebou nesou svou Bibli Zázraků (Tome of Wonders). Jedná se vlastně o ve hře přístupný manuál týkající se jak hry samotné, tak popisu jednotek, lokací nebo vylepšení hrdinů. To je sice vítaný pomocník, problém ovšem nastává, pokud si ho chcete zpustit přímo z hlavního menu hry. Je sice stále k dispozici, nicméně v klidu si posedět a počíst o potvorách, které na Vás všude číhají, už nemůžete.

Systém hry je opravdu jednoduchý. Máme zde hrdinu, který umí kouzlit, město, kde může sídlit a samozřejmě kupu nohsledů, kteří mu pomáhají za jeho vznešeným cílem, ať už je jakýkoliv. Oproti standardu zde ovšem hrdina nemusí nutně kráčet všude se svými nohsledy. Stačí, když ho v klidu ubytujete ve svém hlavním městě a o zbytek se postarají vojáci. S postupem času stavíte ve městě nové budovy a tím ho rozšiřujete, nicméně vzrůst města na rozdíl od jiných her nezávisí na velikosti radnice nebo podobné budovy, ale skutečně na počtu obyvatel.

S rostoucím městem přitéká samozřejmě více surovin a rozšiřuje se Vaše území, díky čemuž zabíráte okolní zdroje. Teritorium je po vzoru například Rome: Total War nebo Civilization ohraničené čárami v barvách frakcí. Osobně mi je milejší styl Disciples, kdy se ve Vašem teritoriu mění i krajina podle Vaší frakce. Oproti druhému dílu AoW došlo ovšem k zpřehlednění jednotlivých pasáží a nabídka města a nejen jeho není rozdělena do dvou nevzhledných tabulek, ale je scelena v jednu, jenž kromě rozdělení do sekcí připomíná opět sérii Civilization.

Novější kabátek dostali i věda a výzkum a diplomacie, nicméně nedošlo k žádným větším změnám v jejich základech. Výzkum se od jiných her naopak liší rozdělením do 3 sekcí: Kouzla bojová, globální a vylepšení říše. Jednotlivé výzkumy se poté liší podle jedné ze šesti tříd, kterou Váš hrdina v misi zrovna je: Rogue, Dreadnought, Warlord, Sorcerer, Theocrat a Archdruid.

Jsem velkým fanouškem série Heroes of Might and Magic, nicméně nejednou se mi stalo, že jsem misi hrál tak dlouho, že se armáda nepřítele rozrostla do obludných rozměrů. Se svojí hrstkou, kterou jsem do té doby považoval za výkvět válečnictví, jsem poté musel sklopit hlavu a misi začít hrát znovu, což je po desítkách minut velice ubíjející. Proto mé srdce zaplesalo, že se AoW drží i nadále kombinace Heroes a Disciples. Bojiště zde sice je rozdělené na hexagony, ale vy můžete disponovat maximálně 6 jednotkami s maximálním počtem životů. Takových skupin je možno udělat více a jsou nezbytné pro dobytí větších měst. Odpadá tedy zdrcující varianta, kdy se celá armáda musí vrhnout na nepřátelských 10K kostlivců, aby se ve finále rozbila o jejich zástupy.

Odlišné jsou také etapy boje. Jednotky totiž mají stejně jako ve druhém díle šanci zaútočit na danou jednotku hned třikrát nebo se přesunout o určitá pole a podle zbylých bodů akce zaútočit. Boje jsou poté o dost svižnější a zajisté potěší i prostředí, kdy se v táboře kouří z ohně nebo se pohupuje sem tam nějaký keř ve vánku. Navíc jsem po několika bojích nezaznamenal ani opakování prostředí bojišť.

Nad tím vším poté bdí v rohu obrazovky portrét hrdiny, který je schopný na dálku do bitvy zasáhnout pomocí kouzel. Po několika bojích tak hrdina dosáhne nové úrovně a za přidělené body se naučí klasicky určité skilly nebo vylepší atributy. Vylepšit hrdinu jde ovšem i dalšími způsoby. Po určité době je možné ve městě postavit kovárnu předmětů (Item forge) a v ní pro hrdinu kovat různá brnění či zbroj, a vybavit ho jimi po stylu Heroes. Nejvíce mě ovšem nadchnula možnost výměny mounta hrdiny. Můžete tak po získání nebo vyčarování předmětu nebo rovnou mounta jezdit na jednorožci nebo létat na drakovi. Každý mount pak propůjčuje svému jezdci jiné bonusy.