Did I ever tell you what the definition of insanity is? Insanity is doing the exact... same fucking thing... over and over again expecting... shit to change... Ne, počkat, špatná hra, tohle není Call of Duty... Přesto mě ale neopouští pocit, že se každá série jednou nevyhnutelně zvrtne v klon svých předchozích dílů, a zrovna Far Cry se blíží do fáze, kdy něco takového může nastat.

Avšak zrovna Far Cry má v tomhle výhodu. Kromě toho, že mezi prvním a druhým dílem byla čtyřletá mezera, ve které značka změnila studio, a tak měla čas a lidi na vymýšlení nových nápadů, celou sérii kromě nezkrotné divočiny a stejného názvu vlastně nic nespojuje. Vždy nové postavy, nové lokace, nový příběh, takže stačí pojmenovat svoji další hru Far Cry, ať se jedná o cokoliv, a máte o fanoušky postaráno. Nikomu to ale zjevně nevadí. Proto se vydání čtvrtého dílu nezadržitelně blíží a tvůrci se s ním pochlubili v hratelném demu i na letošním GamesComu.

A zahrát si zde můžeme dokonce dvě mise. První se odehrává v zasněžených Himalájských pustinách, kde je naším úkolem zabít nepřátelského generála. Problém je, že je na druhé straně údolí. Naštěstí máme při sobě wingsuit, představený již v předchozím díle, ale zde se mu zjevně dostane mnohem více prostoru.

Did we ever tell you the definition of a great @FarCrygame? #cgGC14

— CzechGamer.com (@CzechGamer) August 14, 2014

Takže přelétávám přes rokli a s tichým dosednutím do bílého sněhu se s kuší v ruce vydávám směrem k nepřátelské základně. Hra mi napovídá, abych pomocí háku vyšplhal na nejbližší skálu a svým foťákem prozkoumal okolí, čímž se mi ukládají do mapy pozice vojáků, a pak se můžu vydat na lov. Stealth s gamepadem mi ale moc nejde, takže se dostávám do přestřelky snad z celým vojskem z Himalájí. Netrvá to dlouho a já ke svému vlastnímu překvapení z boje vycházím jako vítěz.

Nyní stačí jen vyfotit mrtvolu zabitého generála, což je cíl mé mise, a pak se opět s wingusitem vrhám dolů ze srázu na nebezpečný let mezi Himalájskými skalisky. Cestou se musím vyhýbat lavinám, vyčnívajícím pahorkům, ale i nepřátelským vrtulníkům, které nic neulehčují. Zdárně však dolítám na konec údolí a tím i první části gameplay dema.

Čeká mě ale i druhá mise, která se zdá býti spíše snem nebo halucinací, protože procházím chrámem plným kouzel a hlavně podivných tvorů, kteří se umějí zneviditelnit a hlavně teleportovat. Naštěstí proti nim nejsem sám. Mám po boku svého tygra, který poslouchá mé rozkazy a stačí jedno mávnutí rukou, aby začal trhat přízrakům krky, zatímco já jednoho po ostatních střílím z luku.

Tuhle misi bohužel nestíhám dohrát, ale nemrzí mě to tolik, jako fakt, že jsem se nemohl setkat s Paganem Minem, samozvaným králem celého pohoří a hlavním záporákem celé hry. Protože pokud něco dělalo z Far Cry z průměrné střílečky skvělý zážitek, byly chvíle, kdy svému šílenému nepříteli stojíte tváří v tvář a on vede svůj monolog, načež se vás s naprostým klidem pokusí zabít nebo prostě odejde. Právě velmi dobře napsaní a hlavně nadabovaní hlavní záporáci definují kromě šílenství i celou sérii a já nepochybuji, že tomu tak bude i ve Far Cry 4.

Far Cry si překvapivě i ve čtvrtém díle dokáže udržet svoji svěžest, a i když se v lecčem podobá svým předchůdcům, najde se tam mnoho zajímavých novinek, jako je slibovaná jízda na slonu. Jak moc budou stát sněžné hrátky za to, se dozvíme už 18. listopadu, kdy uslyšíme Vzdálený Řev i u nás v Evropě. Ať to dopadne jakkoliv, máme se na co těšit. Pagana Mina totiž nadabuje skvělý Troy Baker, který propůjčil svůj hlas o nic méně šílenému Jokerovi v sérii Batman: Arkham.

Mimochodem, říkal jsem vám někdy definici šílenství?