Co se vám vybaví při vyslovení studia Cyanide Studios? Mně titul Of Orcs and Men, jež byl vlastně mojí první recenzovanou hrou na tomto webu. Cítím se už krapet nostalgicky, když si zavzpomínám, jaké recenze jsem psal před dvěma roky a jaké píšu teď. Posun určitě cítím, už si s tím nelámu hlavu celý den, ale stačí mi vytvořit si dobrou strukturu následující recenze a jede to jako po másle. Ale to jsem trochu odbočil.

Pokud jste hráli Of Orcs and Men, rozhodně si vzpomenete na hlavní dvojici hrdinů, hromotluckého orka Arkaila a skřeta Styxe. Jakožto Arkail jste hráli typického warriora, který prostě vpadne do boje, div nespadne, a mlátí to tam hlava nehlava. Celkově to byla ale poměrně nuda. Jo, takový Styx, to bylo jiné kafíčko. Stealth způsob do této hry přišel vhod, protože jinak by její hodnocení bylo u bodu mrazu, jelikož to byl jeden z mála plusů Of Orcs and Men.

Vývojáři si uvědomili, že dělat druhý díl tohoto jinak průměrného díla by nebylo příliš moudré, ledaže by použili čistě Styxovu postavu. A hle, oni to fakt udělali. A to možná neměli dělat…

Ono jako vzít Styxe, snažit se hráčům říct, o čem tak plus mínus Styx: The Master of Shadows je a nechat je hrát, je možná pěkný nápad, ale v dnešní době ne příliš fungující.

Příběh je navržen tak, že se snažíte získat bájnou tekutinu, jež chráni elfové, kteří jsou v této hře popsáni jako ti zlí. To je tak vše. Z dialogů postav ve hře se vám pravděpodobně udělá docela nevolno, jelikož se jedná o velice špatně napsané dialogy, nezáživné, něco ve stylu „Bla, bla bla, bla bla bla bla… Bla!“ Naštěstí si autoři uvědomují, že příběh byl napsán někým, kdo ho vymyslel při konání ranní potřeby a přitom si četl noviny.

To by se dalo autorům odpustit, jenže hra je špatná celkově. Bohužel.

Styx: The Master of Shadows je navržen pro stealth hraní. Co se však stane, když hra ztroskotá i na tom, na čem je založená? „Panebože, to snad ne…“ Stealth je tu jedním slovem nuda. Ne snad, že by byl neproveditelný, bavit vás však rozhodně nebude. Často máte chuť danou lokaci prostě projít a s ničím se nebabrat.

Umělá inteligence je příšerná. Stačí když uhasíte pochodeň metr vzdálenou od strážného, poté mu vyskočíte před obličej, zatančíte sambu, opět se schováte a on maximálně pronese, že mu tady něco smrdí, ale protože je unavenej, tak to nechá být. Pak ho buď zapíchnete nebo mu zlomíte vaz, strčíte do skříně nebo rozežerete kyselinou a jdete dál.

Ve hře si sice můžete vyhrát díky různým blbostem, jako je třeba vymýšlení pastí, jenže ani to hru nezachrání. Všechno tu vrže už od začátku.

Styx: The Master of Shadows by mohl být úspěšnou hrou, ale musel by vyjít tak před 7 lety. Grafika je na dnešní dobu již zastaralá, animace hrozné, již zmíněná příšerná umělá inteligence, tuctový příběh. Koridory tu sice nenajdete, takže projít danou část hry můžete zkusit na víc způsobů, ale to je jen slaboučký plamínek naděje úspěchu této hry. Tipuji, že zabaví tak 1/10 hráčů, kteří se navíc budou zrovna nudit a řeknou si, že zkusím třeba tohle.