Když po vás vývojáři pod příslibem kulervoucí zábavy žádají na 20 éček, tak to ještě ujde (ostatně, tuto politiku prosazují snad všechny herní studia). Když se pak ale nakonec dočkáte nedovařeného polotovaru, který vám po své konzumaci vyloudí na tváři tak akorát přiblblý úsměv, je něco špatně.

Ještě horší je to ale po zjištění, že samotné DLC nenabízí nic víc, než jednu jedinou příběhovou misi zabalenou do hávu obsahu z recyklovaného materiálu z minulého dílu.

Abychom hře ale již zpočátku tolik nekřivdili. Musíme uznat, že se ve hře najdou i světlé chvilky. Těch je ovšem opravdové minimum a ve výsledku tak působí spíše nicotně. Co ovšem stojí za pořádnou zmínku je samotný příběh, který na předchozí díl odkazuje jen z malinké části a bere si z něho jen to nejlepší. Ono je to ostatně jediné, co hru alespoň trochu drží pohromadě a, ať už jen ze zvědavosti, žene hráče kupředu.

Svatí (námi milovaný gang) slaví narozeniny hackerky Kinzie a při jedné z narozeninových her dojde i na vyvolávání duchů. To se však záhy ošklivě zvrtne, otevře portál do horoucích pekel a prezidenta se vší parádou vcucne. Ten je posléze samotným Satanem nucen ke sňatku s jeho adolescentní dcerou Jezabel, která však svou lásku opětuje někomu zcela jinému. Zkrátka, příběh jako vystřižený z mexické telenovely.

Kinzie a Johnny Gat se tak za záchranou šéfíka vrhají do jícnu pekelného New Hades (přibližně 1/4 původního města) získat si přízeň několika spojenců čítající kapitána Černovouse, hraběte Drákuly a nebo Shakespeara a naklonit si tak Satanovu pozornost (jak jinak než chaosem). A nakonec mu nakopat jeho sedínku.

Náplň hry pak spočívá v jediném. A sice, splnění několika (rozuměj hromadu) vedlejších úkolů pro každého budoucího spojence a konečný boss fight s vládcem pekel. K tomu se s přivřenýma očima dostanete za necelých pět hodin. Škoda :(.

New Hades je tak doslova přeplněno recyklovaným obsahem vedlejších úkolů z minula, které po chvílí chtě nechtě přestanou bavit. Jedinou novotou jsou mise spasení, v kterých létáte po městě a snažíte se sesbírat duše nevinných dříve, než se dotknou země. A tím se konečně dostávám k asi největší obměně oproti předchůdci.

Hned na začátku hry totiž obdržíte uvítací dáreček v podobě andělských křídel, díky kterým už pro vás bude v podstatě zbytečné usednout za volant jednoho ze zdejších šesti druhů vozidel. Proč se trmácet v dopravní špičce (obrazně řečeno, ve hře je totiž aut opravdu málo), když můžete ke svému cíli doletět? Je to rychlé, do jisté míry přirozené a na výsost efektní.

Bohužel to do jisté míry zabíjí nutnost trmácet se po svých a tím objevovat krásy zdejšího prostředí. Tak jako tak můžete zůstat v klidu, není zde opravdu o co stát. Baráky působí tak nějak nastavovaně a všudypřítomná paleta tmavých a šedých barev jim zrovna na kráse moc nepřidá.

Vzhledem k pekelnému zařazení to ale ani nijak nešlo. Pozitivním na tom celém je ale to, že ve výsledku je tento samostatně spustitelný datadisk opravdu hardwarově nenáročný.

Létání je mimo to opravdu osvěžujícím zážitkem (s jeho ovládáním se přeci jen chvíli poperete) dávajícím hráči ještě větší pocit svobody. A tím výčet novinek nekompromisně končí. Vše ostatní zůstalo pěkně při starém. Stejný interface, stejný RPG systém, stejné grafické zpracování, stejné vedlejšáky a v tomto ohledu bohužel žádný pořádný příběhový obsah (příběhové úkoly by čert pohledal).

Kapitolou samou pro sebe jsou zbraně. Nečekejte žádné ošlehané pistolky, brokovnice, nebo SMG, nýbrž pořádné exotické kousky, kterým bezpochyby vévodí zbraně založeny na bázi sedmi smrtelných hříchů.

Všechny jsou něčím speciální, ale v paměti vám bezpochyby uvízne jedna. Lenost, která je zde ztvárněná jako křeslo opatřené řádkou kulometů a balistických raket.

Co vám ale v paměti na dlouho nezůstane je celek jako takový. To, co vypadalo na papíře jako skvělý nápad, je v konečném podání odprezentováno ve formě nedodělku sešitého příliš horkou jehlou. Označen známkou kvalitního zboží a v regálu vašeho shopu nabízen za necelé pětikilo.

Vše je navíc zabaleno do podivného obalu pekelného muzikálu, k jehož závěrečným titulkům se v roli nechtěného diváka dostanete za již zmiňovaných pět hodin. No dobře, jestli patříte mezi tzv. sběratele, tak vám 100% dokončení ukradne osm hodin života.