Všechno krásné jednou končí, o tom by vám mohla povídat spousta vládců světových velmocí. Napoleon, Alexander Veliký, Čingischán,... všechny jejich říše se dříve nebo později z rozličných důvodů rozpadly a skončily na propadlišti dějin. Přesvědčila se o tom také velká a dokonce by se dalo říci první celosvětová supervelmoc Římská říše, kterou po rozdělení v roce 395 čekal pouze strmý pád dolů. Tedy především její západní půlku, ta byla doslova roztrhána nájezdy nejrůznějších barbarských kmenů.

A právě o této době, o této destrukci, pojednává nejnovější pokračování strategie Total War, jenž nese jméno válečníka symbolizující celou tuto dobu. Attila, Bič boží, říkejte mu jak jenom chcete. Nic to nezmění na tom, že si autoři z Creative Assembly po takřka deseti letech zopakovali úspěšný koncept, během něhož po rozmachu a budování Říma v rámci jednoho dílu následovala jeho zkáza (tehdy coby datadisk, teď samostatně spustitelný titul). Svým způsobem byste tak mohli tenhle díl pojmenovat Barbarian Invasion 2, byť by to nebylo tak úplně fér.

Hlavní singleplayerový mód, tedy takzvaná “velká kampaň”, začíná roku 395. Slavná Římská říše se právě rozdělila na svoji západní a východní polovinu, Evropou se ženou nejrůznější kočovné klany, jiné rabují nechráněné přístavy a aby toho náhodou nebylo málo, blíží se nejrůznější morové rány. Inu, ideální prostředí pro nějakou tu počítačovou hru, což? Kampaň lze zatím rozehrát za jednu z deseti nabízených frakcí – Frankové, Sasové, Ostrogóti, Alané, Vandalové, Vizigóti, Hunové, Západní nebo Východní Římská říše a Sásánovská říše. Jsme si však jistí, že se postupem času nabídka podstatně rozšíří skrze nejrůznější (a zřejmě bohužel placené) stažitelné balíčky.

Vzhledem k tomu, že mám rád výzvy a velice rád v počítačových hrách měním historii, rozjel jsem svoji první kampaň za Západní Řím. Tedy za tu polovinu kdysi hrdé říše, která od svého vzniku nepřežila ani prvních sto let. Už úvodní informace, že se jedná o “legendárně těžkou” kampaň mě měla varovat, že tohle nebude žádná sranda. A když první dílčí úkol zní “přežij pět let” (tah trvá jedno roční období), je vám asi jasné, že to autoři mysleli smrtelně vážně. A pokud ještě v tu chvíli pochybujete, prvních několik kol vás doslova praští přes čumák.

Vy nemáte peníze a armády takřka na nic (byl jsem schopen rekrutovat pouze žoldáky a navíc většina mých jednotek měla pouze polovinu mužů), zatímco na vaše města neustále útočí plně vybavení barbaři. Nesnaží se vás dobýt, jen loupit a vypalovat. Krom toho se na vás z východu ženou kočovné kmeny, po Francii se potulují Svébové a kdyby to náhodou někomu nestačilo, také v Africe se najde jeden kmen, který vás zrovna nemá dvakrát v lásce. Takže jak říkám, skutečná výzva pro otrlé. Masochisté k tomu přidají legendary obtížnost, já mezi takové blázny naštěstí nepatřím.

Novinek v kampani je rovnou několik. I když novinek, v případě té největší se spíše jedná o návrat ztraceného syna. Ano, řeč je o rodokmenu vládnoucí rodiny a všechno s ním spojené. Opět tedy musíte řešit vztahy v rodině, svatby, volit nástupce na trůn, případně si skrze sňatky zajistit náklonnost jiné frakce.

Společně s tím také musíte určovat (chcete-li volit) zástupce do vysokých míst ve své “vládě”, čímž zlepšujete nejenom jejich osobní schopnosti, ale ruku v ruce získáváte výhody i pro jejich armádu. Vrací se také systém vládců nad jednotlivými provinciemi, jak tomu bývalo ve starších dílech (tam však šlo vždy o města a v TW: Attila již vládci nemusí být fyzicky přítomni). Jenom tak pak můžete v dané oblasti zavést jede z předdefinovaných ediktů. Už tedy nezáleží na tom, zda ji máte pod kontrolou celou nebo ne.

Když už jsem se zmínil o rodokmenu, pojďme se teď podrobněji podívat na jednotlivé postavy. Dost nepřehledný systém levelování je pryč, vrací se fungující stromový systém podobný tomu z druhého Shogunu. Už se vám tak nestane, že budete muset neustále koukat do místní encyklopedie (ta už tentokrát není čistě online, ale lokálně), abyste si ujasnili, jaké schopnosti vlastně chcete vybírat. Každá z nich má také dvě kvalitativní úrovně a za každý level získáte dva bodíky k rozdělení. Krom toho lze generálům přiřazovat brnění, zbraň a doprovod, čímž získávají další rozličné bonusy.

Také armády prošly několika úpravami, byť drobnými. Tak především u takzvaných posádkových vojsk si hra již nepamatuje pouze počet mužů, ale také zkušenosti. Stejně tak už se nevyplatí mít neustále zapnutý zrychlený pochod, neboť se jednotky díky tomu unaví a pak bojují o poznání hůře. Změnily se i možnosti zacházení se zajatci, kdy je můžete buď za výkupné vrátit nepříteli, dobrovolníky začlenit do vlastních jednotek a tím doplnit stavy anebo je bez milosti zabít.

A když už jsme u té smrti, stejně nemilosrdně mohou dopadnout i vaše města. Může je třeba zasáhnout morová rána. Ta pak ovlivní nejenom počet obyvatel (a tím pádem i růst města), ale také kvality místních rekrutů. V případě nebezpečí se také můžete rozhodnout své město dobrovolně opustit, zbořit (za což dostanete část investovaných peněz zpět) a praktikovat tak politiku spálené země. Upřímně řečeno, díky bohu za tuto možnost, tohle mi v Total Waru vždy tak nějak chybělo.

Pár změn doznalo také herní rozhraní, které více připomíná Shogun 2 (například větší a hezčí ikonky budov), ale také je daleko přívětivější. Třeba v diplomacii, pokud vám někdo vyhlásí válku a vy máte možnost povolat své spojence na pomoc, okamžitě vidíte, jaké jsou jejich názory na vašeho protivníka a tedy odhadnout, zda skutečně přijdou na pomoc. Stejně tak mi přišlo, že už počítač není v otázkách obchodu tolik neoblomný a pokud to trochu jenom jde, souhlasí.

Během samotných bitev je pak novinek poněkud méně. Tou největší je pravděpodobně možnost umisťovat během bránění svého města barikády. Skvělý nápad vývojářů, jeho zpracování však bohužel dost pokulhává. Především je můžete umisťovat pouze na předem připravené pozice, tudíž máte výrazně omezené možnosti manévrování. Navíc, jakákoliv jednotka je během několika vteřin zničí, což taktéž není ideální. Tím pádem se jejich využití omezuje buď na opravdu krátké zdržení nepřátel nebo musíte na barikádu umístit své střelce a před ni postavit jednotku.

Dalších podstatných změn pak prošel především bitevní interface. Obrázky jednotek se z dřívější silné stylizace vrátily zpět ke svému klasickému vzhledu, mapa se společně s kreslícími nástroji přesunula vpravo nahoru a také byly přeskládány speciální schopnosti. Drobnou úpravou prošel také vzhled informačních kartiček, který teď místo podrobných statistik (jako brnění, munice, síla útoku,...) ukazují pouze tři jejich největší výhody či nevýhody jako „silné brnění“, „účinné proti kavalerii“, „špatná průraznost střel“ a podobně. Pro úplnost dodáváme, že v multiplayeru (konkrétně během výběru armády) vidíte jak tyto popisky, tak také klasické statistiky.

Abyste si však hlavní kampaň (či jakýkoliv singleplayerový mód) pořádně užili, potřebujete k tomu kvalitní umělou inteligenci. Jenže bohužel, přesně v duchu předcházejících dílů Total War, ani Attila se mezi takové nezařadí. Už během první bitvy mi bylo jasné, že to dobré nebude a čím dál více jsem byl přesvědčen, že je to dost možná ještě horší než v případě Rome 2. Pár příkladů za všechny. Umělá inteligence stále útočí do jednoho bodu. Vůbec tedy není těžké jednotky počítače obklíčit a zničit. Nejvíce si toho všimnete při obraně měst, kdy AI zuřivě útočí do jednoho bodu a ignoruje ostatní cesty, které jsou absolutně nebráněny.

Jenže počítač zajde ještě dál a dost často vás bude překvapovat svoji neschopností. Jako třeba ve chvíli, kdy coby obránce položí obranné ježky či díry s kůly a pak se stejně vrhne kupředu a přes zmiňované pasti bez ostychu přejede. Jako kdyby tam ani nebyly. To jsou jenom dva z mnoha příkladů, kdy si budete nechápavě klepat na čelo, co se to vlastně děje. Je absolutně zarážející, že se autoři za všechny ty roky stále ještě nezmohli na něco lepšího než pouhé zvýhodňování AI na nejvyšší obtížnosti. Tohle totiž není cesta, kterou by se měla hra vydat (a jak už několik let činní). Vždyť přeci „pouhý“ móder Darth Vader ukázal, že to jde.

Hra pochopitelně nabízí také několik historických bitev, konkrétně devět. Je skvělé, že jich je přibližně dvojnásobek oproti Rome 2. Těšit se můžete nejenom na slavné bitvy samotného Attily (například bitva u řeky Utus v roce 442), ale také konflikt mezi Římany a Sásánovskou říší (bitva u Samarry, 363) nebo zánik Západořímské říše (bitva u Ravenny, 476). Každá historická zastávka je pochopitelně doplněna úvodní cutscénou, kdy vám vypravěč vysvětlí pozadí dané bitvy.

Zajímavostí je, že o bitvách z tohoto období toho moc nevíme. Dost často známe pouze bojující strany, přibližný průběh a/nebo vítěze. Počet mužů nebo ztráty jsou ovšem velkou neznámou. Proto si občas říkám, podle čeho autoři vlastně armády v historických bitvách skládají dohromady. Ale to rozhodně neberte jako výtku, spíš takové zamyšlení.

Jistě vás bude jako první zajímat, jak je to s optimalizací, zvlášť při vzpomínce na (neblaze proslulý) start Total War: Rome 2. Upřímně řečeno, není to optimální, na druhou stranu to není taková katastrofa jako tehdy. Hra běží rozhodně plynuleji a je daleko lépe optimalizovaná. Ani tak se však nevyhnete některým úletům jako například levitující dřevěný vozík (v Konstantinopoli) a podobně. Stejně tak bych rád zmínil animaci srážky dvou jednotek, kdy se všichni vojáci nalepí těsně na sebe takřka do jedné tenké linie a pak zase pomaličku ustoupí dozadu. Nevím, v dřívějších dílech mi to přišlo vyřešené lépe.

Pak tu máme jednu z hlavních grafických novinek TW: Attila, dynamický oheň. Zakusíte jej především při obléhacích bitvách, kdy se nebohé město (a jeho obyvatele, na které narazíte vůbec poprvé v historii série) ocitá pod náporem hořících šípů a nějaká ta dřevěná střecha zkrátka chytne. A nezůstane jenom při jedné, oheň se přesně jako ve skutečnosti pomalinku šíří dál. Navíc nejde jenom o grafický efekt, hořící město také znevýhodňuje obránce, kterým klesá morálka (v závislosti na počtu poškozených budov)

Zdálo by se tedy, že s ohněm panuje naprostá spokojenost. Inu, ano i ne. Vypadá skvěle, což o to, mám však takový pocit, že jsem si takových 95% požárů zavinil sám. Vlastně ani ne sám, protože je mají na svědomí obranné věže. Především právě ty střílí hořící šípy a vzhledem k tomu, že se nedají ovládat, nebudou se ostýchat trefit nejenom nešťastně postaveného přátelského vojáka, ale ani budovu. Nově jsou také věže v každém městě, tudíž si s nimi užijete spoustu zábavy, zvlášť coby útočníci. Jejich efektivita totiž šla ještě o něco nahoru (beze srandy).

Ještě před závěrečným zhodnocením bych se rád alespoň v krátkosti zmínil také o multiplayeru. Nemohl jsme jej sice plně otestovat, neboť jsme měli k dispozici pouze novinářskou verzi, přesto jsem se k pár hrám dostal. A ve své podstatě vás na něm nemá vůbec nic co překvapit. Možnosti hraní jsou naprosto stejné jako v Rome 2 – máte tu hledání rychlé bitvy nebo klasické lobby, v nichž máte na výběr ze všech možných bitev – pozemní, námořní, dobývání opevněného/obyčejného města, přepadení, bitva přes řeku,...

S kooperativní či head-to-head kampaní jsem už však bohužel takové štěstí neměl. Podařilo se nám ji sice spustit, jenže vždy po prvním kole došlo k desynchronizaci, navíc v různých momentech simulace tahů počítače. Pevně doufáme, že se jedná pouze o nedostatek novinářům poskytnutého buildu.

Total War: Attila je v mnoha ohledech podobný svému předchůdci. A je to svým způsobem logické, vždyť se ve své podstatě jedná o datadisk (či přímé pokračování, chcete-li). Spousta věcí je tu takřka identická (hratelnost, kampaň, menu,...), na druhou stranu jsme se však konečně dočkali prvků, které nám v předchozí hře tolik chyběly (za všechny jmenujme rodokmen). Jestliže vás tedy Rome 2 bavil a rádi byste si po budování své krásné dominantní Římské říše vyzkoušeli, jaké by to asi bylo ji pořádně zevnitř rozložit a zničit, můžete. Neočekávejte však, že za své peníze dostanete něco zásadněji jiného.

Zvlášť, pokud vás podobně jako mě Rome 2 nebaví tolik co předchozí díly. Jestliže však na Rome 2 nedáte dopustit, přičtěte si k závěrečnému hodnocení jedno až tři procenta navíc a dostanete finální hodnocení uzpůsobené vašim požadavkům. Pro úplnost dodám, že Total War: Attila vychází 17. února a to (podobně jako v případě předchozích dílů) kompletně v češtině.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad