Původně to mělo být pouhé přepracování pět let starého projektu PackIn. Přidat angličtinu, vylepšit grafiku a hru vydat na Steamu. Znělo to jednoduše. Jenže díky technickým obtížím z celé záležitosti nakonec sešlo. A víte co? Možná je to dobře. Díky tomu se alespoň mohli vývojáři z FiolaSoft Studios naplno ponořit do zcela nového projektu, skákačky Blackhole. Však posuďte koneckonců sami.
Píše se rok 2121 a vesmírná loď Endera je na cestě za svoji poslední misí. Poslední černou dírou, které ohrožovaly planetu Zemi. Kapitán Jetsen stojí na velitelském můstku, diskutuje s umělou inteligencí Auriel a společně s posádkou čekají na přiblížení. Všechno vypadá normálně, kapitán si dokonce chce dopřát šálek své oblíbené kávy, kterou mu místní poskok (čti hlavní hrdina) okamžitě přinese. Tedy nepřinese, on ji vlastně vylije. Prekérní situace. Rozhodně však nic proti tomu, že se blíží katastrofa. Něco se totiž zásadním způsobem pokazilo a místo toho, aby mise proběhla bez jakýchkoliv problémů, černá díra loď Endera vcucne.
Mohlo by se zdát, že je s lodí i posádkou konec. Jenže jak velice rychle zjistíte, tohle je naopak pouhý začátek. Probouzíte se poblíž trosek havarované lodi, okolo vás ani živáčka. Slyšíte pouze naříkání Auriel z odhozeného PDA. Pochopitelně jej seberete, čímž odstartujete své putování za hledáním ostatních přeživších a také opravou lodi. K ní potřebujete nejenom šest důležitých součástek, kdy se každá nachází v jiné části místního světa Entita, ale především takzvané Selfburny, speciální látku obsahující nanoboty, která dokáže Enderu zprovoznit. A pokud budete mít dostatečnou trpělivost, možná se na konci i dozvíte, jak to nakonec celé dopadne.
Předchozí poznámka o trpělivosti je zcela na místě, neboť jednou z hlavních předností Blackhole je obtížnost jednotlivých levelů. Koneckonců, sami autoři hru prezentovali coby „hardcore skákačku“ a nutno uznat, že dostáli svého slibu. Ze začátku vám to sice ani zas tak nepřijde, neboť prvních několik úrovní je vyloženě seznamovacích, dost možná i uspávacích, aby hráč přestal být tolik ostražitý. Jenže to musíte, neboť obtížnost jde prudce nahoru a brzy budete muset pořádně máknout bednou, abyste si odemkli další úroveň. Pro splnění každé z nich sice stačí sebrat pouze jeden Selfburn, jistě však chápete, že tu pravou zábavu zažijete jenom ve chvíli, kdy se budete snažit sesbírat všechny.
Pochválit musíme preciznost ovládání. Funguje velice dobře a tak se nemusíte bát, že byste během hraní bojovali nejenom s úrovní, ale také s tím, aby hlavní hrdina dělal to, co po něm chcete. Přesto přiznávám, že se mi několikrát stalo, že se neotočila gravitace (o ní vzápětí). Je však pravda, že to bylo většinou ve vypjatých chvílích a v časovém presu. Jakmile se vám to takhle „podaří“ šestkrát za sebou, začnete povážlivě rudnout. Blackhole tedy bezesporu není pro nerváky (čti pro mě).
Nejdůležitějším prvkem hratelnosti, který vás bude doprovázet od svého začátku, je otáčení gravitace. Pokud si někdo pamatuje indie skákačku VVVVV, tak přesně tuší, o čem mluvím. Mezi oběma tituly jsou však dva základní rozdíly. Tím hlavním je fakt, že si gravitaci nemůžete měnit jak jenom chcete, ale jenom na předem připravených plošinách. Ten druhý je pak čistě grafického rázu – neboť se s vámi otáčí celý svět, aby gravitace vždy směřovala směrem dolů. Na jednu stranu je to dobře, alespoň svět vidíte pořád „stejně“, na tu druhou je pravda, že citlivějším povahám nemusí dělat to neustálé otáčení dobře na žaludek (zvlášť některé úrovně jsou v tomto ohledu dost drsné).
Během svého putování prozkoumáte několik různých herních prostředí. Namátkou jmenujme skaliska plná lávy, džungli s nebezpečnými keři nebo futuristickou knihovnu s víceúčelovými lasery. V každém světě vás čeká dvanáctka základních úrovní, záchrana člena posádky a také nalezení jedné důležité části lodi. Zatímco základní úrovně jsou skutečně pouze o sbírání Selfburnů, ty druhé se od sebe dost liší. Například budete utíkat před horoucí lávou (přesně ve stylu Raymena), jindy musíte pomocí kladek osvobodit uvězněného kolegu a jindy zase shodit těžký kámen na hlavu obří rostliny, která sežrala potřebnou součástku. Vlastně je tak trochu škoda, že druhého typu úrovní není o trochu víc.
Hratelnost se pochopitelně netočí jenom okolo otáčení herního světa, najdete tu pochopitelně také spoustu klasických evergreenů. Těšte se na pohyblivé plošiny, kluzké ledové plošiny, smrtelnou lávu, smrtelné pichlavé keře (občas vyskakující), trampolíny, vodu (od níž se mimochodem můžete odrazit), kladky, smrtící lasery,... Na cokoliv si jenom vzpomenete.
Blackhole mimochodem není jenom o řešení jednotlivých úrovní, stejně tak se lze proskákat k různým skrytým předmětům. Za ty nejpovedenější považuji skryté záznamníky, které poodhalují něco málo o příběhu skrývajícím se za celou akcí s uzavíráním černých děr, tedy tak říkajíc „co tomu předcházelo“. Nesmím taky zapomenout vypíchnout několik skrytých odkazů na populární počítačové hry, ať už Maria (první setkání s červenou kytkou v džungli), Pokémony (HM01) a další. Moc povedené, tleskám!
Pro úplnost dodám, že autoři plánují s vývojem ještě pokračovat a do budoucna přidat také výzvy na čas, globální žebříčky a to nejzajímavější – multiplayer. Ať už to bude kooperace nebo klasická hra více hráčů, rozhodně to zatím zní zajímavě. V dubnu bychom se prý měli dočkat také rozšíření příběhové kampaně.
Jak naznačují okolo prezentované obrázky, grafický kabátek je stylizován do podoby kresleného seriálu. Vypadá dobře, k podobné skákačce se podle mého názoru hodí, vlastně mu ani nemám příliš co vytknout. Napadá mě snad jenom nekoordinovaný pohyb rtů vůči tomu, co postavy říkají, ale to už je vyložené hnidopišství.
Tím se krásně dostáváme k dabingu. Ten obstarali nejenom někteří vývojáři, ale také několik českých, respektive slovenských hvězd YouTube scény (namátkou řeknu NejFake, ATI nebo Selassie). Zajímavostí je, že nepropůjčili hlas žádným fiktivním postavám, ale přímo sami sobě, neboť právě jimi je tvořena posádka lodi Endera. Kvalita dabingu mi taktéž přišla v pohodě, nemyslím si, že by někdo vyloženě tak říkajíc přehrával. Zároveň s tím stojí za to zmínit, že anglický dabing zajistili jiní herci.
Přesto bych rád zmínil jednu věc, která mi při ozvučení trochu vadila. Nevím proč, ale přišlo mi, že se autoři minimálně ze začátku snažili o humor vyloženě za každou cenu. Valná většina vtipů mi zkrátka nepřišla směšná, zasmál jsem se všeho všudy dvakrát nebo třikrát. Na druhou stranu je dost dobře možné, že problém bude na mé straně, třeba jenom preferuji trochu jiný styl humoru.
Stejně tak počítejte s tím, že pokud se na některé úrovni zaseknete, může vás za chvíli začít opakující se hudební doprovod pořádně vytáčet. Ale to je podobné jako u všech logických her tohoto typu. Jinak nemám hudbě, stejně jako dabingu, co vytknout.
Nic to však nezmění na tom, že se Blackhole povedlo. Jde o výbornou a obtížnou skákačkou, jejíž největší chybou je snad pouze fakt, že do žánru nepřináší nic nového. Jakmile ji tedy dohrajete a posbíráte všechny Selfburny, jaksi zatím nemáte důvod ji rozehrávat znova. To do budoucna změní až příchod výzev, respektive multiplayeru. Celkově vzato jde však o řemeslně dobře odvedenou práci, která si bezesporu zaslouží pozornost všech fanoušků tohoto žánru.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
