Dnes Vám přinášíme recenzi na nejnovější titul od vývojářů z Arrowhead Studios, který nese název Helldivers. Jedná se o menší záležitost v porovnání s AAA hrami, které v současné době útočí na naše peněženky, tak se nyní podívejme na to, jak se vlastně hraje.
Pakliže jste o hře nikdy neslyšeli, tak vězte, že se jedná o izometrickou střílečku na způsob Dead Nation, akorát s tím rozdílem, že vašimi úhlavními nepřáteli nebudou všudypřítomní zombíci, ale zato velice agresivní brouci. Ano, nedělám si legraci. Nejedná se v tomto případě samozřejmě o brouky z našich zahrádek, ale smrtící vesmírnou havěť, která jako by z oka vypadla potvorám z filmové série Hvězdná Pěchota. I hlavní dějová zápletka je těmto filmům překvapivě podobná. Vžijeme se do role jednoho z vojáků armády planety zvané Super Earth (Super Země), který se potlouká po celé galaxii a snaží se zjednat pořádek na rozličných planetách.
Prostředí, ve kterých se budeme pohybovat, jsou celkem 3 – poušť, les a sníh. Každé z nich se pyšní detailním zpracováním, které je skutečně oku lahodící a navozuje tu správnou atmosféru. Během hraní se jednotlivá prostředí příjemně střídají, čímž autoři jednoduše dokázali oddálit nebezpečný pocit stereotypu.
Hra v jednom hráči ovšem stále není tím pravým ořechovým. Když jsem hru poprvé spustil, mělo ji k dispozici pouze pár recenzentů, kteří byli zrovna online. Po pár single misích jsem se i navzdory tomuto faktu rozhodl připojit do multiplayeru a tady teprve začala ta správná řež. Netvrdím, že je singleplayer úplně špatný, nicméně jestliže máte po ruce pár kamarádů, se kterými byste mohli broukům vyprášit jejich kožichy, neváhejte ani vteřinu. Matchmaking funguje naprosto na výbornou, do cizí hry se připojíte během chvilky a okamžitě se tak můžete zapojit do boje. Ostatní nejmenované vývojářské týmy by se zde mohly inspirovat. Hru lze hrát až se třemi dalšími spoluhráči, což je tak akorát, i vzhledem k tomu, že všichni musíte být stále na jedné obrazovce, takže se vám nestane to, že by váš kamarád pobíhal na druhém konci mapy, zatímco vy se právě nacházíte uprostřed bitevní vřavy.
Před každou misí se nacházíte na palubě vesmírné lodi, která slouží jako dopravní prostředek mezi jednotlivými hvězdnými systémy, ale hlavně se zde nachází NPC postavy a místa, kde lze upravovat zbraně vašeho vojáka, dozvídat se nové střípky informací k příběhu či volit konkrétní mise. Je důležité zmínit, že mise nemusíte plnit popořadě, ale vždy se můžete sami rozhodnout, kterým směrem pokračovat. Co se týče zbraní, najdeme tu všechno možné, od pistolí přes samopaly až například po plamenomet. Všechny zbraně jsou vylepšitelné za speciální výzkumné body, které získáváte na svých cestách – je nutné sbírat speciální předměty rozmístěné po jednotlivých mapách, což vás zajisté přiměje nejenom slepě běhat od úkolu k úkolu, ale také prozkoumávat ostatní zákoutí jednotlivých planet. Po zvolení požadované mise již stačí skočit do výsadkového modulu a vrhnout se do samotné akce.
Jednotlivé úkoly, které budete plnit, nejsou nikterak originální ani variabilní, nicméně o to ve hře ani moc nejde. Zkrátka jde o to probojovat se na jisté místo, tam například zabrat budovu či vyhodit něco do povětří, popřípadě zachránit přeživší lidi. Na jednotlivých mapách se jich nachází různé počty, vždy odvislé od zvolené obtížnosti mise. Jakmile splníte všechny (případně některé nezvládnete), je načase se odebrat na místo odletu, kde se musíte ještě nějakou tu chvilku bránit, než pro vás přiletí raketoplán. Hra je logicky nejtěžší v této finální fázi, během ostatních úkolů je laťka obtížnosti nasazena o poznání níže.
Velice zajímavým zpestřením jsou různé pomůcky, které vám usnadní boj. Můžete využít rozličné útočné, obranné či speciální nástroje, s jejichž využitím dokážete mnohdy zcela zvrátit stav probíhající bitvy. Ve zkratce se tyto vymoženosti vyvolávají pomocí stisku tlačítka L1 (PS4 verze) a namačkání určité kombinace pomocí analogových šipek. Pakliže v tomto „prstolamu“ uspějete, odměnou vám budou stacionární kulometné věže, atomové bomby, přenosné rotační kulomety či bedny s náboji. V neposlední řadě je tímto způsobem řešeno i oživení padlého spoluhráče v multiplayeru, který se na rozdíl od singlu neobjeví automaticky znovu, ale je nutné si jej přivolat. S těmito bonusy souvisí i jeden ze zábavných momentů hry. Po naklikání kombinace šipek totiž musíte daný „předmět“ hodit podobně jako granát a poté za několik vteřin (či desítek) na místo odhozu dopadne bedna s bonusem. Zábavné je to například ve hře čtyř hráčů, kteří při boji nekontrolovatelně pobíhají po obrazovce a najednou některému z nich padne na hlavu modul s oživeným spolubojovníkem, přičemž sám nešťastník samozřejmě umírá. Umírat samozřejmě budete i při samotném boji a to často i nechtěně. Ve hře je totiž natvrdo zapnut friendly fire, takže se mnohokrát stane, že vás sundá ať již spoluhráč svojí palnou zbraní nebo třeba avizovaná kulometná věž při snaze zasáhnout nepřítele. Těmto situacím se však dá předejít skrčením se, bohužel v tomto stavu nemůžete střílet, ani vyrábět speciální předměty.
Ovládání hry je řešeno stejně jako u ostatních titulů podobného typu, a sice využití obou páček gamepadu, kdy levou chodíte a pravou zaměřujete. Musím říci, že v tomto ohled vše funguje na výbornou a nestává se příliš často, že byste se nemohli trefit. Lze samozřejmě střílet i bez míření, v tomto případě je však již mnohem větší prostor pro minutí.
Přestože jsem se o hru před jejím vydáním nezajímal, mile mě překvapila již zmiňovaným zpracováním i herními mechanizmy, na které se velice rychle adaptujete a ve hře více hráčů, kterou považuji za stěžejní část, si užijete pořádnou porci zábavy. Jen dodejme, že jste-li předplatiteli služby Playstation Plus, můžete ještě do středy 11. března využít speciální slevu na Playstation Store.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Europe Limited
