Nacistické Německo je v troskách, poslední pokus o bezvýznamnou ofenzívu se bortí jako domeček z karet a Führerův bunkr se pod nátlakem spojeneckého bombardování otřásá v základech. Scéna jako vystřižená z každého druhého filmu/dokumentu zabývající se tématikou II. světové války.
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy a tak se Hitler rozhodne pro dosti radikální řešení, jak nepřátelům uštědřit poslední ránu a pokusit se blížící se výsledek zvrátit na svou stranu. Áďu tak napadne zaplavení celého Německa tajuplným virem Z, měnící jeho stoupence (a všechny okolo) v krvežíznivé potvory bez mozků. Po druhé...
A právě tehdy přichází řada na Vás (čti, jako jednu z osmi volitelných postav), elitního snipera ověnčeného epickým posláním, na jehož ramenou leží osud celého lidstva. Pff....originalita.
Příběh zkrátka nenastavil laťku kdo ví jak vysoko a za srdíčko své hráče rozhodně nechytí. Některé situace vám tak spíše vykouzlí na tváři přesně ten přiblblý výraz, jako při hraní nedávno recenzovaného Gat out of Hell.
Už jste to hráli, novinek oproti dřívějšku je málo, ale stejně vám to nedá a hru zkrátka budete chtít dokončit. A to ať z čisté zvědavosti, nebo touze prohnat Hitlerovou palicí kulku. A pak znovu a znovu. Nádhera. Srovnávaní s GooH zde ale není na právoplatném místě. A to i přes to, že se jedná o pouhý datadisk k původní hře (zde ale dostanete alespoň tři hry za cenu jedné).
Splnění všech patnácti příběhových úkolů, které jsou rozděleny do tří kapitol a opatřeny vysvětlujícím intrem vám, když se nebudete přílišně loudat a zastavovat u každé skopičiny, zaberou na 9-13 hodin čistého herního času. A to nezmiňujeme možnost projít si celičkou kampaň s partou až tří kamarádů, nebo úplně cizích lidí, u které se zábava mnohonásobně stupňuje.
Škoda jen, že autoři nepřišli s něčím neokoukaným a že nám ve své podstatě servírují jeden a ten samý typ úkolu. Běž, zabij, seber, zabij, běž, tadáá.... a znovu.
Dobrou zprávou je ale výsledné ladění hry, které nám tak přináší řadu rozličných map a prostředí. Jednou se tak podíváme do strašidelných lesů, jindy do uzavřeného sanatoria a nebo nakoukneme do Berlínského metra. Vše je patřičně tajemné, atmosférické a ke hře to sedne jako hrnec na pr***.
Co pak ale doslova zamrzí, je střídmý počet multiplayerových map (respektive map v režimu Hordy). Zatímco v singlu jich do rukou dostanete něco kolem patnácti, Horda jich vám předhodí všudy všeho pět. Slabé :(.
Obdobně je na tom zbrojní arzenál, který se po chvíli okouká a ve výsledku nabízí něco málo kolem 20 kousků (kulomety, odstřelovací pušky, granáty, miny, dynamity, pistole...). Někomu to postačí bohatě, jiný se se slzou v oku rozbrečí a od monitoru doslova odpadne. Na škodu by tak nebyla implementace možnosti upravit si svou zbraň, jak jen bude hráč chtít (něco, jak tomu bylo ve třetím díle). Možná v budoucnu.
Co se ale autorům z Rebellionu povedlo je vylepšení grafické stránky a optimalizace pro platformu PlayStation 4. Hra vypadá svěže, vše je stabilní a nic se neseká. Zkrátka a dobře, radost hrát.
S tím jde ruku v ruce začlenění X-ray záběrů, jejichž členitost lze i tentokrát nastavit a nestane se tak, že během jedné minut spatříte již po dvacáté zpomalený průstřel nepřátelské lebky. Tedy, pokud se v tomto ohledu doslova nevyžíváte. Pak je to v naprostém pořádku a nikdo vám v tom bránit nebude.
Sólo hraní dokáže zabavit na pěknou řádku hodin, ale v pozdějších fázích budete od hry chtít něco víc. V tuto chvíli přichází řada na co-op nebo režim Hordy. Sám jsem si většinu kampaně prošel výhradně s trojicí dalších hráčů. Nejenže je to větší zábava, ale stále máte někoho, na koho se můžete v kritických momentech obrátit.
Tedy, pokud zrovna nenarazíte na nějakého ťulpase, který týmu spíše škodí a úmyslně hru brzdí. V takových případech lze ale na začátku hry zapnout možnost "friendly fire" a záškodníkovi uštědřit ránu z milosti. Dobrou zprávou je fakt, že na hru ve více lidech nestojíte frontu a hráčů je vždy dostatek. Díky tomu se tak do hry můžete vrhnout asi po minutovém čekání a nastavení postavy/výbavy.
V recenzi jsem několikrát zmiňoval režim vývojáři proklamované Hordy. Tedy režimu, ve kterém po boku až tří hráčů stojíte proti nekonečným vlnám stále se stupňujících nepřátel. Režim bohužel trpí neduhem neustálé repetitivnosti (nenabízí totiž nic víc, než nekonečné vlny nepřátel), což v kombinaci s malým počtem map ústí v svízelnou situaci, kdy (alespoň v mém případě) režim Hordy zapnete opravdu jen svátečně.
Dejte na mě a bez okolků se s partou kamarádů/cizích lidí vrhněte na samotnou kampaň. Nejenže si užijete nepřeberné množství zábavy, ale získáte také grif, který lze posléze uplatnit v režimu Hordy.
