Budeme k vám upřímní. Bloodborne (i když se snaží přiblížit a dostat pod kůži obyčejným hráčům) vás již po prvních minutách hraní s úsměvem od ucha k uchu bez lítosti pošpiní a s psychickým traumatem vyhodí na nejbližším dálničním ostrůvku. A aby se neřeklo, tak vás k tomu opatří pořádnou sklerózou a bez všetečných keců okolo uvrhne přímo do centra veškerého dění.

Žádné tahání za ručičku, žádná mapa a ani ukazatel, zkrátka nic, na co jsme z ostatních her zvyklí. Všechno je čistě a jen na samotném hráči, který tak musí veškerý obsah objevit zcela sám.

Co by hráč, jste vsazeni do vzpupných fiál atmosferického Yharnamu - rozsáhlého města s nesčetným počtem rozličných zákoutí a skrytých cestiček - inspirovaného architekturou Viktoriánského Londýna s příměsí epické Gotiky, jenž je zužováno nevybíravou chorobou měnící své obyvatele v bezpohlavní zrůdy.

Yharnam a jeho přilehlé okolí, do kterého jste tak doslova vrženi a v němž začínáte rovnou od píky, je opravdu obrovské a hráči již od samotného začátku zcela přístupné. Nepočítáme-li logické překážky v podobě až příliš silných nepřátel, nebo nedostatku léčivých flaštiček (jejich maximální počet je omezen na rovných dvacet).

Obdobný WAU efekt vyvolává i rozmanitost městského a jemu přilehlého prostředí, které se v závislosti na schopnostech a rychlosti hráče (v řádu několika minut) přehoupne z místní kliniky a jí přidělených uliček do nedalekých stok, katakomb, kláštera, hřbitova, lesů a tak dále...

Všechny lokace jsou navíc architektonicky zpracované opravdu parádně a nabízí rozličné druhy nepřátel, za což si vývojáři zaslouží obrovský palec nahoru.

Řezníci z From Software ale ani tentokrát nevybočují ze svých zajetých tradic a nám tak servírují několik unikátních kousků, vytrhnutých z těch nejroztodivnějších nočních můr. Ba co víc, i obyčejný řadový občan vás na pár zásahů dokáže udolat a vám tak nezbude nic jiného, než ke každému souboji přistupovat se zvýšenou opatrností a staženou sedinkou.

V opačném případě vám hra totiž plnou silou šlápne do úsměvu a vaši maličkost předhodí rozzuřeným psům. To ale jen v ojedinělých případech, kdy se bezhlavě vrhnete do souboje s početnější skupinkou, která se ve většině případů rovná jisté smrti. A vězte, že umírat budete. A to ve velkém.

Naštěstí lze takovýmto situacím předejít a to za pomoci důvtipu, štěstí a dětského způsobu odlákání nepřátel. Modelová situace: Představte si situaci, kdy stojíte proti prozatím nic netušící skupince dvaceti jedinců, čítající havěť všeho druhu. Hádáme, že se do nich jisto jistě nechcete pustit přímo po hlavě (pakliže ano, tak jste s největší pravděpodobností úplně šílení).

Hozením obyčejného kamínku můžete jednu ovečku od stáda nepozorovaně oddělit a v potemnělé uličce s ním udělat krátký proces. A pak znovu a znovu. Bloodborne zkrátka žádá po hráči dosti ofenzivní přístup a jestli na jeho hru nepřistoupíte, budete mít nejeden problém.

Touha dostat se alespoň o trošičku dál. To je přesně to, co žene hráče vpřed a stejně jako v předchozích počinech vývojářů, je každičký, ať už to sebemenší úspěch opravdovým vítězstvím.

Hry jako Bloodborne zkrátka nejsou úplně pro každého. Ve velkém vyžadují váš pot, příčetnost a neustálé soustředění, za které však budete bohatě odměněni. A to formou klasických in-game cetek a předmětů, štěstí a valnou dávkou endorfinu a posléze i adrenalinu ve vašich žilách.

Skvělý pocit, kterého si avšak musíte naučit vážit. Za dalším rohem už na vás totiž nejspíše čeká někdo, nebo něco připravené vás v okamžiku překvapení na pár ran přeměnit na hromádku plnou neštěstí. A mimo to se vám na obrazovce objeví pochlebující YOU DIED. Zase a pak ještě několikrát...

Smrt je o to nepříjemnější, že se všichni vámi poražení nepřátele (kromě bossů) respawnují (na nepřátelích tak lze farmit doslova do nekonečna) a lampy (obdoba ohniště z Dark Souls) jsou od sebe relativně vzdálené. Nic na tom neulehčuje ani fakt, že veškeré vámi nahrabané bodíky (Blood Echoes) získané z padlých nepřátel (náhrada duší z Dark Souls) jsou ihned po vaší smrti ztraceny.

Tedy, ne tak docela. Aby jste své těžce vydřené bodíky získaly nazpět, musíte nepřítele, který měl to štěstí a uštědřil vám poslední ránu, najít (poznáte ho podle modrých očí + okupuje stejný plac jako minule) a jednoduše zpacifikovat.

Body jako takové lze posléze uplatnit jako obyčejné platidlo, nebo zkušenosti, sloužící k nákupu nové výbavy, zbraní, kulek, dýk, otrávených šipek, šutrů, léčivých lektvarů a vylepšení stálých atributů vaší postavy (síla, výdrž, zdraví atd...). A to v Hunter's Dream, který zde hraje roli hubu a vůbec takového domova pro hráče.

V něm si mimo jiné stojí za to vyslechnout moudré rady od staříka Gehrmana, potažmo za nasbírané bodíky postoupit s postavou o úroveň výše.

Sečné zbraně jsou už na tom ale jinak. Jako takové mají dva útočné režimy (ty lze aktivovat stisknutím jednoho tlačítka), určující následný přístup k protivníkovi. Takový proklamovaný sekáček (je k vidění na přebalu hry), je ve svém prvním režimu opravdu mrštný, ale určený výhradně na krátkou vzdálenost. Přesným opakem je jeho druhý režim, který vám nabídne širší zásahové pole a vetší poškození, bohužel na úkor rychlosti.

Ve hře jich najdete něco kolem 16, přičemž vás jisto jistě potěší možnost modifikovatelnosti (pomocí Blood Gems), potažmo opatření vaši zbraně dočasným elementárním poškozením (oheň, blesk, led...). Na své si zkrátka přijde každý.

Obdobným případem jsou zbraně střelné, zastávající zde určitou formou funkci štítů (tak na půl) a sloužící k přerušení plánovaného útoku nepřítele a jeho následné krátkodobé vyřazení z boje. Fajn zpestření.

Tím se nepřímo dostávám k samotnému editoru postavy, který je zde propracovaný do rozměrů, dávající hráči velení úplně nad vším. Od velikosti a barvy jednotlivých duhovek, až po míru ochlupení na těle vašeho lovce, potažmo lovkyně (no dobře, to tu nejspíše nenajdete...). Fandové série The Sims si tak jistojistě vyhrají a jen s tímto editorem stráví klidně i celé hodiny.

Ostatně, už se nemůžu dočkat, s jakými výtvory a pokusy o předělání známých, nebo svých tváří do hry se komunita vytasí.

Kromě fyzických parametrů lze ale ovlivnit i minulost a "povolání" (různorodé variace na již zajeté trio zloděj, válečník a něco mezi), které má ale ve výsledku za následek pouze a jen startovní rozvržení základních atributů.

V průběhu hraní si totiž můžete postavu doslova a do písmene dotvořit jak jen budete chtít a z lovce s průměrným HP a staminou vytvořit hmotného hromotluka s válečným kladivem a obrovskou porcí dvojicí základních prvků, tedy zdraví a staminy.

Nedílnou součást hry tvoří také vložka hry pro více hráčů, kterou (jste-li v režimu Online) spustíte jednoduchým zacinkáním na zvoneček, kterým si můžete další hráče přivolat na pomoc, avšak tím také spustíte riziko infiltrace ostatních hráčů, kteří vám svým činěním půjdou tvrdě po krku.

Naštěstí si lze již v hlavním menu hry nastavit, zda chcete hrát čistě Oflline (nechcete-li být nikým rušeni), popřípadě Online (s hrozbou invaze nepřátelských hráčů, který se naštěstí s přítomnosti bosse automaticky vyruší).

Na všude přítomné potvory tak můžete být klidně až tři, přičemž se zábava logicky navyšuje. A také narůstá šance, že v blízké době přijdete o poslední zbytky svého mentálního a duševního zdraví.

Kromě vzrůstající zábavy a většího rizika úmrtí vám ale hraní Online nabízí přítomnost hromady pomníčků, u kterých si lze přehrát jednotlivé smrti dalších hráčů, náhodně generovaných dungeonů (Chalice Dungeons), které lze s ostatními hráči sdílet - potažmo se do jimi vygenerovaných kobek rovnou pustit - a zpráv, poukazující na možné nebezpečí, nebo fakt, že vaše máma je pěkná * * * *!

Narazit tak můžete opravdu na leccos a zatímco jedna skupina zpráv vám následující postup opravdu ulehčí , ta druhá jde svým významem naprosto mimo mísu (třeba o současném stavu počasí kdesi v USA). Alespoň se u některých pořádně zasmějete.

Živě si vybavuji situaci, v které jsem narazil na zprávu, v které stálo, že se v této lokaci nemusím opravdu ničeho bát a že první nebezpečí vyleze až z tamtěch vzdálených dveří. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem od zprávy udělal necelý krok (možná dva :D) a za rohem jsem už ležel tváří v zemi. Proklaté pasti... Velmi depresivní a zároveň naučný zážitek.

Bloodborne je titul, kterému ani není co vytknout. Jediným negativem jsou až příliš dlouhé nahrávací časy (ty v kombinaci s amokem netvoří zrovna dvojici snů), které ale mají být dle vývojářů z From Software v následujícím patchi opraveny. Tomu říkáme naslouchání hráčům a jejich zpětné vazby.

Se vší pokorou ale také musíme pochválit audiovizuální stránku celého počinu. Jak grafické zpracování tak hudební doprovod laškuje s označením ,,soudobý skvost" a díky tomu dotváří neskutečnou atmosféru Yharnamu - co na tom, že je zahaleno do hávu šedi a stínů.

Výběr epických skladeb doprovozených smyčcovými nástroji a živého chorálu tak jen podtrhuje výslednou atmosféru, která je v určitých momentech opravdu bezkonkurenční. Tedy, alespoň prozatím.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.