Když jsem vkládal disk se hrou Battlefield: Hardline do mechaniky, neměl jsem přehnaná očekávání. Po účasti ve dvou betách, z nichž první bych nazval spíše pre-alfou, jsem hrubou představu o tom, co mě čeká, měl. Pravdou bezesporu je, že jsem rozhodně nepatřil mezi ty, kdo hltali každý nový obrázek či informaci, týkající se tohoto titulu. O to více mě překvapilo, když jsem byl poctěn rolí recenzenta právě nového Battlefieldu. A jak v mých očích dopadl? To se dozvíte dále v recenzi.

… na který jste bývali zvyklí, to je holý fakt. Již od začátku byla hra prezentována jako odnož klasických multiplayerovek z důvěrně známé série. Jednak byl slibován propracovanější příběh ve hře pro jednoho hráče, který v BF hrách vždy hrál ty nepopulární druhé housle. Za druhé mezi sebou poprvé nestojí dvě znepřátelené strany konfliktu s mezinárodním dosahem, ale BF se nám zvrtává v souboj mezi dobrem a zlem, čti policií a zločinci. Těžko říci, jestli to byl pro chlapce z Visceral Games krok tím správným směrem. Série potřebovala oživit jako sůl, to bez diskuze. Odpověď je „ano“. Jako vzpruha působí tento element stoprocentně pozitivně a hráči si tak konečně mohou dopřát oddech od neustále bojujících vojáků v barvách různých států. Přece jenom, byla to zčásti i sázka na jistotu, jelikož na policajty a zloděje si snad hrál každý malý kluk (dobrá, děvčata samozřejmě též).

Bylo by více než podivné, pokud by se inovovaný koncept nepromítl i do singleplayeru. V něm Vás čeká 10 epizod, které tvoří ucelený příběh policisty jménem Nico Mendoza, který začíná od píky na protidrogovém oddělení ve sluncem zalitém Miami. V jeho kůži se zúčastníte mnoha vyšetřování, kooperace s policejními parťáky a parťačkami, ochrany důležitých svědků, automobilových honiček a mnohého dalšího. Na druhou stranu je ovšem nutno říci, že na rozdíl od předchozích dílů budete mnohem více využívat stealth prvky, jelikož jste přece jenom policista a ne vraždící stroj. S tím samozřejmě souvisí i jistá potřeba přemýšlení a ne jen bezhlavé vtrhnutí do místnosti a postřílení všeho co se hýbe.

Důležitou roli při průchodu hrou hraje vaše „placka“. Díky ní můžete donutit až tři nepřátele současně k odhození zbraní a poté je v klidu zatknout. I když, v klidu je příliš silné slovo. Nezřídka se totiž stává, že váš parťák při zatýkání ostatní padouchy neuhlídá a ti do vás během nasazování želízek začnou nemilosrdně pálit. Proč ne? Nejsem v reálu sice policista, ale věřím, že při „vyjednávání“ s drogovými dealery by taková situace mohla určitě nastat. Hra se tím pro mě v určitých pasážích i díky těmto momentům stávala uvěřitelnější. Horší už je však fakt, že proces zatýkání, který provádíte poměrně často, se rychle okouká a poté vás prostřihy prakticky jen zdržují.

Nosným pilířem každého Battlefieldu je hra více hráčů. V tomto díle se nám představují jak klasické, tak i zcela nové herní módy, které si ve stručnosti představíme.

Conquest není ničím jiným než starým známým zabíráním vlajek a bitvou na větších mapách, kdy je vaším cílem srazit nepřátelské tikety na minimum.

Team Deathmatch je další klasikou, která nemůže chybět v žádné pořádné multiplayerové střílečce. Dva týmy mezi sebou zápolí na život a na smrt bez použití vozidel.

Blood Money je zajímavý režim, v němž dva týmy soupeří o co největší sumu peněz z trezoru.

Crosshair je z pozice policistů ochranná mise, kdy mají za úkol eskortovat VIP osobu. Zločinci mají úkol opačný – zabít ji. Nejsou zde povolena vozidla ani respawn.

Heist je z pohledu zločinců o vykradnutí trezoru a útěku i s lupem. Policisté jim musí v tomto počínání zabránit.

Hotwire je zajímavý režim, ve kterém bodujete pomocí zběsilé jízdy v označených vozidlech.

Rescue předurčuje policisty k záchraně rukojmích, které zločinci rozhodně nehodlají pustit na svobodu jen tak.

Co se týče jednotlivých režimů, zábavné jsou svým způsobem všechny, i když si troufám tvrdit, že většina skalních fanoušků série zůstane u obligátního Conquestu, který je zpracován tak, jak byste přepokládali. Žádná razantní změna se nekoná, snad jen ta, že nyní již nejste proti vozidlům a vrtulníkům tak bezbranní jako například v Battlefield 4. Je mnohem snazší uštědřit jim pořádnou nálož například i samopalem.

Co již změnou je, a to docela podstatnou, je určitě tempo, ve kterém se bitva odehrává. Mnohem více se tak nový Battlefield podobá konkurenčnímu Call of Duty, co se rychlejších sprintů týče a i celková větší arkádovost připomíná právě titul od Activision. Netvrdím, že je tato vlastnost hry vyloženě na škodu, ale spoustu oddaných BF hráčů titul za ni může bez milosti odsoudit.

Zajímavým způsobem je ve hře řešeno odemykání zbraní a různých vylepšení, které si kupujete za nastřádané peníze z jednotlivých zápasů, takže nejste závislí pouze na dosaženém levelu.

Hra jako taková samozřejmě není úplně technicky vybroušená, i když v porovnání s některými počiny z předchozích měsíců si vede velmi dobře, a to především v oblasti připojení do multiplayerových zápasů. Do hry jste připojeni během okamžiku a nikdy se tak nestane, že byste nadávali na nefunkčnost serverů jako například u BF4. Jednoznačně palec nahoru.

Horší je to už s grafikou, která mi, i přes mnohé ujišťování ze strany mých přátel, že se jedná skutečně o perfektní zpracování, vůbec neučarovala. Zpočátku jsem si myslel, že se již stáří notně podepisuje na mém zraku, ale nevím, nemohu si pomoci. Pustil jsem chvíli po sobě BF4 a BF: H na stejném televizoru a čtyřka prostě vypadá mnohem lépe (navíc se po posledním patchi vše tak nějak zrychlilo a vybrousilo). Během průchodu hrou jsem se také párkrát zasekl v textuře, při nájezdu do cut-scény hra nepříliš líbivě trhala a celkově na mě textury nepůsobily úplně nejlépe. Animace postav také nepatří k těm technologicky nejpovedenějším kouskům. Na druhou stranu jsem během hraní nezaznamenal žádné dramatické propady snímkování, což je jedině dobře.

Co se týče jízdy v osobních vozidlech, tak jsem byl skutečně zcela zděšen z fyzikálního modelu. Auta lítají ze strany na stranu a řídí se skutečně velmi špatně. Ono je přeci jenom něco jiného drandit si po mapě v terénu a stejný model naroubovat i na sporťák, řítící se po rušné silnici. S tímto si vývojáři skutečně mohli trochu pohrát.

Ozvučení je relativně v pořádku, zbraně dělají ten správný rachot, policisté téměř realisticky pokřikují a k dotvoření atmosféry je audio stránka hry více než vhodná.

Odhlédneme-li od nedostatků, kterými hra trpí, jedná se o dobrou střílečku, kterou budou jedni sice odsuzovat, že se příliš vymyká „standardu“ her ze série Battlefield, na druhou stranu ovšem bude i spousta těch, kteří na podobný mix BF a CoD čekali dlouhou dobu a nyní budou moci spojit své zážitky z obou sérií v jedné hře.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data