Tak jsme se konečně dočkali. Po několika letech vývoje, spolupráce s komunitou a průběžného zveřejňování alfa/beta verzí pro ty, kteří přispěli na vývoj je tenhle závodní simulátor konečně venku. Vývojáři ze Slightly Mad Studios byli po několika... mno, několika... zkrátka autoři byli se svým projektem konečně spokojeni a tak se očekávané Project CARS (ve skutečnosti C.A.R.S., tedy zkráceně Community Assisted Racing Simulator) konečně mohlo dostat do rukou všem, kteří o něj měli zájem. Včetně autora této recenze, byť rozhodně nepatří mezi závodnická esa.

Zřejmě by to nemohla být novodobá závodní hra, kdyby nenabídla tolik populární mód kariéry. Ani Project CARS není výjimkou, i když zrovna v tomto případě je spíše do počtu, podobně jako ostatní singleplayerové módy – obyčejný jeden závod, trénink a jízda proti časům ostatních hráčů. Vše ovšem začíná velice nadějně. Vytvoříte si svého virtuálního jezdce, dáte mu jméno, národnost, věk a pak vyberete jedno z nabízených závodních odvětví, kterého se chcete zúčastnit. Je libo obyčejné motokáry? Sérii GT3? Nebo snad rovnou Formule? Prosím, výběr je skutečně pouze na vás. Celkově hra nabízí přibližně šedesátku nejrůznějších vozidel a jejich počet by se měl s plánovanými DLC ještě rozšiřovat.

Závodit pak budete na nejrůznějších okruzích celého světa, namátkou jmenujme Monako, Monzu, Silverstone, Laguna Seca, Spa, Brněnský Masarykův okruh nebo třeba legendární dvacetikilometrové Nordschleife. Některé z nich navíc nabízí několik různých variant, například Monzu lze jet buď klasickou variantu ze závodů F1 nebo kratičký ovál, kdy se hned za boxovou uličkou zatáčí rovnou na rovinku před Parabolicu. Ne všechny tratě jsou však reálně pojmenovány a tak musíte Monako hledat pod názvem „Azurový okruh“ nebo třeba Suzuku coby „Sakitto GP“ (s pár drobnými úpravami). Také mne velmi mrzí, že některé okruhy, především pak ty historické, jako npříklad historická varianta Spa, se ve finální verzi nenachází a s velkou pravděpodobností se jí dočkáme až coby součást jednoho ze stažitelných balíčků.

Zatím tedy všechno pozitivní, že? Inu, hlavním problém kariéry je fakt, že nabízí jenom naprosto základní zážitek. Většinu času koukáte na kalendář, jezdíte závody ve zvoleném šampionátě, čas od času dostanete pozvánku na nějakou tu jednorázovku a to je vše. Jedinou připomínkou, že se za tím vším ve skutečnosti někde schovává kariéra je úzké sociální okénko alá Twitter, kde vám různí lidé píší (pozitivní) příspěvky. Jak sami uznáte, nic moc. Odměnou jsou pak především nějaké ty body do vašeho hráčského profilu, achievmenty a pochopitelně dobrý pocit z vítězství.

Celé tohle singleplayerové závodění má také ještě jeden docela zásadní nedostatek – umělou inteligenci. Ne že by snad byli počítačem ovládaní jezdci příliš pomalí nebo naopak rychlí, problém tkví v něčem docela úplně jiném. Absolutně totiž ignorují fakt, že se někde na trati nacházíte také vy. Prostě si jedou svoji závodní stopu a vaše smůla, že se jim zrovna připletete do cesty. Uvedu názorný příklad.

Závod historických formulí z 80. let na italské Monze, já se snažím v Curva Grande předjet soupeře z vnějšku, už jsem před ním a najednou BUCH! Chybí mi zadní kolo, letím do štěrku a závod pro mne skončil. Proč? Inu, AI má zkrátka naučeno, že v tuto chvíli přejíždí na levou stranu vozovky a že se tam momentálně nacházím já? Koho to zajímá... Podobné situace se pak opakují pořád dokola a dokola, až to jednoho pořádně vytočí.

Jistě, většina hráčů bude stejně drtivou porci času závodit proti ostatním a na nějakou AI si ani nevzpomenou. Přesto si myslím, že by tato informace měla v recenzi zaznít. Zvlášť také z toho důvodu, že spousta lidí jezdí taky jako pěkná prasata, až je to dle mého názoru škoda, ale dalo se s tím tak nějak počítat. Tím pochopitelně nechci všechny házet do jednoho pyle, dokonce se mi stalo, že mi jeden závodník uhnul během kvalifikace z ideální stopy (z čehož jsem byl mimochodem tak v šoku, až jsem se málem sám vysekal), záleží tedy na koho narazíte. Nejlepší zážitek pochopitelně s domluvenou partou jezdců, to bezesporu.

A když se zmiňuji o multiplayeru, nedá mi to, abych zároveň nenapsal, že možnosti hry více hráčů mě vyloženě zklamaly. Ano, můžete si toho sice nastavit opravdu spoustu – trať, vozidla, počet kol, zda bude AI doplňovat skutečné jezdce, povolené pomocníky řízení, počasí, čas, kdy se jede, atd. Jenže je to pořád jenom jeden obyčejný závod, byť jde pochopitelně rozšířit o trénink, kvalifikaci nebo zahřívací trénink. Chybí však jakékoliv možnosti turnaje, sezóny, kooperativní kariéry, zkrátka čehokoliv navíc. Snad se situace v budoucnu změní. Stejně tak chybí plnohodnotnější divácký mód nebo možnost závodit na čas, ne na počet kol. Byť jedním dechem dodávám, že si neumím představit multiplayerovou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans.

Jinak si ovšem není příliš na co stěžovat. Graficky vypadá Project CARS přímo úchvatně a to nejenom na povrchu, ale i tak říkajíc uvnitř, čímž mám pochopitelně na mysli především motory a další vnitřní součásti všech vozidel. Samozřejmě, nejvíce si je užijete především v dobu, kdy jste ztratili jakoukoliv šanci na vítězství, protože jste právě havarovali. To pochopitelně není vše, jsou tu i nádherné efekty nočních závodů, případně deště nebo ty odlesky za slunného počasí! Zkrátka a jednoduše – je to paráda, zvlášť při pohledu přímo z jezdcových očí (včetně helmy).

Ovšem rozhodně ne dokonalá paráda, protože přeci jenom musím objektivně uznat, že některé pasáže autoři vyloženě odflákli. Třeba takové zastávky v boxech. Jedete boxovou uličkou, před garáží svého týmu zastavíte, chvíli stojíte a zase jedete. Žádní mechanici kolem vašeho auta nepobíhají, nic se nemění, jenom jeden mechanik stojí před vaším autem a pak v pravou chvíli uhne. Tuto animaci autoři skutečně odflákli, ať se na mě nezlobí. Stejně tak občas dost zvláštním způsobem reaguje model poškození. Například jsem v plné rychlosti vrazil z boku do svodidel a mojí formuli neupadlo ani kolo.

V případě ovládání zažijete tu nejlepší jízdu pochopitelně s klasickým volantem, to není žádné hluboké moudro. Přesto si dovolím tvrdit, že ani s ovladačem není sebemenší problém. Někteří hráči si sice stěžují, že na ovladači je ovládání příšerné a třeba takové formule jsou naprosto nehratelné, ale já osobně jsem nic takového nezaznamenal. A to jezdím se všemi vypnutými pomocníky pro řízení, tedy až na automatickou převodovku (a stejně tak jsem už bez problémů absolvoval i několik závodů s manuální). Pochopitelně jde jezdit také na klávesnici, i když... zkusit to můžete, ale v tomhle případě je skutečným přežitkem.

Jedinou větší výtku tak zasluhuje pouze mapování tlačítek pro jednotlivé funkce. Jeden příklad za všechny – zatímco v případě formulí se KERS (tedy Kinetic Energy Recovery System, česky systém rekuperace kinetické energie) spouští pomocí B, u jiných monopostů je to zase šipka nahoru na D-padu.

Celkové dojmy ze hrají Project CARS jsou tedy veskrze pozitivní. Kariéra sice není nic moc, umělá inteligence také skoro nestojí za řeč, nicméně tady jde především o multiplayer a ten se až na malé výtky povedl. Samozřejmě, váš herní zážitek se do značné míry odvíjí od toho, na koho na závodní trati narazíte, ale za to už autoři nemohou. Ti měli za úkol připravit hratelnou a zábavnou platformu pro kvalitní virtuální závody, což se jim povedlo. Uvidíme, jak s ní do budoucna naloží.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega