Hned na začátek si dáme jednu otázku, byť se může zdát z pozice čtenáře krapet podivná. Zní: Odkud máme vlastně začít? Hatred udělal na konci roku nehorázný poprask se svou ideologií a vlastně si tím udělal velkou reklamu, protože o něm psaly jak herní weby, tak i obyčejné novinkové servery.

Brutalita, přehnané násilí na „nevinných“ lidech (nejsou to jen počítačové polygony, které jsou poskládány tak, že vytvářejí něco podobného člověku?), kontroverznost, další-silně-podnětná-hra-pro-ty-nejšílenější-herní-maniaky-jenž-si-hraním-her-kompenzují-svoje-malé-péro-a-chtějí-si-herní-svět-přenést-do-toho-našeho-a-tak-dále-blá-blá-blá. Jo, tak takovéhle mohly být články, které zaznamenaly další možnost svést všechno zlo světa na hry. Klasika.

Myšlenka, skrytá v hlavě psychopata, je jasná. Sere ho svět, a tak se rozhodne odejít. Avšak ne sám, stáhne s sebou tak 10, 250, 7,500, klidně i desetitisíce lidí, jen aby se před koncem stihl trošku pobavit. Hodlá rozpoutat genocidu nesoucí jeho jméno, a v tom mu právě vy pomůžete.

Lidé jsou podle něj obyčejná špína, která si nezaslouží obyčejnou smrt. Lidská rasa je připosraná skládka odpadků, jenž si myslí, že obyčejné zdi od jejich baráků je ochrání – tak naivní.

V luxusně laděném herním kabátku, v barvách temna, krve a ohně, za křiku umírajících lidí, mezi nimiž si nebudete vybírat (ať už bílý hipster, asijská žena anebo černý voják), se vydáváte na cestu do věčných lovišť, přičemž v Hatred by se to mělo spíše nazvat cestou do masových hrobů. Nic vás nezastaví, kromě policie, která se o to aspoň pokousí. „Lidské štíty“, jak by řekl náš antagonista. Ještě aby ne, že? Pohrnou se na vás po dvou nebo po několika oddílech. Bude to váš jediný odpor ve hře, nutno uznat, že s dobrou muškou.

Vy do nich pistolí, oni do vás lehkým samopalem. Vy do nich brokovnicí, oni do vás těžkým samopalem. Oni do vás kulometem, vy do nich plamenometem – rožnění může začít! Hatred vám nabídne vcelku obyčejný, nicméně i tak pěkně pestrý seznam zbraní, použitelných pro vaši připravovanou zkázu. Na NPCčka účinkuje vše samozřejmě s maximální možnou účinností, u policejních složek se připravte na potřebu trochu více nábojů.

Pokud se někomu nelíbily dodělávky, obdobné fatalitám v sérii Mortal Kombat a jinak pěkně viděné v trailerech, a myslel si, že se bez nich jaksi obejde, bude muset trochu usmrknout. Konečné průstřely hlavy, ruptura aorty, vyhřezlé orgány po návštěvě několikacentimetrového nože, to vše budete vlastně potřebovat. V Hatred neexistují lékarničky s první pomocí, popřípadě postupné dohealování antagonisty. Životy získáte pouze tehdy, když půjdete někoho dorazit.

Pocit úsměvu nastává v té době, když máte před očima loading screen a dočtete se, že nejste žádný hrdina a že se nemáte bát utéct z boje, povraždit a popravit pár lidí, abyste si doplnili životy, a posléze šli opět bojovat s příslušníky SWATu.

Tak nějak se dá shrnout to, o co v Hatred jde. Mediální poprask je tedy zcela na místě a bulvární noviny a komerční televize již jistojistě čekají, až se za pár měsíců někde stane vražda, v níž bude figurovat mladý vrah a nějaká oběť, a budou moci v takovém tom nadpisu, kde se zatoulal Caps Lock, zaútočit na polské vývojáře ze studia Destructive Creations, kteří tuto hru za přízně i nepřízně herní komunity stvořili.

Jenže co že to vlastně stvořili? Bezduchou vyvražďovačku? Ano i ne. Krom zabíjení civilistů dojde již na zmíněné policejní složky, ale také na armádu (spásy asi ne). A vězte, že když máte za úkol sejmout 40 vojáků, které na mapě budete spíše hledat vy, než oni vás, a do cesty se vám stále bude připlétat policie, začnete mít i vztek.

Hatred s vámi nebude zacházet v bavlněných rukavičkách. Splň úkoly, nebo chcípni a začni dělat celý level znova. Jo, můžete si samozřejmě udělat i vedlejší úkoly (ano, i to tu je) typu vystřílej to v docích, přeruš předváděčku nového APHONU nebo spal peníze v bance. Splnění vedlejšáků vám zajistí respawn body, nimiž se po smrti nemusíte vracet na začátek levelu, ale objevíte se na místě, kde jste daný úkol splnili. Kdyby tu tyto body nebyly, byl by z toho docela hardcore počin, poněvadž některé levely jsou fakt dlouhé, a zemřít těsně před dokončením by upřímně naštvalo.

Hatred není pro všechny. A i z těch otrlých nevezme úplně všechny. Hra hodně hraje na vaši psychiku. Musíte se holt smířit s tím, že je to pouze hra, která nehraje a ani nechce hrát na notu dnešních, společností přijatelných her. Izometrická střílečka s úchvatnou grafikou, za kterou stojí Unreal Engine 4, špičkovým destrukčním modelem okolí a docela i výzvou pro ty, co chtějí zažít něco jiného, než co je nám v posledních letech servírováno rok co rok.

Víte, z trailerů vypadá Hatred jako něco fakt nepříjemného, ale když jej hrajete, nijak to nevnímáte. Prostě chodíte a střílíte. Asi jako když si jen tak jezdíte v GTAčku a přejíždíte civilisty a poté se honíte s policií.

A že antagonista má tvrdý americký dabing, snad ani nebudeme nějak komentovat. Zvlášť Poláci si na drsňácích z Ameriky vypěstovali docela úchylku.