Už vás nudí ten příval pro mě naprosto trapných jumpscarových her, které jsou všechny na jedno brdo a už nevíte, jakou pořádnou hororovku by jste si měli zahrát? První Amnesii a všechny díly Penumbry už máte projeté tolikrát, že příšery se lekaj spíš vás, než vy jich? Změní to novinka Kholat?
Trapných levných hororovek je tolik, že už to není ani vtipný. YouTubeři samozřejmě na tom nahrabají nejvíce shlédnutí, protože všechny baví koukat na jejich utrpení. Jenže když si pak takovou hru stáhnete, nedejbože koupíte, tak většinou zjistíte, že je to taková blbost, že se vám z toho chce brečet. Kvalitních hororovek je ovšem pomálu a ti, kteří se nenechali strhnout lavinou videí z Five Nights at Freddy's, čekají na nějakeký ten záblesk naděje, což pro mě byla hororovka Kholat. Hutná atmosféra tak jak to má být a po zjištění, že je hra podle skutečné události, byl jsem natěšen ještě víc.
Příběh je založen na skutečné události. Zánik Djatlovovy výpravy je jen jedna z mnoha záhad, které se staly v ruském pohoří Ural. Jednalo se o výpravu devíti turistů, kteří chtěli podniknout výstup na horu Otorten. Byl to velmi náročný výstup, ovšem členové výpravy byli ostřílení horalové, kteří za sebou měli podobných výšlapů už několik. Plán to byl skvělý, ale bohužel kvůli špatnému počasí, se nejspíše odklonili od původní cesty a začali tak stoupat na horu Cholat Sjachyl, což znamená v místním jazyce Mrtvá hora. Po zjištění této chyby rozbili na úbočí Cholat Sjachyl tábor.
Po několika týdnech zde pátrací skupiny nalezli pouze rozřezaný stan a devět mrtvol v okolí. Divné je to, že stan byl rozřezán zevnitř, nikoliv zvenčí, což by mohlo znamenat, že před něčím chtěli rychle utéct. Všichni členové se vydali k blízkému lesíku, v kterém se nejspíš chtěli schovat. Zde pátrací skupina našla šest těl turistů, kteří zemřeli na podchlazení a další tři těla ležela opodál. Tyto lidé ovšem nezemřeli na podchlazení, ale byli zabiti neznámou silou, přičemž stupeň poškození jejich těl, se dal srovnat s dopravní nehodou. Vaším úkolem bude zjistit příčinu této tragédie a konečně tomu přijít na kloub.
Údolí, ve kterém se hra odehrává, je opravdu velké a zároveň výborně zpracované. Ze začátku jsem se několikrát přistihl, jak akorát koukám a vychutnávám si krásu Unreal Enginu 4. Bohužel u mně několikrát došlo k extrémnímu poklesu FPS, což na počítači, který rozjede Zaklínače 3 na vyšší detaily ve fullHD, je až nepřípustné. Údolí je rozděleno do několika částí a každá jednotlivá část, je něčím charakteristická. Ať už je to starý kostel, kolem kterého jsou posety hroby, nebo třeba temný les, v kterém musíte koukat, kam šlapete. Každé místo na vás dýchne svojí naprosto dech beroucí atmosférou a vy se prostě bude bát, ať už bude kdekoliv. K tomu vám do sluchátek hraje soundtrack, který vás vtáhne ještě mnohem hlouběji a vy budete napjatí tak, jako kalhoty Haliny Pawlowské. Celou hrou vás provádí jako vypravěč herec Sean Bean, jehož hlas perfektně zapadá do hry.
Vy dostanete do ruky baterku, kompas, mapu a deník, do kterého se vám ukládají všechny nalezené poznámky, na které ve hře narazíte. Bohužel tyto poznámky, je krom táborů rozesetých po mapě jediný způsob, jak si hru uložit. Pokud bloudíte krajinou třeba i čtvrt hodiny a najednou zemřete, vrátí vás to klidně o těch 15 minut nazpět. Popravdě jsem to napoprvé vydržel asi třikrát a vrátil se ke hře až za pár dní. Můžete zemřít pádem ze skály a nebo vás může i něco zabít. Všude kolem vás se totiž pohybuje tajemná a tichá bytost, kterou pokud nezahlídnete, tak se vám může klidně připlížit až k vašemu zadku, na kterém máte navlečeny hnědé bezpečnostní trenky a pěkně vás vyděsit. Naštěstí není nějak mrštná, takže se jí dá s trochou šikovnosti utéct.
Náš hlavní hrdina asi žádné ranní ptáče není, protože jediný způsob, jak může skočit, je skočit z vysoké skály a způsobit si tak nějakou tu zlomeninu. V první lokaci, což je malá vesnička, jsem vběhl na zahrádku jednoho z domů, která byla oplocená malinkým plotem. Několik následujících vteřin jsem strávil mačkáním mezerníku doufajíc, že to je bug a že hlavní hrdina aspoň trochu povyskočí. Ani za nic. Shift naštěstí funguje. Bohužel ani ten běh neni jeho silnou stránkou. I já, když si běžím do obchodu pro energiťák, se pohybuji rychleji. Když už ho teda přinutíte k nějakému tomu běhu, tak se unaví rychleji, než chlap středního věku v posteli. Když přesáhnete jeho několika vteřinovou hranici snesitelnosti běhu, málem se vám skácí k zemi. Tyto to dvě věci ovšem vytváří pocit, že to údolí je sice velké, ale vy se můžete pohybovat tak maximálně po cestičkách, které vám připravili vývojáři. V těchto koridorech vás drží samozřejmě neviditelná zeď, která je většinou tvořena kamínky ne většími, než má moje babička na zahradě kolem záhonu a vesele přes ně přeskakuje.
Kholat má skvělou atmosféru. Tak hustou, že by se dala krájet. Ovšem taková blbost, jako absence skákání, mi fakt dokáže zkazit zážitek z hraní. A do toho ještě ty propady FPS a herní doba pohybující se na hranici pěti hodin... No každopádně je zde co vylepšovat. Potenciál je obrovský, bohužel byl špatně využit, což mě opravdu mrzí. Ale furt lepší, než ty levné “hororovky“.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
