Už se pomalu stalo tradicí, že Ubisoft během své konference na E3 na úplný závěr odhalí zcela novou IP. Letos tomu nebylo jinak, když jsme se dočkali oznámení nového Ghost Reconu s podtitulem Wildlands – ale o tom snad jindy, i když věřím, že i tato hra má své kouzlo. Ale nebylo to jediné velké odhalení, kterého jsme se tento rok dočkali. Sám výkonný ředitel Ubisoftu Yves Guillemot přišel na začátku celé konference se slovy, že nám chtějí předvést něco nového hned. Prý se jedná o zcela novou IP s dosud nevídaným herním žánrem.
A pak to přišlo: ukázali nám trailer na For Honor představující veškerou brutální řezničinu v celé její kráse. Jakmile jsem to uviděl, měl jsem nutkavé pokušení si pustit nahlas skladbu Warriors of the World od Manowaru, vzít si do ruky gamepad, a zapojit se do jednoho ze soubojů. For Honor je zasazen do středověku, ale nikterak neřeší historické souvislosti - nebo lépe řečeno vyhýbá se jim. Můžeme mluvit o takovém americkém fantasy, kde ovšem nebojujete s draky, nepotkáte monstra, dokonce ani nebudete moci využít kouzla a magii. Vaší jedinou zbraní je meč, případně vaše schopnosti, jež vám poskytne jeden ze tří válečníků, které ve hře zatím naleznete: Rytíř, Viking nebo Samuraj. Jak je vidět, můžeme zde postřehnout velkou spojitost s titulem Chivalry, kde se objevovali přesně tyto historicky a geograficky si vzdálené národy – později přibily v DLC ještě Sparťané, Piráti a Ninjové.
Na to, abychom hodnotili jednotlivé bojové arény nebo jejich množství ve hře, je ještě opravdu příliš brzo. Zatím byla k dispozici aréna na středověkém hradě, který byl připraven na epickou bitvu - střet dvou armád. Pochopitelně na bojišti nejste sami, do boje se vrhnete se třemi spoluhráči a pořádnou hordou NPC, aby na bitevním poli zavládla pořádná vřava, a navodila pocit autentického střetnutí. Kreativní ředitel Vanderberghe k tomu poznamenal, že jako elitní válečník patříte k jednomu z mála, který dokáže rozhodnout bitvu ve váš prospěch a stát se tak tím pravým středověkým hrdinou.
Jak jsem poznamenal, v boji se střetnou dvě armády, každá s hromadou NPC a čtyřmi hrdiny. V boji s počítačem ovládanými postavami se moc nezapotíte, to si spíš užijete prodírání davem a rozsekávání válečníků, ale jakmile potkáte živého hráče, začnete si naplno užívat všechny možnosti For Honor.
Hlavním středobodem této akce jsou především šermířské souboje. Vývojáři se tento systém snaží propracovat do nejmenších detailů a nemůžeme si nepovšimnout podobnosti s chystaným středověkým RPG od Dana Vávry - Kingdom Come: Deliverance (nicméně zde je systém soubojů přece jen o něco komplexnější).
Vše pohání zcela nový engine Art of Battle zajišťující určitou míru realismu soubojů, ale hlavně vám dává absolutní kontrolu nad vaším válečníkem. Tento systém počítá s mnoha faktory - od váhy meče přes sklon a rychlost seknutí zbraně až po brnění nepřítele. Těch faktorů je pochopitelně mnohem více a budou určitě ještě upravovány během vývoje - hlavně při různých alfa a beta testech, ale to ještě předbíhám..
Jak jste asi pochopili, souboj neprobíhá jen zběsilým mačkáním dvou nebo tří tlačítek, jak to můžeme znát z různých jiných titulů, tvůrci šli víc do hloubky. Jakmile narazíte na živého protihráče, můžete si jej locknout, a tím se dostanete do soubojového režimu, kde pravá analogová páčka přestane plnit funkci natáčení kamery, ovládáte s ní váš postoj.
K útoku máte na výběr rychlý nebo silný úder (v případě PS4 tlačítky R1 a R2), je ale zapotřebí dodat, jakým směrem úder provedete. Na výběr jsou tři možnosti: zleva, zprava a ze shora (směr určíte pravou analogovou páčkou). Útok je samozřejmě dobré načasovat podle toho, jaký obranný postoj drží váš protivník, který zcela logicky může vykrývat vaše údery zprava, zleva a ze shora pomocí L2 a určení směru pravou analogovou páčkou.
Změna obranného postoje přece jen chvíli zabere, a tak je vše o dokonalé taktice a načasování, čímž souboje získávají na autentičnosti. Pokud tedy nastane situace, kdy na vás útočí dva živí protivníci najednou, budete mít plné ruce práce, abyste se ubránili. Ve většině případů tato přesila znamená automaticky smrt – pochopitelně záleží na souhře obou spolubojovníků.
Jak jsem výše zmiňoval, na tiskové konferenci Ubisoftu o For Honor hovořili jako o zcela novém žánru. I samotní autoři mají totiž s jeho zařazením nebo popisem problém. Je opravdu těžko popsatelný. Někteří mohou říct, že jde o realtimovou strategii z pohledu třetí osoby, někteří o ní mohou tvrdit, že jde o určitý druh MOBY, ale spíše je to kombinace obou těchto žánrů.
I samotný Vandernberghe má s žánrovým zasazením trochu problém, popisuje jej jako mišmaš různých herních žánrů, kde si z každého bere to nejlepší a následně tento „koktejl“ přináší v jádru nekompromisní a taktické rubačky nablízko.
Z toho, co jsme mohli dosud s For Honor vidět a zažít, je patrné, že půjde o především multiplayerovou záležitost, i když vývojáři slibují, že ani na singleplayerovou kampaň nezapomněli, jen o ní prozatím pomlčeli. Já osobně si ji moc nedokážu představit, spíše to bude kampaň ve stylu, aby se neřeklo, že tam není.
Co se týče data vydání, je to opravdu asi vzdálená budoucnost, resp. některé odhady tvrdí, že bychom se jej mohli dočkat během příštího roku, ale spíše až v podzimní sezoně. Yves Guillemot prozradil, že se hry určitě nedočkáme do konce tohoto fiskálního roku, tedy do dubna 2016.
Na For Honor jsem zvědav, protože mě svým zpracováním a pojetím soubojů velmi zaujala. I kdyby ve hře nakonec nebyla kampaň, vůbec by mi to nevadilo, přecijen od této hry čekám čistě multiplayerovou řezničinu v 15 až 20 minutových bitvách (samozřejmě podle charakteru jednotlivých herních modů).
