Vývojáři z Avalanche Studios si vypůjčují reálie z filmové předlohy a vytvářejí si svůj vlastní, jedinečný příběh s fousatým šílencem v hlavní roli. Ten lze v podstatě přirovnat k nejnovějšímu filmovému zářezu George Millera, Šílený Max: Zběsilá cesta, ve kterém základ rovněž tvořila až pitomě fádní zápletka, která dala vzniknout jednomu z nejlepších filmů tohoto roku - a herní zpracování na tom není jinak. Fádní příběh a nepřeberné množství akce.
Veškerý slepenec událostí tak začíná "důkladným vyšetřením" Maxovy tělesné schránky a destrukcí jeho oblíbeného autíčka - ikonického Interceptoru, které mu přívrženci hlavního záporáka rozeberou stejně rychle, jako naši poslanci státní rozpočet.
Zanedlouho poté narazíte na Chumbucketa, místního ekvivalentu kultovního hrbáče, který v Maxovy spatří svého spasitele a po boku pojízdného šrotu mu nabídne i své služby, coby jeho osobní automechanik a společník.
A tak začíná dlouhatánská výprava za pomstou, plná magorů, výbuchů a cílem za sestavením co možná nejvýkonnějšího auta, s kterým by se Max dostal přes pláně věčného ticha.
Vývojáři nám kromě šíleného Maxe dají do rukou ale i knipl a volant, jež se do jisté míry stávají druhou hratelnou postavou. Nehledě na to, že valnou většinu herního času stejně strávíte právě s těžkou nohou na plynu.
Stavba a vylepšování auta je jeden z hlavních stavebních kamenů celé hry. Stejně jako Maxe, si tak můžete svojí káru libovolně poupravit, vyšperkovat a vůbec, předělat takřka od píky k obrazu svému. A že je z čeho vybírat.
Každé vozidlo a každá větev upgradů má ovšem svoje výhody, ale i nevýhody. Zatímco "nemotorné" vozidlo s 30 palcovými koly a celou škálou ocelových plátů, coby výztuží, bude ideálním nástrojem zkázy, s jeho rychlostí a ovladatelností to už tak světlé nebude.
Volba příslušných dílů a části auta tak dokáže ovlivnit výsledný zážitek ze hry a každému může nabídnout úplně jiný zážitek. Díky tomu se tak každé vozidlo stává svým způsobem originálem, brázdící doslova nekonečné pláně kdysi prosperujícího světa.
S autem totiž můžete jet i dál, daleko za hranice mapy, přičemž hra bude takřka do "nekonečna" generovat náhodně vymodelované prostředí. Narazíte tak na nekončící rovinky, skalnaté převisy, monumentální písečné bouře...a to vše, dokud vám nedojde benzín, nebo trpělivost. Smolík.
Za co rozhodně musíme dát vývojářům palec nahoru je zpracování postapokalyptického vzezření rozličných lokací a interiérů, které, i přes svou strohou paletu barev, dokáží navodit až mrazivě příjemnou atmosféru, jsou setsakramentsky působivé. Trošku ale zamrzí občasné propady frameratu, které avšak u takto velké hry nejsou ničím překvapivým.
Spolu s Maxíkem navštívíte čtyři diametrálně odlišné lokace, lišící se podle toho, k čemu byly před "úpadkem" původně určeny. Řeč je o rozlehlých dunách zakrývající kdysi boha bujnou městskou infrastrukturu, vyschlém mořském dnu, pozůstatcích obrovského leteckého komplexu pohřbeného pod neúprosným nánosem písku a ropné rafinérii, známe též jako Gastown.
Každá lokace je pak od té předchozí vždy něčím odlišná a zejména při dynamické změně počasí nabízí hráči nezapomenutelné momenty.
Živě si vzpomínám na prvotní zkušenost s písečnou bouří, která je ve hře zcela nepředvídatelná a mimo poletující plechy a snížené viditelnosti nabízí možnost "snadného" získání značného množství šrotu. Ten zde plní roli ultimátního platidla, za které si lze pořídit a vylepšit takřka vše. Od Maxova vercajku až po vybavení vašeho vozu. Vše je plně upravitelné a je jen na hráči, do čeho svůj těžce vydřený šrot vloží. Pořídíte Maxovi fešáckou koženou bundu, improvizovaný boxer a nebo se rovnou vrhnete na úpravu vašeho auta?
A to jsme ještě nezmínili možnost investice do několika strongholdů, poskytující hráči z příslušných projektů hned několik rozličných bonusů. Projekty jako takové si musíte nejprve sami postavit, popřípadě si je splněním jedné z vedlejších misí pro jednoho z místních šéfíků zasloužit.
Odměnou vám bude kupříkladu automatické doplnění čutory (místní obdoba lékárničky), munice, nebo značná sumička šrotu - a to při každičkém zapnutí hry.
Život v pustině se řídí heslem něco za něco, od čeho se rovněž odvíjí i náplň jednotlivých úkolů. Ty lze rozdělit na příběhové, vedlejší a volnočasové, přičemž valnou polovinu tvoří úkoly neustále se opakující a nijak extra originální.
Příkladem budiž stereotypní vybíjení nepřátelských základen, které jsou postavené na jednotném vzorci. Z bezpečné vzdálenosti zmapovat oblast táboru a odstranit dotěrné odstřelovače, prorazit hlavní bránu a na předem daných místech eliminovat početnější skupinky nepřátel. Občas se k tomu přidá nějaký ten řízek, coby odolnější cápek, nebo nutnost vyhodit něco do povětří. A tím to končí.
Příběhové úkoly už jsou na tom o poznání lépe, avšak do pořádných obrátek najedou až v pozdní polovině hry a než se pořádně rozkoukáte, už čučíte na závěrečné titulky.
Příběh vám přitom zabere na přibližných 15-20 hodin, přičemž při snaze o totální vysbírání úplně všeho, se herní doba vyšvihne až na dobu 50 hodin a více. Sám mám nahrané takřka 30 hodin, dokončený příběh a procentuálně se pohybuji v řádu vyzobání obsahu na pouhých 38%.
Mad Max si kromě podobnosti s ostatními hrami z otevřeného světa (obsazování pevností, mapování území za dopomoci výškového bodu...) vypůjčuje i jisté herní mechaniky, které obohacuje o vlastní nápady. Jedna z největších podobností je tak s Arkhamským rytířem, potažmo loňskou Středozemí, kdy i Max oplývá obdobným zpracováním boje.
I tady vám k rozdávání a vykrývání úderů vystačí dvě tlačítka, potažmo občasná nutnost hození kotoulu do strany. A když se vám bude opravdu dařit, tak s Maxem přejdete do módu úplné šílenosti, kdy vydržíte více zásahů a také rozdáváte mnohem tvrdší rány. Souboje jsou mimo to okořeněné o animace a dokončovací pohyby, plné zlámaných údů a rozbitých hlav, sedící k drsnému životu v pustině jako hrnec na pr***.
Podobně jsou na tom i souboje na čtyřech kolech, které jsou oproti konfrontacím tělo na tělo příjemným závanem něčeho po hru jedinečného. Souboje v autech jsou agresivní, novotvárné a celkově dobře zpracované. Stejně jako samotný jízdní model. Žádný simulátor ale od hry neočekávejte. Spíše než to se připravte na čistokrevnou arkádu, říznutou adrenalinovými momenty, jako vystřižené z letošní Zběsilé cesty.
Výbuchy jsou opravdu efektní a spolu s efektem zpomalení času dávají vzniknout doslova dech beroucím zážitkům. Nemluvě o možnosti přepnutí do první osoby (pouze za volantem), která konečný výsledek jen několikrát umocní.
Během řízení ale nebudete do svých nepřátel pouze vrážet. Využijete rovněž své dvouhlavňové brokovnice, harpuny, nebo improvizovaného raketometu. Bohužel, zrovna (a nejen) v tomhle případě platí, že zábava roste převážně v pozdější fázi hry, kdy máte většinu vylepšení pro vaše vybavení již dávno odemčené.
Časné snižovaní nepřátelského vlivu a následná investice do odemčených upgradů je tak jednou z mála věcí, které by jste měli minimálně z počátku věnovat zvýšenou pozornost. Opravdu.
