Tak se nám na naše harddisky nedávno dostavila hra z domácí nezávislé produkce. Autorem je Lukáš Navrátil. Hra samotná je inspirovaná tituly jako Limbo, Nihilumbra či Type:Rider. Jedná se tedy o různé druhy hádanek, které musíte řešit pro postup hrou. Příběh hry je takový, že se v malé vesničce v horách žije krásným a poklidným životem až do doby, než se někdo rozhodl unést většinu jejich obyvatel. Pár statečných jedinců se snažilo nalézt a přivést zpět unesené. No ale nikdo se nevrátil. A tak se ujímáte malého Tobyho, kterého už nebavilo sedět a raději se pokusí zjistit, co se stalo.

Co hře musím uznat hned v prvních řádcích a na čem si autor dal opravdu záležet je zvuková a vizuální práce. Pokud si hru pustíte do sluchátek nebo i na reproduktory, dokáže vás pořádně vtáhnout. Dokonce jsem se přichytil, že v určitých pasážích, zvláště u deště, že jsem chvílemi uhnul pohledem k oknu, abych zjistil, jestli venku prší či to je ve hře. Famózní audio práce. Hra je, jak je vidno z obrázků, poměrně temná. Přímo tak dokresluje atmosféru strohého příběhu a putování. Z mého pohledu se jedná o pěknou práci, není ani přeplácaná nebo nedodělaná. Nabízí několik typů prostředí a každé z nich má své kouzlo. Hádanky jsou ve hře někdy poměrně složité, ale ne zas tak aby vás zasekli. Složitost a záludnost se postupně zvyšuje postupem hrou, avšak nedostal jsem se do žádné situace, ve které bych mělo oči podlité krví vztekem. Nenajde zde žádné skoky v obtížnostech a situace typu „to by zvládla i má slepá a hluchá prababička“ po „ok, toto by nevyřešilo ani NASA s Docrtorem Who dohromady“. Celkově se jedná o celkem fungující systém, na kterém se ale i trocha ne ideálních věcí najde.

V první řadě co mě trochu iritovalo a spíše se tedy jedná o můj pocit, je že hra vás při prvním spuštění hned vrhne do hry. Holt jsem zvyklý alespoň na zmáčknutí minimálně jedné klávesy, než začne hra. Vzhledem k tomu se i malá výtka směřuje k příběhu, chápu, že tady nemluvíme o epickém projektu, ale přec jen trochu ho rozvést by nebylo marné. Co se týče hádanek, chvála jim patří, ale také i mírná kritika. Ta se nese v duchu prostředí. Prostě některé cesty, či objekty jsou až hodně schované či přehlédnutelné, zvláště boční cesty a jim podobné. Časem je však jasné že pokud to nejde po viditelné cestě v před, tak jste někde přehlédli nějaký vypínač, či skrytou jeskyň.

Celkově vzato musím říct, že Toby the Secret Mine se mi hrálo dobře, ba co víc bavil jsem se u něj. I když neoplývá originalitou, nebo kvalitním příběhem, atmosférou, jednoduchým ovládáním a příjemným tempem vás dokáže vtáhnout a nepustit. Takové vlastnosti dokážou leckdy vynahradit a zakrýt drobné nedostatky. Herní doba sice není kdovíjak dlouhá, ale na dobré 3 hodiny máte jasně o zábavu postaráno a ještě přitom procvičíte své schopnosti v řešení hádanek.