Málokterá série působí na spoustu lidí jak červený hadr na býka. Ta, která to umí opravdu nejlépe, se jmenuje Call of Duty. Fenomén už několika generací hráčů vychází každým rokem a každým rokem si odnese mnoho nelichotivých ohlasů či předpovědí o jejím úpadku. Ve výsledku zůstane po celou svou sezónu velmi hranou hrou a na podzim se vše rozjede nanovo. My jsme se právě dostali do fáze, kdy je hra mezi námi, kdy skončilo čekání a spekulování. Takže je na čase si říci, jak to zase dopadlo a napsat obligátní komentář "nečetl jsem, ale tohle je pro děcka".

Letos je asi nejvíce vidět obrovský rozdíl mezi třemi hlavními částmi obsahu této hry - kampaňe, multiplayeru a zombies. Přitom jsou nejvíce propojené za celou historii. Už žádné dlouhé přepínání mezi jednotlivými menu, klidně si vezmeme celou svou partu a z multiplayeru skočíme do zombies. Podobný systém levelování a statistik říká, že jsou to tři části jednoho celku, i když velmi rozdílné. Vezmeme si je popořadě.

Opět se jedná o akční spektákl, který by se svou monstrozitou a "šíleností" v Hollywoodu určitě neztratil. Možná ztratil a našel, pravděpodobně v šuplíku nějakého šíleného producenta, který by ho vytáhl jako nějakou výplňovku, kde protočit peníze alespoň z DVD výnosů. Příběh totiž není nijak extra zvláštní a jeho béčkovost z něj stříká. Svět budoucnosti přesunul boje na zem, protože vzdušný prostor hlídají silná automatická děla. To vedlo k rozšíření robotů a různých dronů, mimo jiné také začali být vylepšováni lidé samotní. Kromě nových nohou a silných robotických paží je nejpodstatnějším tzv. DNI. Propojení počítače a vašeho mozku, to umožňuje spoustu bojových a taktických fíglů. Z hlediska příběhu je nejpodstatnější to, že můžete sdílet myšlenky ostatních nebo se připojit do jejich mozku.

Na tomto je vystavěn příběh, který obnáší katastrofu v Singapuru, jež zbortila tamní vládu. Mnoho lidí zemřelo, svět se zmítá v nestabilitě. Teroristická organizace se stará o pořádek, který je krutý a nelítostný. Vy do toho vpadnete s nějakým úkolem a začnete odkrývat podivné spiknutí - nebo to není spiknutí? Kde je pravda? Dělá CIA něco za zády všech? Sloužíte vlastně těm dobrým? A nebo je to všechno ale úplně všechno jinak? Přesně jako každý díl Black Ops, vůbec netušíte většinu hry, kteří jsou vlastně ti "good guys" a jaká je vaše role. Je to chvilku Inception, chvilku Source Code. Na první zahrání ten příběh moc nedrží pohromadě. Původně jsem si myslel, že to je pouze tím, že je celá kampaň postavená pro co-op, ale na to to nejde házet. Celou dobu se člověk nemůže chytit, proč vlastně děláme, co děláme, náznaky tam jsou, ale jsou tak tenké, že tu nit rychle ztratíte. Zvlášť ze začátku to moc smysl nedává. Přišlo mi, že tam měla být ještě jedna nebo dvě mise, co se prostě nevešly. Při druhém hraní ale mají rozhovory trošku jiný rozměr a už ty náznaky fungují lépe. Najednou jsem začal přemýšlet více o tom, co se děje a (s přispěním internetových diskuzí) už vím, jak to sakra bylo, a není to vůbec špatné, jen to na poprvé nedáte.

Tak si teď říkáte, příběh je konina, ale to byla vždycky, důležité je, jak se to hraje. No a tady také nejsem stoprocentně spokojený. Hra je rozdělená na jedenáct misí, už od začátku si můžete vše odemknout a skočit klidně do poslední. Ale jinak vás hra vede postupně. S klidem bych to rozdělil na třetiny. První třetina misí je špatná. Zbytečný zmatek, podivně strukturované mise, které slouží jako tutoriál. Druhá mise ač opravdu "cool" (Source Code), tak hrozně žere tempo opakovaným přerušováním. Na konci třetí mise jsme s mým co-op parťákem měli v headsetu asi nejčastěji "co to ku...", "no to néé...". Prostě divnost, která mi vůbec nezapadá do toho co Call of Duty je. Jenže pak jsme přišli do páté, šesté a dalších misí, a najednou se dostavila zábava. Level design se otevřel přesně tak, jak autoři slibovali. Větší prostranství, které vybízí ke spolupráci - já půjdu vpravo a ty je obejdeš. Najednou hra jede jak namazaná. Přispívá k tomu pěkný počet robotických nepřátel, kteří dokáží být těžší na sundání, a to je potřeba.

Konečně po zmateném tutoriálu začnete objevovat taje nových schopností Cyber Core, protože na to konečně máte čas. Užíváte si perfektní střelbu z každé zbraně a jdete dál. Od slabých vojáků přes obrněnce, které udolat už je celkem výzva a jakákoliv schopnost navíc se hodí. Projít do boku nepřátel s neviditelností, hacknout jim za zády turret nebo ovládnout Talona (útočný dron), možností je spoustu a budou vás bavit. Podstatné také je, že s kolegou v co-opu se můžete pěkně doplňovat jednotlivými schopnostmi. Nemluvě o linku, který umožňuje si vzájemně sdílet pozici nepřátel. Prostě spousta možností, která baví.

Nutno říci, že koncept soubojů na běžné obtížnosti v Call of Duty zůstal zachovaný, musíte postupovat kupředu, jinak na vás nabíhají nekonečné vlny nepřátel. Vím, že tento designový prvek nevyhovuje každému, ale k takto čisté střílečce to prostě sedí. Na Hardened jsou nepřátelé pěkně agresivní a i ve dvou jsme měli pár míst, kde to bylo jen tak tak. A proč jsem napsal, že na "běžné" obtížnosti? Protože je tu nová - Realistic. Při oznámení jsem si říkal "To je blbost, to nepůjde.". Opak je pravdou, obtížnost Realistic je úplně nový pohled na hru a vlastně celou sérii. Jedna kulka a jste mrtví. Běžně by to bylo nehratelné, ale tvůrci citlivě změnili AI a princip hry pro tuto obtížnost, že najednou jsou nepřátelé méně agresivní, nevidí vás vždy. Můžete takticky postupovat a čistit prostředí. Využijete naplno schopnosti, abyste se posunuli dál, protože nikdy nemůžete vykouknout pořádně a pokropit to tam jako Rambo. Pro mě obrovské překvapení a další důvod to projít znovu, a víckrát. Dokonce bych se nebál říci, že tato obtížnost osloví ty, kteří sérii odsoudili jako stupidní arkádu, protože tohle je jiný rozměr.

Obrovskou novinkou v kampani, když pominu přítomnost co-opu, je, že mezi misemi jste na základně. Zde si upgradujete a odemykáte jak schopnosti, tak zbraně a attachmenty. Nově totiž (bez potřebného perku) nemůžete sbírat zbraně po nepřátelích, protože jsou geneticky kódované. Takže jakou zbraň si poskládáte, tu budete mít většinu mise, pokud ji ve speciálních bednách v misi nezměníte na jiný loadout. Takže si přečtete, že další mise se očekává odpor na střední a delší vzdálenost, takže si vezmete přesnou assaultku, na jinou misi jsem zvolil raději rychlé SMG. To, že vás tu neomezuje systém "vyber deset" při dělání loadoutu, umožňuje vytvořit opravdu zbraň dle vašich představ. Loadout můžete vyzkoušet v combat simulaci, která je překvapivě komplexní a vydržet více vln nebo dosáhnout zlaté medaile zabere více času. Když máte, co vám vyhovujete, vejdete do místnosti a jdete na další misi.

Překvapivě tentokráte neprocestujete divoce celý svět, ale vše se točí kolem Singapuru a Caira. Nelze však říci, že by prostředí byly nevariabilní, to právě naopak. Asi jste na začátku poznali, že jsem ze byl ze singlu celkem rozpačitý na začátku, ale po dohrání tomu už tak není. Příběh má stále dost mezer, což se zlepšuje při opakovaném hraní, trochu čtení na internetu a náhle vám to zapadá a celý příběh se otevře v novém světle. Některé scény jsou až céčkově napsané a dialogy pitomé. Potěší zase, že některé postavy hrají známí herci, jako třeba oblíbená Katee Sackhoff. Celkově tím kooperativním zaměřením a převládajícím otevřenějším designem má kampaň velký potenciál k znovu hratelnosti s kamarády. Nemluvě o tom, že po dohrání kampaně se vám otevře Nightmares, což je standardní kampaň, ale místo nepřátel jsou všude zombie.

A nyní se dostáváme ke standardním Zombies, což je má nejméně oblíbená část, ne v Black Ops 3, ale v celé sérii Call of Duty. Je to čistě subjektivní věc, protože ač se ve většině dílů to pokoušíme hrát, asi jsme na to moc velké lamy nebo jim nikdy nevěnujeme dostatek času. Zombies totiž už od svého počátku v World at War mají hrozně strmou křivku obtížnosti, která vás nenechá vydechnout. Nikam vás nevedou za ručičku, vlastně ani nevysvětlí, co máte dělat. A v tom je jejich kouzlo - v objevování. To se nemění ani v tomto díle s podtitulem Shadows of Evil.

Objevujete se ve fiktivním městě čtyřicátých let minulého století, čtyři různé postavy, opět ztvárněné známými herci, tajemný Shadow Man a spousta možností. Nový příběh, který odkrýváte postupně splněním rituálu. Čtyři hlavní postavy jsou lidé, kteří zabili člověka a proto jsou přeneseny do této noční můry. Budete pobíhat úzkými uličkami, které nedávají moc prostoru na chybování. Otvírat přilehlé lokace a tam nacházet artefakty k rituálu. Artefakty získáváte pouze, pokud jste proměněni v monstrum, který můžete zapínat elektrické přístroje a otevírat různé místnosti. Ke slovu přijdou teleporty a nepříjemní trojhlaví bossové.

Prostě Shadows of Evil je nová mapa do zavedeného systému Zombies. To v nekonečném úprku před vlnami opravdu silných zombíků a dalších monster. Power-upy zůstávají zachované z minulých dílů, stejně jako bedýnky. Novinkou je Gobble-Gum, což je automat na žvýkačky, který přidá vaší postavě novou schopnost. Těch je spousta, dělí se na Mega a Common, Mega mají ještě raritu atd.. Opět strašně moc možností k prozkoumání. Takže pokud vás někdy v minulosti "zombíci" bavili, tak je zde máte zpět a opět ve výborné formě. Já pouze tuto část vynechám.

A nyní se dostáváme k mé nejoblíbenější části - multiplayeru. Je třeba hned na začátku říci, že pokud máte nějaký základní problém s pohybem, mapami, pocitem ze střelby atd. v každém díle Call of Duty, tak zde ho budete mít také. Black Ops 3 totiž jsou čistý Call of Duty multiplayer, který lidé buď milují nebo nenávidí. Na druhou stranu, pokud jste byli rozpačití z divočiny v podobě Advanced Warfare, nebo zklamaní z velmi nepovedeného Ghosts, tak můžete zpozornět. Treyarch se vrací tam, kde před třemi roky skončil u Black Ops 2. A to je dobře.

Citlivě do pocitově známé hratelnosti zakomponovali dva hlavní pohybové prvky - plavání a trysky v batohu na zádech. Plavání je přirozené a velmi dobře zpracované, neomezuje vás výrazně v pohybu. Je rychlé takže nenaruší flow vaší hry a přesto je důležitou součástí taktiky. Navíc souboje pod vodou mají zajímavou šťávu, protože... no, protože plavete. Veterány určitě vyděsila přítomnost "titanfallového" skákání/lítání/běhání po zdech nebo jak to chcete nazvat. Ihned vás uklidním, naprostá většina map se dá hrát vysoce kompetitivně, aniž byste jednou běželi po stěně. Ano, musíte více kontrolovat místa, kde byste dříve byli v bezpečí, ale pobíhat po zdech nemusíte. Sám jsem se v několika hrách přistihl, že vlastně kromě vyššího skoku žádné větší kousky nepředvádím. A to mi přijde dobře, hra je tím přístupnější všem a přitom nabízí něco nového. Zakomponování těchto dvou prvků do hry proběhlo mnohem lépe než v případě Advanced Warfare. Tam ten trhaný pohyb byl velmi zběsilý a hra měla takové podivné tempo. Zdejší tempo je prostě "CoD".

Design map s těmito prvky počítá a využívá je také hodně. Velká část map obsahuje alespoň nějakou vodní část, kterou se můžete rychle přesunout do týla nepřítele nebo na pomoc spoluhráčům. Na druhou stranu běhání po zdech není tak exponované. Ano, jsou tu místa, která křičí "Tady se dá běhat po zdi," ale jak jsem řekl není to nutnost. Takže možná k překvapení mnoha lidí jsou mapy méně vertikální než například v novém Halo. Prakticky půlka map, jsme se s přáteli shodli, křičí v nějakém prvku "Black Ops! Black Ops!...". Treyarch se nezapře a já jejich mapy mám opravdu rád, spousta jich připomene konkrétní mapu z nějakého předchozího dílu. Většina je poskládaná v setupu tří ulic napříč mapou s různými odbočkami a zkratkami. Je to dá se říci celkem obvyklý design, který studia starající se o sérii Call of Duty využívají.

Podstatnou novinkou je zařazení Specialistů do multiplayeru. Nyní nejste pouze voják s vybavením, nyní máte nějakou postavu. Ta má svůj vzhled, který jde customizovat postupným odemykáním obsahu. Hlavně má také jednu schopnost, která se postupně nabíjí, což lze urychlit tím, že se vám ve hře daří (podobně jako Titanfall). Každý z devíti specialistů má dvě varianty, jedna je zaměřená na aktivní - zbraňovou schopnost a pasivní schopnost. Takže tu je "Rambo luk", elektrický Tempest, granátomet, plamenomet a další. Na druhé straně je brnění odpuzující kulky, scan označující nepřátele přes zeď, neviditelnost nebo třeba rychlý pohyb. Ano, v betě jsem kritizoval postavu Rejack, ta zůstala, byla mírně upravená, ale zatím se ve hře neprojevila nevybalancovaně. Ale to ještě ukáže čas.

Ostatně vyváženost všeho je ta nejcitlivější část každé multiplayerové hry a tady díky velmi úspěšné a fungující betě vše šlape jako hodinky. Žádná ze zbraní nepůsobí jako "god weapon". V kategorii Assault Rifle a Submachine Gun jsou různé varianty, které osloví snad každého. Čtyři základní statistiky vám napoví o chování zbraně a zkušený hráč tuší, s čím se mu hraje lépe. Já třeba preferuji rychlejší assaultky nebo silnější SMG. V SMG kategorii snad nad všemi září nejvíce Kuda, ta dle mého osobního typu bude nejvíce vidět v kompetitivní (progamingové) scéně, ale mohu se mýlit a nebo bude "nerfnutá". Základní variace na "Akčko" v kategorii AR je totiž také docela silná. LMG a brokovnice není můj šálek kávy, ale jsou tam také povedené kousky. Začínají se objevovat na fórech výkřiky, že brokovnice Haymaker je OP, ale sám to nemohu posoudit. Odstřelovačky jsou solidní a fungují dle mého lépe než v předchozích dílech. Možná se zase dočkáme toho, že budou použitelné a přidají variaci do herního pole. Jak jsem řekl, vyváženost se povedla dobře (loni byl strašně OP BAL v AW) a Treyarch bude určitě něco ladit na základě čísel, které dostává.

Systém "Pick 10" je zpět. Tvorba tříd se vrátila tam, kde ji Black Ops definovalo. Scorestreaky jsou oddělené, což je věc, která byla v AW dle mého názoru špatně a lidé je nepoužívali. Můžete si udělat zbraň plnou attachmentů a žádné perky. Nebo můžete být obaleni perky a mít holou zbraň. Variabilita je velká a funguje to skvěle. K tomu můžeme přidat levelování zbraní a jejich prestige. V Gunsmith si lze předpřipravit variantu zbraně dle svého, a tu rovnou používat ve třídách. Paintshop umožňuje otevřít brány kreativity a pomalovat si zbraň čímkoliv, zejména tedy obligátním symbolem pánského přirození. To samé platí o editoru emblémů. Dále tu jsou Callcards, Challenges, Leaderboards atd. atd. to nejde a nemá cenu vyjmenovávat. Pozadí, když nehrajete, je strašně obsáhlé. Zmínit musím ještě Black Market. Za tzv. Cryptokeys, které získáváte v multiplayeru (za level, za challenge) si můžete kupovat Supply Drop, obyčejný za 10 a Rare za 30, kde najdete třeba legendární růžové camo na vaši zbraň. Nejde tam získat silnější zbraň jako v Advanced Warfare (nechvalně známé HBRa3 Insanity), ale pouze vizuální věci. Cryptokeys křičí "mikrotransakce" na celé kolo, ale zatím nejsou dostupné.

Nabídka módů je standardní. Nejoblíbenější je stále Team Deathmatch. Všechny ostatní také známe z předchozích dílů. Z Advanced Warfare se vrací Uplink, který na progamingové scéně dělal celkem dost zajímavé matche. Novinkou je Safeguard, což je transport a bránění robota, prostě variace na "VIP" mód. Hardcore varianty jsou také dostupné.

Je zde také vedle Public hraní Arena, což je vlastně Ranked nebo také League Play z BO2, zaměřený na ty, co chtějí hrát silně kompetitivně a trénovat s lidmi, kteří to myslí "vážně". Pravidla turnajů, týmy pouze 4v4 atd. O tom je Arena a mnoho lidí kvituje její návrat, protože v BO2 bylo League Play velmi oblíbené. Pro mě, jakožto casual hráče, jehož věk už by mu měl Arenu spíše zamknout, to není.

Samozřejmostí je technická stránka hry. Zde Black Ops 3 moc neoslní, zvláště někoho, kdo hrál Halo 5 nebo betu Battlefrontu. Zmíněné Star Wars vizuálním požitkem strčí nový CoD do kapsy, o tom není pochyb. Na druhou stranu se nedá upřít, že se na kampaň celkem dobře kouká. Jsou tu místa, která působí nic moc, ale jsou tu scény, kde se na chvilku začnete kochat. Tvůrci skoro více levelů situovali do tmy, aby si mohli hrát se světly a barvičkami a já jim to žral, protože se na to fakt dobře koukalo (navíc to nutí využívat taktický mód). Prostě a jednoduše v kampani nečekejte nic jiného, než co známe ze série, zase o něco hezčí, ale žádný velký skok kupředu.

To v multiplayeru vše vypadá o dost lépe. I ve srovnání s loňským AW jsou BO3 o dost vepředu. Vizuálně působí skvěle (recenzuji PS4 verzi, XONE verze vypadá hůře - je rozmazaná). Co je podstatné, tak běží na PS4 krásně plynule, v betě byly časté poklesy frameratu a zde jsem si jich nějak výrazně nevšiml. Pokud ano, tak to bylo způsobeno spíš lagem síťové komunikace. Konečně tu máme detailní graf pingu, což je dokonalá věc k ověření toho, zda prohráváte souboje, protože jste špatný, nebo hrajete na špatném serveru.

Servery je také kapitola sama pro sebe. BO3 měli jeden z těch lepších startů v CoD měřítkách, k čemu dopomohla samozřejmě úspěšná beta. Hned první den šlo hrát online (v minulých dobách nemyslitelné), problém byl s více lidmi v partě, po dobu víkendu nešlo víc než dva. Matchmaking provází po celý týden výkyvy, například problémy s tím, že hra se snaží vybalancovat hru pro 12 lidí a má jich 14 a dokud dva neodejdou nezačne atd.. To vše vyřeší na back-endu. Systém dedikovaných serverů je opět hybridní, pokud není místo na serverech, tak je hra klasický peer-to-peer. Ano. stále, i když si Activision dovolí koupit f2p hru (Candy Crush) za miliardy, tak se zdráhá zaplatit více serverů, v tom si v partnerství se Sony moc rozumí. Když hrajete na serverech, tak je vše lahoda, když vás matchmaking hodí do lobby přes oceán, tak trpíte.

Přišlo mi, že hudba je celkem nevýrazná. Respektive teď při psaní recenze si nevybavím ani jednu melodii, takže prostě působí maximálně jako podklad. Zvuky zbraní a okolí jsou v pořádku. Co musím určitě vypíchnout, je výborné využití reproduktoru v DualShock4 ovladači. Tuto funkci bych si přál, aby využíval absolutně každý tvůrce her a je strašně nedoceněná. Kdykoliv uděláte level v multiplayeru, ozve se vám z ovladače kytarový rif. Když máte scorestreak, tak se hlášky ozývají z ovladače. Přidává to takový zbytečný, ale hezký efekt prostorovosti celé hry a prostě mě to baví.

Pryč jsou doby, kdy se dalo Call of Duty odsoudit jako hra na "3 hodiny" (což mimochodem nikdy nebyla pravda). Jak vidíte, tento díl je našlapaný obsahem, a to jsem nijak nerozebíral hříčky jako Nightmares, Dead Ops Arcade 2 a nebo Free Run, které jsou také součástí. Je pravda, že pro čistě hráče singleplayeru to je prostý CoD. Zaměřenost na online je tu cítit a singl přizpůsobený co-opu je v osamoceném hraní hodně znát. Na druhou stranu se prostě už pár let nedá Call of Duty brát jako hra na pár večerů, její úspěšnost se dá posoudit až za rok, až skončí sezóna Black Ops 3 a bude tu nový díl. Už za pár měsíců, až skončí tzv. "honeymoon" fáze, uvidíme, jestli nás v multiplayeru pořád baví se rozčilovat. Teď po týdnu jsem zhodnotil to, jak na mě hra působí, má své mouchy, ale v mých parametrech je to nejlepší CoD na aktuální generaci. A asi největší škoda je, že spousta lidí si ji nezahraje jen proto, že je to "Call of Duty".

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Kon Tiki Multimedia