A je to tu! Celých 7 let jsme my, RPG pozitivní hráči, čekali na to, až se budeme moct vrátit zpět do pustiny, plnit hory zajímavých questů a prozkoumávat každý kout této nehostinné post-apokalyptické pustiny zamořené radiací a Brahmínami. V práci si vezměte dovolenou, neplacené volno, nemocenskou, školu zatáhněte, mobil vyhoďte z okna, zrušte si Facebook, Twitter, ICQ , zamkněte dveře svého pokoje a nažhavte vaše stroje, protože přichází Fallout 4!... Takhle moc byl Fallout 4 “přehajpovanej“.
Vše začíná 23. října roku 2077, v den, kdy začala a zároveň skončila Velká válka, při které všechny velké jaderné velmoci světa vypustili proti sobě nukleární zbraně. Tudíž určitě chápete, proč trvala pouhý jeden den. Ve Falloutu 3, jste začínali jako čerstvě narozené dítě. Ve Falloutu 4 jste veterán z války, který si užívá další normální den se svojí ženou a čerstvě narozeným synem Shaunem a v tu chvíli by jste nepomysleli, že to všechno v okamžiku skončí. Ovšem válka je nevyhnutelná a po vypuknutí poplachu se všichni, kdo to stihli před dopadem atomovek, urychleně přesunuli do Vaultů, což jsou protiatomové podzemní kryty od společnosti Vault-Tec, které jsou rozesety po celých USA. Vaulty ale jsou pro Vault-Tec taky něco jako experimentální zkumavky s lidmi, přičemž to ze shora sledují a studují chování lidí v daných Vaultech. Vy jste se svojí rodinou umístěni do Vaultu 111, který měl za úkol experimentovat s kryo stází. Tudíž pro vás se čas zastavil. Po nějaké době se probouzíte a před očima je vám zavražděna manželka a neznámý lidé unášejí vašeho malého syna. Opět vás zamrazí a vy se znovu probouzíte až v roce 2287, tedy 210 let po válce. Vaším jediným cílem je tedy nalézt svého syna a pomstít smrt manželky. Tak trochu opak hlavní zápletky Falloutu 3.
Po tomto dech beroucím intru se ovšem všechno nadšení tak nějak nenápadně vypaří a bere nohy na ramena co nejdál od vás. Potkáváte první skupinku lidí, kterou vede bývalý voják teď již rozpadlé Domobrany, který z vás udělá ihned Generála celého tohoto spolku, protože jste mu pomohl ustřelit pár banditům hlavy. Dále se samozřejmě potkáte se starým dobrým Bratrstvem oceli v nablýskaných Power armorech, kteří se klasicky starají hlavně o sebe nebo se budete pomalu seznamovat s tajnou organizací Institut, která vypouští do světa high-tech vraždící roboty. Zpátky ke skupince. Po jejich záchraně přichází čas na stavění útočiště. Ano. Ve Falloutu se dá opravdu stavět vesnička. Ihned mě popadlo stavitelské běsnění a postavil jsem si barák, který by mi mohl závidět i Will Smith. Dokonce jsem si do svého plecho-dřevěného paláce nastěhoval i kulečníkový stůl, na který jsem pak naházel kulečníkové koule a tága, která jsem našel při prozkoumávání nějakého starého kasína. Pak přišli na řadu “vesničané“. Těm jsem naházel do jednoho opuštěného baráku postele na jednu hromadu a bylo to. Ani ty žárovky jsem jim tam nenainstaloval. Nikdo si nestěžoval, tak co? Ovládání “stavitelského módu“ je trochu kostrbaté, ale pravého stavitele nic neodradí. Ale těm z vás, kterým se stavění nelíbí, tak se nemusíte bát. Fallout Minecraft je naprosto ignorovatelný obsah. Nikdo vás do stavení a naprosto chaotické správy vesnice nutit nebude.
Ve výše zmíněné vesnici narazíte na pár craftovacích stanic. Jedna je určená pro úpravu zbroje a druhá zase zbraní. Tady si u mně Fallout získal velké plus. Upravování zbraní je jedna z mích nejoblíbenějších činností ve hře. Ze začátku jsem se cítil trochu zmatený, jako ze všeho, ale časem se to podalo. Každou část zbroje nebo zbraně si můžete upravit podle sebe. Chcete laserový samopal? Není problém. Přestane vás to rushování s Psychem v žilách bavit? Přestavte ho třeba na laserovou sniperku. Možností je spousta, a když do toho všeho opravdu proniknete, strávíte se svými miláčky kosící hordy ghůlů spoustu času. Jediný problém je ale materiál. Každé vylepšení vás stojí nějaký ten materiál jako například dřevo, šroubky, ocel a tak dále. Ovšem zrovna šroubků je žalostně málo a někdy jsem se vydával na výpravy jenom kvůli tomu jednomu podělanýmu šroubku! V tomto bodě slovo výprava nabývá úplně jiného rozměru. Nejsou to výpravy za novou nadupanou zbrojí nebo za nějakým pokladem, ale jsou to výpravy za prachsprostými šroubky. Ve Falloutu 4 je totiž jakékoliv harampádí užitečné. Všechno se dá rozložit snad až na atomy. Například takový obyčejný glóbus v sobě skrývá onen posvátný šroubek, takže se vyplatí opravdu prolejzat každý kout jakéhokoliv domu. Díky němu si pak vylepšíte třeba vaši zbroj. Bohužel pak zase přichází problém s inventářem, kdy je přeplněný vším možným, vy máte maximální nosnost a strávíte několik hodin nad tříděním jeho obsahu. Navíc je tak nepřehledný, že ani těch pár filtrů, které jsou teda většinou úplně k ničemu, vám prostě nepomůže. Až na pěkně zpracovaný perk list nový Pip-boy nic moc. Ale svítí ve tmě!
Určitě se teď ptáte, jak je to vlastně s tím Power armorem. No je to prosté. Hrajete asi 10 minut a už ho máte. Toť vše. Ze začátku jsem z toho byl opravdu v šoku. Moje první reakce: „Power armor? To si dělaj snad p*del?!“. Prakticky ihned v první misi, kde pomůžete těm lidem, který z vás pak udělají starostu, dostanete plně funkční Power armor. Ve Falloutu 3 to pro mě byla něco jako odměna za několik desítek hodin hraní a byl jsem opravdu rád, že jsem si na sebe konečně mohl navlíknout onu legendární zbroj. U Falloutu 4 se divím, že už jsem Power armor neměl hned, jak jsem si vytvořil postavu... Naštěstí to není něco extra. Sice jsem si připadal hrozně cool, jako takový Iron man, ale po chvilce jsem zjistil, že moje zbroj je naprosto v dezolátním stavu a že mám ten nejhorší model, který se snad vyráběl. Krásné ale na tom je opět to, že si každou část zbroje můžete upravit a vylepšit podle sebe a dokonce si jí můžete i přesprejovat. Bohužel je dost omezující to, že vaše zbroj má taky hlad a vy jí musíte krmit fuzními články, které se ale dost špatně shánějí. Takže to pro mě nakonec skončilo tak, že mám svůj Power armor zaparkovaný v garáži a sedá na něj prach.
Commonwealth je pustina, která zbyla z amerického státu Massachusetts po nukleární válce a v které se celý příběh odehrává. Tohle Bethesda prostě umí. Jejich světy jsou prostě něco! Mapa sice není nějak velká, ale zase je tak nabušená obsahem, že nevíte kam dřív skočit. Na mapě máte klasicky označená důležitá místa, která musíte nejdřív objevit, ale to jsou tentokrát spíš jen takové odrazové body, z kterých se můžete vydat na výpravu za zásobami. Je totiž dost možné, že když půjdete směrem, kterým vám kompas nebo mapa nic neukazuje, najdete něco velmi zajímavého. Já takto například našel obchodníka, který prodával dost vzácné materiály, ale přitom na mapě nebyl vůbec vyznačen. Tohle vás prostě donutí projít každý kus mapy, jenom aby jste našli zase něco nového. Na druhou stranu se pak kvůli velikosti mapy setkávám se situacemi, kdy narazím na mírumilovnou vesničku, kde se obyvatelé naprosto bez problému starají o svoje políčka a hrají šachy a necelých 30 metrů za dalším kopcem najdu obrněnou základnu banditů, kteří střílí na vše co se pohne. Mapa je sice napěchovaná obsahem, ale všechno je tam na sobě až moc namačkaný.
Co se týče dialogů, Fallout 4 je opravdu jak z minulého století. Jediné, co je vám nabídnuto, jsou 4 možnosti na odpověď. Buď Ano nebo ne a ty dvě zbylé možnosti jsou většinou naprosto nepodstatné. Buď prostě souhlasíte, nebo ne a pokud ne, je možné, že za to dostanete kulku mezi oči. Málo kdy se objevuje možnost třeba někoho přesvědčit, což je ale celkem pěkné zpestření, protože tato možnost záleží na vašem charisma a od toho se odvíjí procentuální šance na úspěch. Navíc já jsem se vždy snažil řešit věci nějakou oklikou, když to teda šlo. Ale nečekejte miliony různých rozuzlení a konců. Máte před sebou jasně daných pár cest a jednu z nich si vyberete a na té se držíte až do samotného konce. Další problém je, že vaše postava někdy řekne něco úplně jiného, než jste původně očekával. Já už si radši automaticky ukládám postup hrou, než komukoliv cokoliv řeknu, protože bych ještě někoho mohl urazit. No ono by mi to vlastně ani moc nevadilo, kdybych půlku Commonwealthu urazil. Mnoho postav je totiž naprosto tupých, bez duše a i dítě ze školky by je napsalo líp. Sem tam nějaká postava vynikne, ale je jich žalostně málo a navíc se častěji objevují ve vedlejších questech, než v hlavní linii.
Herní styl nabízí to, co by jsme od RPG čekali, jako levelování, upgradování atd, ale i nečekali. Klasicky si můžete hrát na terminátora, který všechno pokosí minigunem, nebo třeba můžete být tichý zabiják s 10mm s tlumičem. To je jenom na vás. Samozřejmostí je možnost tyto styly míchat dle libosti. Prostě až vás přestane bavit ono, zkusíte třeba zase tamto. Když jsem se ale dostal do první přestřelky, byl jsem najednou v jiné hře. Při prvním výstřelu,jsem měl pocit, jak když hraji nějaké FPS a né RPG. Pocitově je to pro mě něco úplně jiného, než na co jsem zvyklí u podobných her. Nevím jestli je to dobře, nebo špatně, ale tenhle styl se mně osobně líbí. Je lehký a každý hráč se s ním ihned sžije. Nedílnou součástí hry je V.A.T.S., který můžete znát z předchozího dílu. Je to jedna ze dvou možností, jak se s nepřítelem vypořádat. Buď si tedy zahrajete FPS a budete spoléhat na svojí mrštnost a skill, nebo použijete V.A.T.S. systém, který zpomalí čas, vy naklikáte na části těla nepřítele kam chcete vystřelit a ono to už vystřelí za vás. Já tedy preferuji mnohem víc tu první možnost, kterou shledávám o dost více zábavnější. V.A.T.S. jsem použil jenom jednou a to na zkoušku. Je to pro mě takový “žrout akce“, kdy vy si skoro zastavíte čas a všechna akce je v tu ránu ta tam.
Tak a teď ty vážnější problémy. Takže kde začít. Tak třeba umělá inteligence. Ta je chvilkami tak stupidní, až mám chuť zmáčknout Alt+F4. Klidně bez uložení! Bohužel tohle byl a nejspíš vždycky bude problém. To, že vy někoho z dálky střelíte sniperkou do hrudi, on přežije s pár životy, začne vás hledat a pak se na to asi po 10 vteřinách vykašle a vrátí se na tu samou pozici, kde byl před chvilkou postřelen sniperem, je naprosto normální u každého RPG od Bethesdy. Ve Skyrimu byly NPC schopný chodit s několika šípy v hlavě. Nu což, to už jsou hold RPGčka. Headshoty neexistují a vše záleží jenom na vašich statech. Pak tu jsou vaši společníci. Ty nejsou taky nic extra. Už několikrát se mi stalo, že jsem kvůli milovanému Dogmeatovi nemohl ani vylézt z domu. Různě se zasekávají o překážky, chodí naprosto nesmyslnými cestami a Dogmeat někdy postrádá fyziku. Dále na seznamu máme engine. Vím, že RPG se nehrají kvůli grafice, ale engine mi prostě přijde zastaralý a ani textury nejsou na úrovni dnešní AAA hry. Prostě když porovnám třeba takového zaklínače, jehož grafika se vznáší vysoko nad tou Falloutu 4, nemůžu si pomoct, ale od Bethesdy jsem čekal nějaký ten převrat. Aspoň malinký. Tohle mi příjde jak přeskinovaný, přetexturovaný a vyhlazený engine, který jsem viděl v předchozím díle před několika lety. Ale jak říkám, je to RPG, takže tady se dá přimhouřit oko.
Fallout 4 je dobrá hra. Má nabušený a maximálně detailní svět, plný různých tajemství, která čekají jenom na to, až je odhalíte. Můžete si číst plno logů a zápisů z minulosti, které naleznete snad v každém počítači, který nabouráte. Hra má skvělý crafting, soundtrack, atmosféru post-apokalyptické pustiny a zábavný systém střelby. Bohužel trpí mnoha nedodělky a po příběhové stránce je to taky dost slabý odvar. Pokud jste ale fanoušek Bethesdy a Falloutu, přimhouříte určitě oči. Ta revoluce, na kterou jsem doufajíc čekal, se bohužel nekonala, ale i tak hru hraji několik hodin denně a nepřestává mě bavit. Je to na každém, jak moc ke hře bude shovívavý a jak moc si jí bude užívat. Hra má obrovský potenciál, teď už jenom počkat na módery až ho ze hry vytěží.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega
