Recenzování titulu Rainbow Six: Siege (R6:S) pro mě bylo poměrně nečekanou zprávou, a to, že s touto hrou budu mít osobně co do činění, jsem se dozvěděl prakticky v době probíhající poslední otevřené betaverze. Jal jsem se tedy ihned betu stáhnout a vyzkoušet, co hra nabízí a na co se můžeme těšit v přicházející plné verzi. Co si budeme namlouvat, o problémech s vyhledáváním beta zápasů se mnoha hráčům zajisté zdá ještě doteď, takže jsem začal být vcelku skeptický, jak to vlastně vše dopadne. Inu, o výsledku dalšího kousku z Ubisoftí stáje se dočtete na následujících řádcích.
Největším překvapením pro mě hned na začátku hry bylo menu volby jazyka, které zahrnovalo i naši mateřštinu. Vzhledem k faktu, že jsem se po implementaci češtiny v R6:S nikterak nepídil, byla tato možnost pro mě velikým překvapením a autorům jednoznačně tleskám. Je sice pravdou, že některé z povelů či přeložených pokynů vypadají poněkud zvláštně, ale rychle si na ně zvyknete.
Rainbow Six Siege jednoznačně není hrou pro sólisty, a to v žádném ohledu. Chcete-li hrát sami, máte prostě smůlu, užijete si pouze tréninkové mise. V titulu nenajdete žádnou kampaň pro jednoho hráče a i režimy, které by relativně bylo možné tímto stylem hrát, jsou navázány na matchmaking, tudíž ostatní spoluhráči vám tak či tak budou dohozeni v lobby.
I když by někdo mohl namítnout, že dát hráči na výběr by bylo dobré, musím jednoznačně vyzdvihnout, že sázka all-in-one na multiplayerovou složku se vyplatila královsky. Troufám si totiž říci, že takto skvěle propracovanou týmovou hru jsme tu již, pakliže vůbec někdy, nikdy neměli. Primárním režimem je klasický multiplayer dvou týmů, z nichž každý čítá 5 hráčů – teroristů a protiteroristických agentů. Hrajete-li na straně teroristů, je vaším úkolem zpravidla ubránit nějaký ten cíl v zdánlivě nedobytné budově. Ať už se jedná o rukojmí či bombu, princip je veskrze stejný. Protiteroristické složky se pak logicky budou snažit rukojmí osvobodit, bombu zničit, atd.
Každá z her má dvě fáze – přípravnou a samotnou akci. V první jmenované má záchranný tým k dispozici krátký čas na to, aby pomocí speciálních mini dronů provedl průzkum dané oblasti a pokusil se lokalizovat cíl zájmu. V případě, že se vám či některému z vašich parťáků tento úkol podaří, získáváte podstatnou výhodu v orientaci v často poměrně rozlehlých budovách, z nichž některé mají i mnoho pater. Aby se během průzkumné fáze teroristé nenudili, mohou začít opevňovat svoje útočiště a připravovat se tak na možný úder. Také mohou vyhlížet drony a likvidovat je.
Jakmile skončí přípravná fáze, začíná vlastní hra, ve které jsou karty jasně rozdány. Záchranné jednotky se vrhají do boje proti teroristům, ve kterém mohou a mnohdy i musejí využívat okolního prostředí, jak to jen jde. Vykopávání oken, odstraňování barikád, analyzování jednotlivých stěn, za kterými se může schovávat nejedno překvapení, a mnoho dalšího. To vše bude vaším denním chlebem v této roli. Nic ovšem není tak snadné, jak se to na papíře může zdát. Největším plusem celé hry je totiž mistrně zvládnuté využití materiálů, ze kterých se samotné stěny i ostatní předměty skládají. V naší rubrice Herní fakta jsme vás již informovali o tom, že v titulu Rainbow Six: Siege byla poprvé využita technologie vrstev materiálů, což znamená, že na pohled stejná stěna může či nemusí mít ocelovou výztuhu, s čímž je potřeba počítat například v momentě, kdy byste ji rádi vyhodili do povětří a proklestili si tak cestu do další místnosti.
Detaily a také trochu toho usnadnění uvítáte i v případech barikádovaných stěn. Postupujete-li budovou a náhle na zdi spatříte bodce, značící, že je na ní z druhé strany umístěna barikáda, měli byste zpozornět. Může se totiž jednat o známku toho, že za zdí se skrývá něco, co by mělo vaším očím zůstat skryto. Ovšem také nemusí. Vzhledem k tomu, že hrajete proti živým protivníkům, může zde slušně zafungovat i faktor záměrného uvedení v omyl. Možností je zkrátka spousta, dalo by se říci, že přesně tolik, kolik jsou jen hráči schopní vymyslet.
Z předchozích odstavců by se možná zdálo, že teroristé mají ve hře podstatnou výhodu, nicméně není tomu tak zcela. Rainbow Six: Siege je totiž umně vybalancován a tak se i záporáci musí bát o svůj krk prakticky na každém kroku. I přes sebelepší zabarikádování stále existují způsoby, jak tyto překážky efektivně překonat či jiným způsobem tým přelstít a udeřit naprosto nečekaně. Samozřejmě o přímé střety není nouze hlavně v závěru kol, ale nezapomenutelné jsou momenty, kdy se vám podaří vpadnout nepříteli do zad, pár jich potichoučku zlikvidovat, zatímco to vaši kolegové řeší akčně z protilehlé strany.
Napínavá atmosféra všech zápasů je navíc umocněna z pohledu realizmu i tím, že zde nenajdete žádné respawny. Zkrátka jako v reálu máte jen jeden život, a tak stačí jeden špatný krok, jedno rozhodnutí, kterým můžete vašim kolegům pořádně zavařit.
Komunikace ve hře Rainbow Six Siege je alfou a omegou. Neříkám, že by se nedalo hrát bez headsetu, nicméně s použitím tohoto zařízení bude vaše hra úplně o něčem jiném. Štekajíc na sebe jednotlivé pokyny či informace z vámi okupované oblasti budovy mají zkrátka něco do sebe a titul vás tak ještě více pohltí. Naštěstí jsem měl téměř vždy štěstí na zkušenější parťáky, z nichž se jeden zhostil velení a dosahovali jsme tak vcelku často vítězství.
V případě, že narazíte na tým, ve kterém si každý hraje na svém vlastním písečku, nezbývá vám nic, než se pokusit převzít otěže do vlastních rukou. Nicméně bezhlavým útočením stylem COD či BF toho dosáhnout nelze. Vždy musíte přechytračit soupeřící hráče a pokaždé je to pořádná výzva, to mi věřte.
Kromě klasického multiplayeru se v menu nachází i možnost Terrorist Hunt (Hon na teroristy), kdy se spolu s parťáky pustíte do souboje s počítačem řízenými teroristy, kteří sice nejsou tak dokonalými soupeři, avšak nepočítejte s tím, že byste od nich dostali něco zadarmo. Nicméně k sehrání se v týmu či seznámení se s principy hry tento režim poslouží více než dobře.
Při postupu hrou jste odměňováni speciální herní měnou, za kterou si můžete odemknout mnoho nových jednotek, tzv. Operátorů, kteří disponují rozličnými speciálními schopnostmi. Ať už vám přinesou možnost použití speciálních nábojů či granátů, které dokáží roztrhnout i ty nejbytelnější stěny nebo například schopnost opevnění rozmístěných kulometů, získá vaše hra vždy něco navíc a pro soupeře se tak stanete vždy větší hrozbou. Sám jsem se na svém nízkém levelu nestíhal divit, co dalšího mají mí spoluhráči v arzenálu a jak mistrně tyto nové kousky využívají. Touha hrát dál je tak vybičována na maximum a motivace získávání nového vybavení tak funguje bezchybně.
Nutno podotknout, že technická stránka hry ne všem voní. Kupříkladu grafika je ve srovnání s dnešními „standardy“ poměrně chudší, není to rozhodně na škodu. Ano, některé ze současných FPS akcí vypadají o poznání lépe, ale na druhou stranu, zrovna tato oblast není pro hru tohoto typu úplně klíčová. Atmosféře zpracování neubližuje, ba co víc, audio stránka je naprosto brilantní a i díky ní se skutečně cítíte v akci, jako byste tam byli osobně.
Na rozdíl od konkurenčních titulů se Rainbow Six: Siege soustředí skutečně na týmovou souhru, a takovýchto záležitostí je na herním trhu jako šafránu. I z tohoto důvodu lze hru jednoznačně doporučit například všem fanouškům legendární série Counter-Strike, kteří chtějí vyzkoušet i něco nového. Pravdou je, že budete-li hrát týden v kuse pouze tento titul, může se dostavit menší pocit stereotypu, zapříčiněný poměrně omezeným obsahem, na kterém se však i nadále pracuje a budou vycházet pravidelná obohacující DLC, jako je tomu i u ostatních současných her.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
