Pamatuji si to jako dnes. Tisková konference EA během loňského veletrhu E3 se nesla ve standardním duchu. Až se na pódiu objevil do té doby téměř neznámý Martin Sahlin (kreativní ředitel Coldwood Interactive). Nesmírně nervózní chlapík, který rozhodně nedodržel dress code, v jehož znamení byla celá tato tiskovka. Většina lidí se v tu chvíli podivovala, jestli není něco špatně nebo co tu vlastně chce. A pak světu ukázal, na čem malé švédské studio Coldwood Interactive pracuje. Unravel se mi vryl do paměti a říkal jsem si, že tuto barevnou 2D hopsačku budu sledovat při jejím postupném vývoji.
Je pravdou, že EA se postarala o pořádnou marketingovou masáž. Valil se na nás jeden vývojářský deníček za druhým, jeden trailer střídal druhý apod. Na to, že se jedná o tak malou hru, kterou naleznete pouze na pultech digitálních obchodů, je to až téměř nezvyklé. Ale to už je za námi, a teď už máme možnost si vyzkoušet sami na vlastní kůži, jestli se vývojářům povedlo naplnit očekávání hráčů.
Vývojáři se s příběhovým pozadím nikterak netajili a prozradili jej hned během oznámení samotné hry. Hlavní hrdina Yarny se vydá na dlouhou a strastiplnou cestu, aby napravil to, co se událo před mnoha lety. Stará dáma zpřetrhala pouta s přáteli a teď už jen při pohledu na časem vybledlé fotografie smutně vzpomíná, jaké to bylo. Ráda by vrátila vše zpět a vídala se s nimi. Na to už ale nemá dostatek sil a odvahy. Ale to se změní a dostane naději, o které se snad už ani ona sama neodvažovala snít.
Téměř jako spasitel, „lékař“ v oboru lidských vztahů, přichází postavička Yarnyho, který je vytvořen z kousku drátku a červené příze ze zapomenutého klubka. Vzrůstem je sice malý, ale má velké srdce. Veškerá láska, kterou v sobě Yarny skrývá, je zde vyjádřena něčím fyzickým - myslím viditelným - tento cit je vyjádřen onou přízí, kterou ze sebe Yarny postupně odmotává, a musí se o ni pečlivě starat, stejně jako v životě se musíme starat o lidské vztahy.
U takovéhoto typu her to zní možná až přespříliš filozoficky řešit tak dopodrobna background hry, ale chtěl jsem jen vyjádřit svůj pocit z toho, jak na mě autoři zapůsobili. I když ve hře nepadne jediné slovo, veškeré souvislosti jsou naprosto viditelné (tedy aspoň pro mě ano). Yarnyho gesta jsou jasná a dokáže jimi vyjádřit téměř veškeré své emoce.
Ale nechme již příběhové pozadí za sebou a pojďme se vrhnout na to hlavní. Čím je tato 2D arkáda výjimečná a co nám dokáže nabídnout, resp. čím se odlišuje od ostatních? Přiznávám, jedna věc, která mě dostávala po většinu doby hraní, je skvěle propracovaný, místy až téměř realistický art. Ztvárnění jednotlivých úrovní je naprosto dokonalé. Autoři se pro hru inspirovali ve scenériích své domoviny – Švédska - a na hře je to výrazně znát.
Můžete se těšit na celkem jedenáct úrovní a navštívíte travnaté louky, hluboké lesy, zatuchlé bažiny, zasněžené hory a mnoho dalších úrovní, které nebudou úplně vždy v okrasných prostorách. Pro zvýraznění atmosféry této nelehké cesty je každá úroveň doprovázena vynikajícím hudebním doprovodem. Jejich autory jsou – ostatně jak jinak - švédští hudebníci inspirovaní místní folklórní hudbou a nástroji. Bez mučení přiznávám, že k mému oblíbenému metalu to ani „nepřičuchlo“, ale k danému zasazení sedí velmi dobře.
Jak jsem již zmiňoval, Yarny je vzrůstem velmi malá postavička. Proto není divu, že se designéři soustředili na minimalistické detaily. Přeci jen stébla trávy nebo jablka jsou téměř totožně veliká jako vy – to jen pro představu. Z toho je patrné, že kdejaký létající hmyz působí na obrazovce jako obr. A to nemluvím o ptácích, kteří pro Yarnyho mohou představovat smrtelné nebezpečí, a setkání s nimi vypadá jako člověk vs. odrostlejší dinosaurus.
Pokud bych měl hledat nějaké nedostatky a zamýšlet se do detailů, některé věci mi poměrově příliš nevoněly. Kupříkladu vzrůst jednotlivých stromů mi úplně neseděl v poměru k ostatnímu porostu. I když na obranu autorů: možná řeším už malichernosti, a navíc se to těžko porovnává, když vše není vidět na jedné obrazovce, tohle může být jen můj subjektivní pocit.
Tak už víme o Unravel, že má zajímavé příběhové pozadí a užijete si pěkného prostředí. Ale co dál? První krůčky vám autoři usnadní nijak nevtíravým tutoriálem, jenž vás má připravit na mnohem komplikovanější věci, kde se musí projevit váš důvtip a kreativita. Varuji, nečekejte žádnou střílečku. Nikoho zde nezabijete, ani na vás nečíhají žádní nepřátelé – tedy ti z přírodní říše ano, ale to je jen otázka toho, jak se jim vyhnete nebo je využijete ve svůj prospěch. Ale rozhodně je nebudete nijak mordovat ani porcovat.
Yarnyho veškerý pohyb je doprovázen jeho vlastním rozmotáváním se. Pokud se celý rozmotá, nemůže pokračovat dál v dobrodružství. Musíte najít buď jinou vhodnější cestu nebo hledat po světě rozkutálená klubíčka, ze kterých si Yarny doplní „chybějící součásti těla“. Po nalezení klubíčka začínáte opět s plně upleteným Yarnym - a je opět z čeho odmotávat. Každé nalezené klubko tedy slouží i jako checkpoint – místo, odkud budete pokračovat v případě budoucích nezdarů. Jejich rozmístění je navrženo velmi citlivě, takže se nemusíte obávat dlouhých sekvencí, jež byste neustále opakovali dokola.
Během cesty na vás čeká řada překážek v podobě různých hádanek. K jejich úspěšnému zvládnutí je zapotřebí základní znalosti fyziky, která je ve hře znát na každém kroku. Základní znalosti fyziky – to je možná až příliš odvážně napsáno. Určitě to zvládnete i bez školního sešitu. Obtížnost sice postupně narůstá, ale ne nikterak závratně, takže se na vše dá přijít během chvíle. Maximálně se občas zaseknete, ale to už je u takovéhoto druhu her běžné. O to více potěší, když na to přijdete sami a povede se vám pokračovat v cestě.
Jednou vám bude stačit natáhnout Yarnyho vlnu z jedné větve na druhou, aby udělala trampolínu, a vy jste mohli vyskočit do větší výšky, než dokážete bez pomoci. Jindy zase přesouváte bedny z jedné strany dětské houpačky na druhý, aby ji převážily na opačnou stranu. Celkem se mi líbily i hrátky s hezky ztvárněnou vodou, kdy jsem musel během víření vody načasovat včasné přeskakování z kamínku na kamínek tak, aby se hlavní hrdina neutopil ve velké kaluži.
Pokud bychom se na Unravel měli podívat očima někoho, kdo neřeší příběhové pozadí, ale jde mu spíše o hratelnost a zábavu, určitě si bude pochvalovat audiovizuální provedení. Na první pohled bude očarován a pobaví se hádankami. Na druhou stranu si možná už po chvíli začne říkat: a to je vše?
Po několikerém zvládnutí hádanek zjistíte, že se jejich principy začínají opakovat, a hra vám už nemá moc co nabídnout. Po jejím úspěšném dohrání, což se dá v poklidu zvládnout za necelých 7 hodin, už vývojáři nepřidali žádnou znovuhratelnost. Něco, co by vás nutilo zahrát si hru znovu, tu není. Ano, někteří z vás mohou namítnout, že v každé úrovni jsou schované nějaké ty tajné poklady, a pokud je nenajdete na poprvé, můžete je hledat při dalším pokusu, ale to mi nepřijde jako motivující prvek pro opětovné hraní.
Nejspíše by mlčel, protože neumí mluvit, ale gestem by možná vyjádřil nějakou emoci.
V mém případě by se jednalo o úsměv - nad krásou hry, hudebním doprovodem, navržením jednotlivých lokací, hlubokým (místy až filozofickým) příběhem k zamyšlení i nad plně fungující fyzikou zapadající do prostředí. Posléze by však zavládl smutek nad nemotivující znovuhratelností a mírně by zavlál upletenou červenou ručkou nad ostatními drobnými neduhy.
Recenzovaná verze: PS4
