Jonathan Blow je srdcař. Kvůli své první hře Braid se zadlužil, že byl na pokraji existenčních problémů. Namísto, aby si vzal peníze a užíval života z úspěchu Braidu, tak je všechny zase poslal do vývoje větší a dražší hry. A zase se zadlužil a zase byl v nejistotě. Už teď víme, že se mu to opět povedlo. Na rohlíky si vydělá a stejně pošle peníze zase do další hry. Jak ale dle mého názoru dopadla jeho druhá hra The Witness? K tomu je tu má dnešní recenze.

Ihned po zapnutí, mimochodem jste rovnou ve hře - žádné menu nic, mě jako první napadlo "to je skoro jak Talos". A ano opravdu se hra podobá logické pecce Talos Principle. Ale pouze tím, že se pohybujete volně v nějakém neznámém prostoru a netušíte proč. Sice jinak je rozdílná, ale společné prvky se najdou na více místech.

Na rozdíl od Talosu, kde po začátku začnete jakž takž tušit, o co se v příběhu přibližně jedná, tak tady není vůbec nic. Najdete mobilní telefon s hlasovou zprávou a pak třeba pár hodin vůbec nic anebo najdete něco více. Přiznám se, že hru jsem ještě nedohrál, nechtěl jsem ji proletět s použitím návodů a raději se trápím s hádankami (a ano někdy jsem ze zoufalství ten guide prostě vytáhnul). Také proto vám o příběhu nic moc neřeknu. Hlavní poselství se skrývá až na konci a podle stručných reakcí na internetu jde o konce k zamyšlení a co si ze hry odnesete je čistě na vás.

Stavební principy The Witness jsou dva - prozkoumávání (explorace) a řešení hádanek. To první jde samo. Záhadný opuštěný ostrov přímo vybízí k tomu ho prošmejdit. Budete koukat do každého kouta, jestli tam něco není. A také vám od začátku bude jasné, že odpověď na otázky se skrývá na úpatí hory, která se nad celým ostrovem tyčí. Abyste se k ní dostali, musíte řešit hádanky v jednotlivých sekcích ostrova. Ty pak aktivují laserové paprsky, které míří na samotnou horu.

Hádanky jsou to hlavní. Začne to velice snadno, první hádanky jsou jasné bludiště. Přijdete k panelu, kliknete na začátek a musíte se dostat jedním tahem do cíle. Přímočaré a snadné. Pak vám hra začne diktovat věci jako tečky v cestách nebo různé ikonky na panelu. Co s tím? Jak to vyřešit? Nemyslete si, že vám hra něco vysvětlí. Když se vám podaří najít nejsnadnější puzzle s příslušným typem panelu, máte štěstí. Pokud jste moc zvědaví a dojdete někam, kde je komplexní panel s něčím co neznáte - je to váš boj. Žádný rychlý hint se neobjeví, žádná nápověda po 10 nepovedených pokusech. Buď se trápíte dál, nebo se sem prostě vrátíte později.

Když už si říkáte, že jste něčemu přišli na kloub, tak vězte, že za chvilku vám hra hodí pod nohy ještě větší klacek. Protože vás nutí k tomu, čemu se říká "Thinking outside the box" - prostě myšlení, kde se zbavujete konvencí. Bez toho se prostě neobejdete. Brzo se hádanky přesunou z čistého koukání na panel a řešení kudy vést čáru na to, že budete koukat po okolních vjemech, které vám pomohou vyřešit. Snad nejsnadnější jsou hrátky s odrazem světla v písečné části ostrova. Naopak pekelné jsou stíny v Shady Trees nebo zpěv ptáků v džungli. A vězte, že to jsou maličké příklady. Hra vás každou hodinu překvapí něčím, co jste do té chvíle neviděli. Pocit "zadostiučinění" z vyřešené hádanky je na vrcholu.

Bohužel někdy hra z mého pohledu jde trošku přes čáru. Právě ve zmíněných Shady Trees jsem chvilkami šílel. Jsou chvíle, kdy máte prostě pocit, že to řešení, které jste tam nakreslili je správné. Všechny vjemy sedí a stejně nic. To začnete propadat zoufalství a saháte po mobilu s načtenou wikinou. Osobně považuji za problém, když má hádanka více možných řešení, ale platné je pouze to jedno, které zamýšlel autor. Mám pocit (je to opravdu jen pocit), že jsem na několik takových hádanek narazil. Řešení bylo vždy jen o tom, že jsem měl stát trošku jinde a třeba stín měl lícovat o kousek jinak. Přišlo mi to spíš frustrující než logické a to si myslím, že logické hry jsou jedny z mých oblíbených (sérii Professor Layton mám velmi oblíbenou).

Hra je oblečená do opravdu krásného kabátku. Barevná 3D grafika, ale zbavená detailních textur a s pouze barevnými plochami a stínováním. Nevím, zda to jde nazvat "cell shadingem" protože nemá zvýrazněné linky objektů. Každopádně je opravdu líbivá a přispívá k atmosféře hry. Tu dokresluje téměř nepřítomnost hudby, ale pouhé zvuky prostředí, kde se pohybujete. Ve výsledku je to silně relaxující audiovizuální zážitek.

Ve výsledku je The Witness silně subjektivní zážitek. Není to hra pro běžné masy, protože je asi bude snadno nudit, frustrovat svou složitostí a odmítáním pomoci. Je to hra, která vyžaduje od hráče mnoho soustředění a trpělivosti. Pokud jí to dáte, odmění vás příjemnými vítězoslavnými pocity a zajímavým uklidněním.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.