První velká exkluzivita tohoto roku je zde. A my už jsme měli dostatek času ji pořádně prozkoumat. Nová hra od finských Remedy, kteří mají na svědomí Maxe Payna a Alana Wakea, a kousek každé z nich je cítit i v jejich novince. Pojďme se společně podívat, jak to dopadlo, zda je to opravdu "revoluční" hra, podivný experiment nebo dotažení schopnosti vyprávět příběh k dokonalosti?
Předem musím říci, že Quantum Break je velice klasická hra. Je zaměřená na čistý prožitek z příběhu. Nejde o nějaké pískoviště, kde je cílem ji rychle prolétnout a dostat se třeba do End Game a tam trávit stovky hodin. Hra je to relativně krátká, ale o to intenzivnější. Já stále zastávám názor, že spousta filmů nezvládá udržet zajímavý děj na dvě hodiny, a přitom po hrách by se chtěli desítky hodin.
Quantum Break je totiž výstavní skříní toho, jak Remedy umí vyprávět své příběhy. Už Alan Wake byl něco skvělého a tady vás čeká to samé. Nebudu prozrazovat detaily, protože to bych zbytečně kradl zážitky. Vězte, že vše se točí kolem dvou bratrů - jeden rebel a jeden vědec. Vědci se podařilo postavit stroj času a díky chamtivosti jednoho jejich známého se přihodila nehoda. Ta nehoda má na svědomí, že čas se rozpadá a brzo skončí. A role pokusit se spasit svět, zjistit co má za lubem podivná korporace Monarch a zastavit vašeho kamaráda, padne překvapivě na nás - toho druhého bratra, který do všeho promluvil podivnou cestou osudu.
A byl to vlastně osud nebo je vše už dopředu dané? Tohle budou nejčastější otázky, které vám bude hra pokládat. Příběh se postupně zamotává a rozmotává, aby vás zase trošku tahal za nos, ale na konci to do sebe krásně zapadne. Očekávejte pocit "a jó vlastně" nebo "no sakra". To vše při udržení všech paradoxů, které jsou spojené s cestováním časem, na uzdě. Tedy alespoň dle mého názoru se scénáristům povedlo vyhnout největším průšvihům, které tento žánr skrývá.
Konečně bych se asi měl vrátit k tomu, proč by hra měla být dle slov autorů "revoluční". Tím samozřejmě narážejí na dva podstatné prvky, které ji odlišují od ostatních. Hra se skládá z kapitol daných do Actů. Jsou to standardní herní levely, kdy hrajete hru a probíhají některé videosekvence v enginu hry. Po konci každého Actu následuje tzv. Junction. Ta vás posazuje do role hlavního záporáka a musíte udělat rozhodnutí, které dále rozvětví a výrazně ovlivní příběh do budoucna. Poté následuje Episode a to je asi nejspecifičtější věc. Jedná se totiž o hraný seriál ve standardní seriálové délce.
A ten seriál rozhodně není nějaké Céčko, ale HBO kvalita to také není. V rámci možností jej beru jako povedený. Obsazení je stejné jako postavy ve hře a nejsou to úplně neznámé herecké tváře. Lance Reddick, který zářil v seriálu Fringe. Dominic Monaghan známý z LOST nebo Pána Prstenů. Titulní Shawn Ashmore je trošku těžší zařadit, ale hrál třeba v X-Men postavu Icemana. Zbytek osazenstva je ze seriálových vod a charisma jim nechybí. Nesmím také zapomenout zmínit, že jednu z hlavních rolí v seriálu mají produkty Microsoftu. Tak dlouhé záběry na to, aby si každý všiml, že postava drží v ruce Surface, působí někdy až parodicky.
Samotný děj seriálu jede na první pohled trošku vedlejší dějovou linku s hrou, ale brzo zjistíte, jak se vzájemně doplňují. A tady shledávám menší rozpor. Sice tvůrci říkají, že lze seriál kdykoliv přeskočit a shlédnout dodatečně. Ale zároveň bez něj je hra samotná taková nekompletní. Nedovedu si představit seriál přeskákat a odehrát jen herní část při prvním průchodu hrou. Problém je, že hrajete a hrajete, je půl dvanácté a víte, že vstáváte brzo. U běžné hry byste si dali ještě čtvrt hodinku a vypnuli ji. Jenže teď na vás čeká seriál, přeskočit ho nechcete, ale víte, že když ho dáte celý, tak budete ráno trpět.
Tohle rozsekávání pozornosti mezi hrou a seriálem není příjemné. Člověk si najde pěkné herní tempo a najednou bum - na tři čtvrtě hodiny pauza jen koukání. Asi by to u nějakého pomalého "kecacího" RPG problém zas takový nebyl, série MGS je tím vlastně pověstná. Ale když už se v Quantum Break rozjedete v akčních sekvencích, tak se vám vůbec nechce přestávat. Hratelnost totiž exceluje.
Jak asi tušíte z předchozích slov, tak toho gameplaye se mi zdá ve hře trošku málo. Anebo se snad ani nedá říci málo, ale spíše že bych chtěl víc a víc a víc. Nevím, jak to v Remedy dělají, ale jejich akční sekvence jsou prostě boží. Cítím tam určité kouzlo toho, když jsem se proháněl v Bullet Timu v prvním Maxovi. A zároveň mi tam občas problikne Alan se svou „baterkovou“ taktikou na nepřátele. Jen tady je to jiné a přece podobné.
Hra totiž používá několik věcí, které dohromady fungují kouzelně. Konzolový auto-aim není moc silný a první přestřelky si budete muset hodně přivykat jeho stylu. Nepevný krycí systém, kdy se postava prostě skrčí za překážku sama, ale není na ní přilepená, se vás snaží donutit nesbírat jeden headshot za druhým z jednoho krytu. Ono to totiž ani nejde. AI nepřátel dostala pěknou porci agresivity, takže vám nějaké sezení v rohu v krytu je úplně naprd. Musíte vyskočit a aktivně bojovat, protože jinak nepřežijete.
V boji vám pomohou vaše nové schopnosti. Ty jste získali při zmíněném incidentu, který poškodil čas. Máte jich k dispozici hned několik a můžete si je postupně vylepšovat. Rychlý úskok časem do boku, na jehož konci se čas na chvilku zpomalí, skoro jak v Bullet Timu. Hodit na protivníka bublinu, která ho zmrazí v čase. Do bubliny nasypete zásobník, v krytu jen vyčkáte, až splaskne a kulky dorazí ke svému cíli.
A to jsou jen dvě schopnosti z celkem šesti. Rychle zjistíte, že díky jejich přiměřeným dobám nabíjení se neomezíte pouze na jednu oblíbenou schopnost, ale permanentně je střídáte. Jste stále v pohybu a z bojových sekvencí se stane zajímavý časoprostorový balet a vám budou prsty lítat po ovladači. A když padne poslední protivník v efektní zpomalovačce, řeknete si "to bylo hustý" a chcete víc.
A to už nepopisuji, že přijdou na řadu obrněnci a frajeři, které vaše časové zpomalovačky neovlivní. Musíte změnit přístup a používat jen schopnosti, které mají nějaký efekt. Narazíte i na nějaké ty menší hádanky s časem. Jenom jich je málo a mohly by být i složitější. Tady trošku čichám nevyužitý potenciál a těch pár sympatických puzzlíků jen nakouslo okraj toho, co šlo všechno udělat. Ale i tak, pár plošinovkových sekvencí, které se nacházejí v "záseku" (když čas přestane fungovat na chvíli), je prostě super. Obtížnost na Normal je velice dobrá a hráče bude bavit.
To samozřejmě podtrhává také vizuální stránka hry. Určitě jste se dočetli, že hra asi neběží v 1080p, ale pouze 720p (nepočítal jsem pixely). Já říkám, že je to úplně fuk. V prvních chvílích mě hra nijak graficky nenadchla. Může za to příšerný filtr, který do obrazu dodává filmové zrno. Ale filtr je v některých místech strašně rušivý a zrno neorganické. Postupem času jsem začínal objevovat mnohem hezčí obrázky, které přede mnou hra tvořila. Právě během časových záseků, nebo když házíte své schopnosti kolem dokola, tak vizuální stránka exceluje. Efekt rozpadajícího se času má něco do sebe. Když k tomu připočtu opravdu skvěle na animované obličeje herců, tak tu máme perfektní atmosféru ve velice hezky stylizovaném kabátku. Za zlobilo snad jen občasné doskočení textur, párkrát lip-sync a problémy s titulky, které podle mě opraví první patch.
Mírně zklamaný jsem z toho, že hra neobsahuje žádnou českou lokalizaci. Bojím se totiž, že speciálně u sledování seriálové části (a zvláště v případě špatné synchronizace titulků) to bude pro mnoho našich hráčů náročné. Ale kdo anglicky umí obstojně, nebude mít větší problém, žádná postava nemá nějaký šílený akcent. Co musím také vyzdvihnout je hudební podkres. Dlouho se mi ve hře nestalo, že bych na konci každého levelu vytahoval z kapsy Shazam a zjišťoval, co to je za písničku. Trefili se mi do vkusu a hudbu a zvuky musím pochválit.
Ve výsledku bych hru jako revoluční neoznačil, ale dal bych jí spíše nálepku "experiment". Neočekávám totiž, že bychom podobný koncept v blízké době zase spatřili. Ačkoliv je seriál opravdu příjemnou částí, nemohu se zbavit dojmu, že se jeho cena negativně projevila na obsahu herní části. Škarohlídi Quantum Break označí za "The Order: 1886 pro Xbox One" a v některých ohledech jim to možná nejde ani zazlívat. Obě hry si nesou své omezení, které si zvolili tím, jak moc se soustředí na filmovost/seriálovost. Ale oproti zmíněné hře u konkurence má hra od Remedy o světelné roky lepší scénář (nemluvě o tunách textů, které ve hře můžete najít). Samotná hratelnost ji vystřeluje tam, kam se Order neměl šanci ani přiblížit. Z tohoto faktu, i přes všechny zmíněné nedostatky také vyplývá mé finální hodnocení. Tohle je zážitek, který stojí za to prožít.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microsoft s.r.o.
