Příběh vzniku hry Overwatch je fascinující z mnoha hledisek. Nevím, zda to je tím, že Blizzard umí i své neuspěchy podat tak, že jim věříte každé slovo. Že si z nich odnesli více poučení než zklamání. Nebo to, jak se vlastně dala dohromady parta lidí, která má v srdcích žánr fps a přitom dělají pro společnost, co dělá rpgčka a strategie. To vše a mnoho dalšího jsou faktory, které vstoupily do rovnice, ze které vyšel Overwatch. Zbrusu nová značka pro Blizzard po dlouhých sedmnácti letech.

V první řadě si řekneme, co je vlastně Overwatch zač. Je to týmová multiplayerová fps. V hlavní roli jsou naprosto rozdílní hrdinové a dva týmy po šesti hráčích, které se snaží splnit cíle mapy. Cíle jsou buď eskorta, obsazení bodu na mapě, udržení bodu po nějaký čas, nebo kombinace těch prvních dvou jmenovaných. Mimo jiné tu nenajdeme žádný Team Deathmatch ani single playerovou kampaň. To první je dobře a má jasný důvod, to druhé je škoda, nebo není?

Na to se totiž těžko odpovídá. Blizzard celé hře vybudoval solidní příběhové pozadí, které nelze přehlédnout. Skupina hrdinů, kteří zachránili svět, ale pak byli zavrženi. Nyní se schovávají a páchají dobro pod vidinou - spíše trestu (taková variace na Avengers). Každý z hrdinů i záporáků přitom má svůj malinkatý příběh, který nám tvůrci překládali v nádherně animovaných filmečcích nebo komiksech. Samotný konflikt ve světě se točí kolem lidí a toho, zda jsou roboti plnohodnotnými osobami nebo jen nebezpečím. To jsou jen střípky celku, které na nás nahrnul Blizzard, aniž by dal nějaké odpovědi. Sází tvůrci tedy na to, že si zbytek světa dotvoří fanoušci? Nebo mají v plánu něco více? Každopádně další série animáků nás čeká a díky kvalitě, jakou jim Blizz dává, je na co se těšit. Z příběhového hlediska bych single ve hře moc rád viděl. Chtěl bych si prožít nějaké dobrodružství těch postav. Ale z pohledu o čem samotná hra je, na čem je postavené jádro hratelnosti, tu single nemá co dělat.

Hrdinové tu hrají klíčovou roli. Je jich celkem 21 a obrazovka výběru postavy by klidně mohla být použita do nějaké "bojovky". To je hlavní odlišnost od ostatních týmových her. Ty se často omezí na 4 povolání a tím to hasne. Zde jsou hrdinové rozděleni do čtyř orientačních kategorií - útočníci, obránci, tanci a podpora. Ale opravdu orientačních. Protože každá postava je úplně jiná, ale jako úplně jiná. Nedá se říci, že podpůrná třída jsou pouze léčící postavy. Taková Symmetra má k healerovi na míle daleko a její úkoly jsou úplně jiné. V tom tkví to nejzajímavější, co hra nabízí.

Nenajdete totiž dvě postavy, u kterých byste řekli, že jsou si podobné. Protože nejsou. Každá má svou unikátní zbraň a schopnosti. Nijak se jejich schopnosti nemění, nijak nelevelují. Někteří z ní mohou pouze střílet, někteří mají dva módy střelby a někteří dokonce mají možnost přepnout na další vybavení namísto zbraně. K tomu připočteme ještě schopnosti a jednu ultimátní (jež se nabíjí delší dobu). No a tohle krát 21 a máte dostatečně zamotanou hlavu. Protože nebude stačit naučit se jen jednoho hrdinu a s ním hrát navěky věků. Na každou mapu se hodí jiná skladba postav. Na vzniklou situaci se reaguje jinými hrdiny.

Toto je síla hry. Začít můžete s relativně snadným a konvenčním Soldier 76 jenž má samopal, raketomet, sprint a léčící stanici. Pokračujete komplexnějším stavitelem Torbjörnem, který může stavět turret a ostatním házet balíčky s armorem. Nebo se rozhodnete "tankovat" s korejskou pro-gamerkou ve svém mechovi jménem D.Va, která může létat, má kulomet, co nemusí přebíjet, a když přijde o mecha, ještě neumírá. Váš tým má dost útoku, ale chybí podpora? Tak vezmete DJe Lúcia, který po vzoru Luneticů rozjede "Ať je hudba tvůj lék". Otravují vás protivníkovi turrety? Není problém vezmete Pharrah s raketometem a uděláte s nimi na dálku rychlý proces. Nebo vezmete Tracer a rychle se proskáčete za nepřátelské linie a flanknete je do zad. Vidíte? A to je jen 6 nejjednodušších příkladů z jednadvaceti. Kombinací je mnoho.

Důležité je, že i komplexnější postavy jsou stále velice snadné k tomu začít hrát. Intuitivnost ovládání a jejich schopností je excelentní. Opačně se dá také říci to, že pokud se zlepšíte ve hře, neznamená to, že už nikdy nevezmete "jednoduchého" Soldiera 76 do ruky. Naopak, i v počátku snadná postava má své místo i v pro-týmu a dokáže rozhodnout hru díky své jedinečnosti. Kolik energie bylo věnováno vyváženosti si nedovedu představit. Kombinací je obrovské množství a z hlediska vybalancování asi není moc co vytýkat. Hráči na internetu mohou nadávat na robota Bastiona, který dokáže být ve své "turret" podobě velice nepříjemný. Ale je jenom potřeba vzít v rámci týmu příslušného hrdinu a "pořešit" ho.

Na každou situaci existuje nějaké řešení. Je jenom potřeba ho chtít najít a nebýt zafixovaný na jeden herní styl. Všemu ohledně postav také pomáhá to, jak příjemně je udělaný všechen pohyb a plynulost hry. Takové to, čemu rád v multiplayerových fps říkám "flow", je zde perfektní. Samotné boje o objective mají obrovskou dynamiku. Za začátku se to může zdát jako naprostý chaos, ale každý dělá, co umí, a časem se začnete orientovat. Prsty vám budou svištět po ovladači a vy budete využívat každou schopnost, kterou postava nabídne. Správná volba schopnosti, střelby, nebo i úprku je klíčová. Ale nezapomeňme, že jsme v fps, tudíž i přesná střelba, a zejména headshoty, se počítají.

Nabídku módů jsem už prakticky vyčerpal v druhém odstavci. Opravdu zde nenajdete nic víc než jen ty "čtyři" módy. Ba co víc mód je předem daný a vy jej nijak nevolíte. Vše se odvíjí od toho, jaká mapa se hraje. Zní to jako málo? Ano, v principu je to pravda. Ale způsob, jakým je vše navržené, není nic jiného než precizní. Každá z dvanácti map je dělaná na míru tomu příslušnému módu. Jakákoliv ulička na přepady z boku je navržená pozorně a účelně. Nic zde není uděláno způsobem "tak sem šoupneme taky tohle", ze všeho sálá plánování a poctivé vymýšlení.

Ostatně to samé platí pro nepřítomnost nejoblíbenějšího módu v fpskách - Team Deathmatch. Tvůrci udělali vše pro to, aby nenásilně donutili hráče hrát cíle map. Cílem bylo odstranit takzvané "K/D whores" nebo-li hráče, kteří kašlou na cíle potažmo svůj tým a řeší pouze poměr svých killů a smrtí. Tady nejde sólovat jako v jiných hrách v TDM, tady nemůžete jen koukat na objective a sbírat z dálky headshoty a připadat si jako super střelec (v reálu jste, i v jiných hrách, pitomec co ostatním kazí hru). Sám nezmůžete nic a ani ty killy neuděláte. Vše je odladěno a zaměřeno na týmovou spolupráci směrem k vítězství.

Což však přináší problémy, které Overwatch samo nevyřeší. Náhodní spoluhráči mohou a také nemusí chápat jakým způsobem hrát nebo řešit situace, které nastanou. Pokud to shrnu z mých dosavadních her. Převažují většinou lidé, kteří se snažili bojovat směrem k vítězství. Složení týmu bylo málokdy jednostranné a vždy se zaplnila každá herní pozice příslušnou postavou. Ale byly i takové hry, kdy jsem měl žilku na čele dost naběhlou. K čemu vám pak je v závěrečném zhodnocení několik zlatých, když nahoře svítí velké rudé "Defeat". Prostě a jednoduše vše bude o komunitě. Časem se bude jenom zlepšovat, doufejme, že komunita nepřejde do vysoce toxického stavu, jaký je znám třeba z DOTA2. Samozřejmě, pokud budete mít svůj tým přátel, hra se posune zase někam dále, ale i s "nonamy" je to velká zábava.

Jedním z největších nedostatků na první pohled je motivace a progress při hraní. Jelikož se zde neodemykají žádné zbraně, schopnosti a ani postavy nelevelují, je to velice ošemetná věc. Hlavní level vašeho profilu totiž neřekne vůbec nic, jedná se prakticky jen převedení času, který jste ve hře strávili. Pouze do nekonečna poroste - není žádný Level Cap. Takže jediné, co odemykáte, jsou kosmetické věci - skiny, spreje, pózy, "ántré" při Play of the Game a hlášky postav. Tyto předměty jsou také v balíčcích určených pro mikrotransakce. Jelikož to nijak neovlivňuje hratelnost, jsem z touto formou ok. Záleží pouze na člověku. Zda mu stojí za to utratit reálné peníze za virtuální věci schované za RNG.

Ve výsledku nejsem schopný, teď po více jak deseti hodinách (a dalších v betě), říci, zda mě hra bude lákat hrát i za půl roku. Ten motor, proč ji hrát, určitě není v podobě unlocků nebo vyššího levelu. Bude blíže tomu, proč lidé hrají podobné hry třeba z žánru MOBA nebo prostý Counter Strike - prostě být lepší a lepší. A Overwatch tak opravdu působí. Má nějaké neuchopitelné kouzlo, které z ní sálá. I když prohrajete, rozčilujete se, máte chuť "rage quitnout", tak se v hlavním menu nadechnete a zase dáte hledat hru. Je to prostě návykové i bez nějakých dalších odměn. A mě to chytlo.

Technická stránka je něco, na co bych mohl pět ódy. Byl bych označen za fanboye nebo že mě platí Blizzard (ačkoliv recenzi píši v tričku Overwatch z krásného press-kitu). Tohle je totiž ukázka jak by měl vypadat kompletní herní produkt. Od nejmenších detailů až po kompletní vizuál vše funguje, jak má. Nezažijete pokles frameratu nebo odpojení ze hry (ano hra toleruje i nesmyslně vysoké pingy, což bych považoval za chybu). Interface je přehledný a vkusný. Dovolí vám i na konzolích nastavit jednotlivá tlačítka, což je věc, která rozhodně není standardem na konzolových platformách. Vše běží prostě hladce.

Dopomáhá tomu samozřejmě i zvolený grafický styl. Ten, nebudeme zastírat, byl vybrán tak, aby nebyl náročný na výkon a dal se rozběhnout na většině platforem v očekávaném 60fps, a přitom zůstal velice líbivý. Na Playstation 4 hra běží FullHD v 60fps bez jakéhokoliv problému. Hru na PC rozběhnete i na integrované grafice Intel 530 (Skylake) ve FullHD zcela bez problémů a to bych považoval za velmi pěkný výsledek. A když jsem viděl hru běžet ve 4K tak jsem se opravdu kochal. To vše při zachování vkusného vzhledu hernímu zasazení a "vážnosti" jakou hra má - je zábavná a roztomilá (a přitom vzbuzuje touhy hráčů koukat dámským postavám pod sukně). Prostě není co vytknout. Opět jen ukázka plánování, jasného cíle a skvělého provedení. K čemu je v online hře úchvatná detailní super nasvětlená grafika, když pak běží 30fps v mrzkém rozlišení a hráčům to kazí online zážitek.

Tudíž co nám z toho vzniká. Předpokládám, že jste už hodili očkem po číselném hodnocení a měl bych k němu něco dodat. Overwatch hodnotím jako čistou multiplayer hru. Nestrhávám body za nepřítomnost singlu. Každý kdo bude o hře uvažovat musí vědět, že jde jen o "mulťák". I když za plnou cenu, ale zase tu není schovaný žádný následný náklad v podobě Season Passů a DLC. Jsou tu pouze kosmetické - hru neovlivňující - mikrotransakce. Mnoho bodů přidávám za to, že je hra precizně navržená, zpracovaná a nic zde nepůsobí "navíc". Dá se namítnout, že 12 map a jeden herní režim je málo. Že "obsahu" je málo. Jenže toto je hra od Blizzardu a ten své hry neopouští měsíc po vydání. Můžeme očekávat velkou podporu, jak z hlediska herní náplně (nové mapy, hrdinové, skiny), tak stoprocentně z hlediska eSportu. Nepochybuji o tom, že na příštím BlizzConu bude mít právě Overwatch mnoho prostoru. Tohle je totiž dámy a pánové FPSka pro následující roky.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Kon Tiki Multimedia