Je to pár dní, co u mě na dveře zaťukal (došla mi zpráva na nejmenovanou sociální síť) Dan (šéfredaktor) se slovy: "Nechceš si zrecenzovat Oxenfree na PlayStation 4?" V tu chvíli jsem o této indie záležitosti od malého studia Night School Studios věděl jen pramálo. Resp. věděl jsem, že počátkem roku se Oxenfree dostalo do rukou majitelů počítačů a konzolí Xbox One. Také jsem viděl pár trailerů a říkal si, že to nemusí být úplně špatná hra.
Po více jak pěti měsících úporného vývoje konečně tato hra vychází i na konzoli Playstation 4. Bez dlouhého otálení jsem mu odvětil, že se na to rád podívám. Po pár minutách jsem také začal hru stahovat a začal se těšit na další dobrodružství, které zažiji. Takže si nachystám minerálku, pohodlně si usedám do křesla, zapínám hru a beru ovladač do ruky. Venku slunce zapadlo a všude se rozprostírala tma, kterou narušovalo jen světlo z mého displeje zářícího DualShocku 4.
Jako fakt, tohle mě napadalo po pěti minutách, co jsem hru hrál. V ní se ujmete teenagerky Alex a se svými stejně starými kamarády vyrážíte na trajektu na ostrov, abyste si užili pořádné pártošky. Zapadající slunce, plápolající oheň, chlazené pivko a nějaké to nelegální "rozveselení", to vše je startovní premisou Oxenfree. To by bylo ok, ale ty kecy, omlouvám se, rozhovory teenagerů: kdo koho má rád, na koho myslí před spaním, kdo komu dal pusu.. no, prostě teenagerská americká estráda mi vážně už moc nesvědčí a nejspíše jsem z ní už vyrostl. Chápu ale, že své publikum si určitě v začátku najde. Říkal jsem si, to nemohu dlouho vydržet a oči se mi obracely v sloup.
Jestli o tom bude celá hra, tak to mě raději zabte… Ale pojďme se na chvíli od teenagerských starostí a strastí vzdálit a řekněme si, jaký žánr vlastně Oxenfree je. Na první pohled jde o klasickou click and point adventuru, která je mírně říznutá plošinovkami. Celý ostrov, na kterém se s Alex pohybujete, je rozdělen do mnoha lokací, mezi kterými různě procházíte. Co trochu zamrzí, jsou dlouhé načítací pasáže mezi přechody lokacemi. Jinak tvůrci vzhledem ke svým omezeným finančním možnostem hru vystavěli na statických prostředích, ve kterých s 3D postavami postupně korzujete.
Dobrovolně přiznávám, že to není žádný grafický skvost, na který byste ještě roky vzpomínali. Od realistického ztvárnění jsou vývojáři na míle daleko. Ale oni se o to ani nesnažili. Vše zobrazili v pastelových barvách, které s příběhovým zasazením ladí dokonale. Příběhové zasazení…. Promiňte, já předbíhám, vlastně jsem ve fázi, kdy nadávám, jak mě teenagerské starosti lezou krkem a jsou mi totálně ukradené.
Teenagerské růžové brýle byly však velmi brzy sundány, protože došlo k velkému vystřízlivění a na řadu přišlo to hlavní, co vám zabere zbytek celé hry. Pořádná a napínavá hororová záležitost, kde vás tvůrci překvapí duchařinou, komunikací s minulostí a vůbec vším, co si jen dokážete představit. Tím se radostná idylka letní párty rázem mění na boj o holý život. A je jen na vás, kdo z ostrova odcestuje a kdo ne. Přesněji řečeno všechny osoby nemusí přežít. Zní to celé jako jedno velké klišé, které je ovšem dávkováno velmi střízlivě. Nemáte tedy pocit, že hrajete nějakou béčkovou hru.
Zmiňoval jsem, že můžete komunikovat s "minulostí" ostrova. To je možné díky rádiu, které má Alex s sebou. Laděním různých frekvencí se dějí zajímavé věci, ale hlavně vám ostrov odhaluje svá hrůzostrašná tajemství. Ani bloudící duchové to nechtějí nechat být. Krom toho, že jste svědky paranormálních jevů, autoři mysleli i na hrátky s časem. Nechci nic prozrazovat, abych se vyvaroval spoilerů, ale slyšet hudbu z 30. let z chrastícího rádia je příjemným zpestřením.
Jo, tak tohle jsem si říkal od prvního okamžiku až téměř do závěrečných titulků. Hlavní hrdinové téměř nezavřou pusu a neustále něco brebentí. A vzhledem k charakteru hry je to i logické. V klasických click and point adventurách se mnohdy zaseknete u nějakého rébusu nebo nějaké neobvyklé kombinace dvou předmětů, která by vás ani ve snu nenapadla. Tady tato složka odpadá a téměř se ve hře nevyskytuje. Vše je nahrazeno dialogy, kterých se účastníte.
V praxi to působí nesmírně elegantně i dospěle. Během konverzace můžete reagovat několika způsoby nebo prostě a jednoduše mlčet - stejně jako v životě. Sice si můžete po pár promlčených dialozích vysloužit nálepku tichošlápka, ale co na tom? Některé možnosti vás dostanou do situace, kdy si znepřátelíte zbytek party. Nebo co hůř, „díky“ vašemu mlčení nemusí některý z kolegů přežít a vám se může honit v hlavě: co by nastalo, kdybych tehdy místo mlčení reagoval následovně...?
Trochu mě na tom mrzí dvě věci. Tou první je, že i přes nastalou ne příliš idylickou situaci se teenageři chovají až příliš dospěle a jejich reakce jim moc "nepapám". Druhou výtkou je samotný dabing, který by nebyl až tak úplně špatný, jen jednotlivé repliky jsou možná namluveny až příliš monotónně, a já sám bych byl na jejich místě daleko vyděšenější a projevovalo by se to nejspíše i na mém hlase.
A u dabingu mě dovolte snad poslední poznámku. Hra neobsahuje českou lokalizaci, což nevidím, jako mínus pro hodnocení hry, ale spíše vám to píšu jako informaci, protože porozumění hraje důležitou roli.
Asi jo. Není to hororovka, u které by se mohl vyskytovat hnědý kód, ale celkem dlouhou dobu tě udrží v napětí. Jen ke konci příběhu krapet dochází dech kvůli zpětnému procházení lokací. Ale jinak tě nenechává vydechnout a snažíš se vše dokončit, abys zjistil, co se na ostrově stalo. Ale hlavně, abys zachránil osazenstvo, no, i když….
Samozřejmě, vše má i své stinné stránky, a ty se nevyhnuly ani této indie záležitosti. K tomu trochu slabšímu patří dlouhé načítání mezi jednotlivými lokacemi. Také trochu zklame neprocítěný dabing a z mého pohledu krapet nepovedený start hry.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Night School Studio
