Série Battlefield nás zavedla už na řadu míst světa, a s příchodem nového dílu Battlefield 1 nás vývojáři ze švédského studia DICE přivedou na bojiště první světové války. A to jak v singleplayerové kampani tak v multiplayeru. Vzhledem k faktu, že o každém režimu by se dala povědět spousta věcí, jsme se v redakci rozhodli recenzovat zvlášť kampaň a zvlášť on-line hraní. Dalším důvodem, proč jsme se rozhodli rozdělit recenzi na dvě samostatné části, je přístup lidí k Battlefieldu 1. Někteří jej kupují právě jen a pouze za účelem příběhové části, někteří si jej pořídí s cílem trávit většinu času právě v mulťáku.
A já se řadím k první sortě lidí, jež si Battlefield 1 zahrají především kvůli příběhu. On-line zápolení si rád vyzkouším, ale kompetitivní hraní nepovažuji za režim, který by mě uchvacoval (myšleno obecně v FPSkách, nikoliv jen u Battlefield 1). Proto se multiplayeru bude v nadcházejících dnech věnovat Daniel. Asi není tajemstvím, že po příběhové stránce to se sérií Battlefield nebylo nikdy to pravé ořechové. Snad by někdo mohl dokonce říct, že kampaň je (nebo byla) v Battlefield hrách jen pro pořádek, a hraje druhé, ne-li třetí, housle. A to pravé gró hry se nachází jinde – v mulťáku. A jak je tomu nyní? Pojďme se vrátit v čase zpět do doby a na místa, kdy na světě nebylo moc důvodů k radosti. První světová válka patří z mého pohledu k těm opravdu ošklivým válkám (ne že by jiné války byly veselé).
Hned v úvodu bych rád upozornil na jednu podstatnou věc. Battlefield 1 rozhodně není simulátorem první světové války. Ani se nesnaží o vytvoření její autentické podoby. Na tuto skutečnost nás DICE upozornili již během oznámení (sice ne zrovna šikovně, ale to teď nechme stranou). Vývojáři si z první světové války berou tehdejší kulisy, zbraně, národy, letadla, ale dodávají jí vlastní tempo. Přesněji řečeno akčnost, která je sérii Battlefield vlastní. Sice to není žádná frenetická záležitost ve stylu předchozích dvou tří dílů, ale taky to rozhodně není žádný pomalý valčík.
Zároveň bych rád ocenil, s jakým historickým nadhledem se ke kampani postavili. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že ji musel navrhovat člověk bez národnostní příslušnosti, aby se oprostil od „ukřivdění“ tomu či onomu národu. Tím chci říct, že Battlefield 1 nepřináší černobílou kampaň, přesněji řečeno nejsou zde špatní ani dobří. To ať si řeší historikové nebo učitelé ve škole.
Možná se tohoto neutrálního zasazení povedlo vývojářům docílit jen díky tomu, že se nedočkáte masových potyček (třeba jako v prvním díle Call of Duty). Důraz je kladen na jednotlivce, na jednoho jediného vojáka, který je v celé válce pouhým stéblem v kupě sena, přesto hraje podstatnou a nezaměnitelnou roli.
A že se jedinci během válek dostávají do bezvýchodných situací, nám ukazuje hned prolog. V krátkých sekvencích se vtělíme do vojáků, kteří nemají šanci na přežití a musí i přesto bojovat. Do posledního vydechnutí, dokud nepadnou do směsice bahna a krve frontového mlýnku, který je nemilosrdně semele. Krom poukázání na absurditu masového zabíjení si prolog klade za cíl naučit nás základní ovládání hry. Pro zkušené FPSkaře to nebude nic nového, ale pro pořádek je tento tutoriál k dispozici.
Pamatuji si, jak jsem se do prologu pustil před pár dny - večer, kdy venku začalo pršet, kapky bubnovaly na parapet a dokreslovaly tak neskutečnou atmosféru, u které mi spadla čelist až někam na zem. Po dohrání této pasáže jsem ji dlouho nemohl najít, jak jsem byl uchvácený tím vším, co mi vývojáři během tak krátké chvíle dokázali naservírovat. Je jedno, jestli jste voják ukrývající se za balvanem uprostřed bahnitého terénu nebo jste ukryt v oplátovaném tanku či kdekoli jinde. Vždy máte pocit strachu, že každý váš čin může být tím posledním. Hlavní je přežít i v těch nejextrémnějších situacích..
Dost filozofického rozjímání nad tím, jak nám DICE servírují kampaň a pojďme se spíše podívat na to, co od příběhu můžeme čekat. Parádní jízdu, která netrpí na hluchá místa nebo stereotypní okamžiky. Má to svůj háček – délku – dohrání kampaně zabere okolo pěti hodin, což je vcelku málo. Na výběr je, krom prologu, pět samostatných příběhů jednotlivých protagonistů, jež nás zavedou na rozličná místa. Příjemným faktem je, že si mezi těmito kapitolami můžete libovolně přeskakovat a nemusíte je hrát ve striktně daném pořadí. Nijak na sebe nenavazují a řeší čistě frontové příběhy, nikoliv dopad smrti jedince na celou válku.
První příběh nás zavede do období podzimu roku 1918 během bitvy u Cambrai, kde se ujmete mladého vojáka, který koordinuje boj jako řidič britského tanku. V dalším příběhu se můžete vžít do role amerického podvodníčka a letce Clydea Blackbuma na jaře roku 1917. Třetí možnost, jak si užít sílu jednotlivce, je v Dolomitech, kde se vžijete do těžkooděnce Luca Vincenza, člena italské jednotky Arditi, abyste dobyli rakousko-uherskou pevnost. Další možností, pohledu zpět do historie je role australského průzkumníka bojujícího u Galipole proti Osmanům. Poslední příběhová kapitola nás zavede do nepokojné pouště Arabského poloostrova.
Jak jsem zmiňoval, na můj vkus je kampaň příliš krátká. I když na poměry série Battlefield je opravdu zábavná (vzhledem k příběhovému pozadí by se asi spíš hodilo říct poutavá). Nicméně kdyby autoři přidali ještě tak dva příběhy, třeba za vojáka Rakousko-Uherské a Osmanské armády, bylo by to vcelku příjemné.
Všechny příběhy mají společnou jednu věc, a tou je linearita. Ostatně jako v předchozích dílech. Nehodnotím to jako výtku, pouze suše konstatuji. I když, abych byl upřímný, tu a tam nám ývojáři dají trochu prostor a možnost se vymanit z předpřipraveného koridoru, abychom mohli třeba využít našich stealthových schopností – a lá Battlefield: Hardline. Rozhodně ale nečekejte tichý postup, jak jej znáte ze série Metal Gear Solid. Takových míst je ale ve hře zatraceně málo, takže ve většině případů jde o akční jízdu v pomalejším duchu, než jsme na poměry předchozích dílů série Battlefield zvyklí.
Tato FPS má však jednu vcelku zásadní chybku. Pokud si zrovna užíváte manévrování tanku nebo máte plné ruce práce s letadlem, je vše v pořádku, ale jakmile stoupnete na pevnou zem a chopíte se zbraně, je okamžitě cítit nesmírně hloupoučká umělá inteligence, která na vás posílá jednoho nepřítele za druhým tak, že vám chodí rovnou do rány. Asi nejvíce to bylo patrné v cestě po Dolomitech.
Je to škoda, protože veškeré kulisy, které si pro nás vývojáři připravili, jsou opravdu dech beroucí. Vlastně se nebojím říci, že celá hra svým zobrazením ukazuje, jak by měly hry vypadat v roce 2016. Fakt klobouk dolů, protože po vizuální stránce si není vskutku na co stěžovat. Je to radost pohledět.
...to! Vážně musím přiznat, že DICE oproti předchozím dílům série Battlefield příjemně překvapilo, a předvádí značný progres. Musím ocenit cit pro nestrannost a eleganci, s jakou nám servíruje šest samostatných příběhů z první světové války v zatraceně hezkém vyobrazení. Co trochu kazí dojem z jinak dobře odvedené práce na kampani, je horší umělá inteligence a především délka kampaně, protože pět hodin není žádná hitparáda. Zas na druhou stranu se nedočkáte žádných hluchých míst nebo zbytečného uměle natahovaného herního času.
Osobně za kampaň hodnotím Battlefield 1 známkou, kterou vidíte níže, ale je zapotřebí brát v potaz to, že je obsažená i druhá složka hry, tedy multiplayer, který bývá pro většinu hráčů mnohem atraktivnější. Takže si ještě musíte pár dnů počkat na to, jaké pocity bude mít Daniel z druhé části Battlefield 1.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data
