Dnes vám konečně přinášíme i recenzi třetího účastníka letošního podzimního boje o post krále FPS stříleček. Již jste si mohli přečíst naše články, týkající se titulů Battlefield 1 a Titanfall 2, přičemž nyní si posvítíme na nejnovější přírůstek série Call of Duty s podtitulem Infinite Warfare. Patrně nikomu neunikla kvanta negativních reakcí a dojmů, které se šířily internetem ještě před samotným vydáním. Ty měly za cíl především opět futuristické zasazení celé hry, kterého se hráči, zdá se, již přejedli a raději byl vyzdvihován remaster dílu Modern Warfare, na který si brousily zuby početné zástupy herních fanoušků. Tak co? Dopadla novinka skutečně tak špatně nebo se z ní vyklubal řádný černý kůň? Odpověď na tuto otázku se dočtete na následujících řádcích.
Jakožto u každého Call of Duty jsem se napoprvé vrhnul po hlavě do příběhu v rámci singleplayerového režimu. Tuto možnost volím vždy právě proto, že ač je série proslavená především díky svým frenetickým online zápasům, kvalita kampaně se již v předchozích dílech začala poměrně solidně zvyšovat. Je mi potěšením říci, že v nastoleném trendu důstojně pokračuje i Infinite Warfare. Hra má i v singlu prostě spád a nudit se nejspíše nikdy nebudete. Samotná zápletka není nikterak komplexní a nejspíše jste ji již s menšími obměnami "někde viděli". Naše modrá planeta již není co bývala, surovin je žalostně málo a než by se její obyvatelé snažili o recyklaci a využití alternativních zdrojů, raději se rozhodnout vydat se do vesmíru hledat nové příležitosti k těžbě. Za tímto účelem je zformována organizace UNSA, proti které se však zanedlouho staví obranná frakce v čele s Kitem Harringtonem.
Co se týče vyprávění příběhu, jak již bylo naznačeno, není radno čekat žádný ultimátní epos. Tento nedostatek však bohatě vynahrazuje hutná akce, sem tam proložená nějakým tím filmečkem, ve kterém se často mihne i hlavní záporák Harrington. Oproti tomu musím vyzdvihnout solidně vytvořenou atmosféru, které napomáhají i vaši pomocníci, kteří neustále komentují situaci v boji a díky nim se cítíte jako skutečná součást fdobře fungujícího týmu. Celkové plynulosti napomáhá i to, že celá hra frčí prakticky bez jediné nahrávací obrazovky, takže se kolem vás neustále něco děje namísto klasického čučení na nápis Loading. Vývojáři z Infinity Ward v této oblasti odvedli vskutku dobrou práci, když schovalli nahrávací čas za krátké cut scény, které spojují jednotlivé části dějové linky.
Jednou z těch větších inovací jsou bezesporu, kromě klasických misí, i ty, které plníte ve vašem vesmírném letounu. Tyto mě osobně velice bavily i díky poměrně přístupnému ovládání. Samosebou, nejedná se o žádný vesmírný simulátor, nicméně na vyblbnutí je kupříkladu mise ve které máte za úkol zničit flotilu nepřátelských křižníků tím pravým ořechovým. Nutno podotknout, že při bitvách na orbitech větších planet, hra vypadá zkrátka parádně. Je sice pravdou, že během vzdušných soubojů se nemáte příliš času kochat, jelikož se vše odehrává ve skutečně zběsilém tempu, ale zajisté si všimnete detailů planet a objektů kolem vás. Zkrátka, kouká se na to velmi dobře.
Se zbraňovým arzenálem budou fanoušci tohoto titulu pravděpodobně také nadmíru spokojeni. Nejenom, že kousků je tu k dispozici skutečně požehnaně, lze zde i jasně rozeznat rozdíly mezi jednotlivými kvéry v rámci jedné třídy. Každý z nich jinak kope, nabíjí a lze se tak skutečně vyřádit. Pravdou je, že jsem nenašel žádnou zbraň, se kterou by se nedalo hrát. Pravda, většina z nich jsou čistě futuristické a naleznete mezi nimi i speciální vychytávky. Nejvíce mě asi bavil granát ve formě mechanického pavouka, který s neomylnou přesností vyhledá svůj cíl, přilepí se na něj a vybouchne. Hodný pavouček, co dodat. Oproti minulým dílům se také nově představuje systém rozeznávání zásahů a indikace zdraví vašich nepřátel. Dáte-li týpkovi jednu ránu, zaměřovač bude svítit bíle. Při větší náloži se poté postupně barví přes žlutou až do červena, která znamená, že vám nepřítel již neublíží. Tato funkce značně zpřehledňuje chaotické situace, ve kterých máte před hlavní větší počet nepřátel a můžete si tak být jisti, koho už máte pořešeného. Když už jsme u té indikace, podobně vylepšena byla i přehlednost zásahů granáty. Vězte, že hodíte-li granát do hloučku postávajících vojáků, ihned přesně vidíte, koho se vám podařilo zabít a koho pouze zranit. Opět, nejedná se o žádný přelomový nápad, každopádně však potěší.
Co si budeme namlouvat. I přes nesporné kvality kampaně pro jednoho hráče, většina sklaních fandů kupuje Call of Duty především kvůli multiplayeru. Jak je na tom tedy Infinite Warfare z tohoto pohledu? Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že se nejedná o žádnou hitparádu. V této oblasti titul Infinite Warfare totiž nepřináší vůbec nic nového a jedná se tak o vcelku věrnou kopii předchozích dílů, jmenovitě kupříkladu Advanced Warfare. Co se však systému zbraní týče, tady narážíme na poměrně zásadní problém. Zatímco v Advanced Warfare se vám při modování jednotlivých zbraní vždy museli pečlivě zvážit, které z jejich vlastností vyzdvihnete na úkor jiných, zde toto již neplatí. Můžete tak nasadit na zbraň v podstatě cokoliv a setkáte se pouze s pozitivním výsledkem a celkovým zvednutím statistik. Nezřídka tak nastávají situace, že ač máte stejnou zbraň jako protivník, přičemž on má o jednu modifikaci více, máte podstatně menší šanci na přežití souboje, nehledě na zkušenosti a "skill". Ano, vnímám tuto funkci hry jako poměrně nespravedlivou, nicméně každý hráč má možnosti jak si komponenty odemknout. Akorát to holt někomu bude trvat déle, každopádně když někdo skočí do mulťáku až nyní, nebude se stíhat divit, co mají protihráči za kanóny a i se zdánlivě stejnou zbraní bude dostávat pořádnou sodu.
Problémem při ladění zbraní ku obrazu svému může být i herní měna, za kterou si můžete svůj arzenál vylepšovat. Její získávání totiž trvá neúměrně dlouho, což mě přivádí na myšlenku, že mikrotransakce pro urychlení postupu zde budou mít dveře dokořán. Jde rozhodně o prvek, který hře jako takové nepomůže, ovšem když si uvědomíte, že na jednu novou zbraň budete Salvage měnu vydělávat klidně celý den, nelze se hráčům co nebudou mít tolik času ani moc divit. Jinak na hráče nečeká příliš mnoho inovací. Opět ve hře nalezneme klasický systém perků, který se autoři snažili okořenit speciálními obleky, které disponují unikátními schopnostmi. Nicméně, není to tak nějak ono. Sice si každý z nich opět můžete alespoň částečně upravit, nicméně na samotné hraní nemají kromě speciálních skillů žádný vliv. Během zápasů na vás čekají také speciální challenge mise, během kterých je nutno zabít X nepřátel, posbírat X bodů, nastřílet X headshotů, či mít na sobě ten který oblek při zabití. Takže i obleky budete ve finále za honem zkušenostních bodů střídat jako ponožky. O nějakém "vztahu" k vybavení alespoň z tohoto pohledu tedy nemůže být prakticky řeč. Abych však multiplayer jenom nehaněl, s partou kamarádů si můžete užít spoustu zábavy. Jen je nutné si uvědomit, že porovnáte-li nejnovější díl například s remasterovanou verzí Modern Warfare, která obsahuje minimálně o polovinu méně různých vychytávek a možností úprav, zjistíte, že otřepané klišé "Méně je někdy více" zde platí dvojnásob. Spousta hráčů se tak v Infinite Warfare a přehnanému počtu možností, jak vytunit svoji postavu a její zbraňový arzenál, může ztratit a ztratit chuť hrát ještě dříve, než se do toho titulu pořádně zakousnout.
Poslední část článku jsem se rozhodl věnovat Zombie režimu, který samosebou nemůže v Call of Duty chybět. Tentokráte však oživlé mrtvoly zahrají na poměrně veselejší notu především díky svému audiovizuálnímu zpracování, které jako by z oka vypadlo titulu Far Cry: Blood Dragon. Osmdesátky na vás budou dýchat z každého koutu ovšem s tím rozdílem, že se na vás opět pohrnou zombíci tak, jak jste byli zvyklí s předchozích dílů. Vše se oddehrává v zábavním parku za doprovodu hitů let minulých a rozhodně se tak jedná o skvělou záležitost, u které se pobavíte tradičně i ve split screenu. V principu se opět žádné změny nekonají, což je dobře, jelikož zde by to bylo rozhodně na škodu. Nač měnit něco, co bezvadně funguje již řadu let. Takže, až vás přestane bavit klasický multiplayer a jeho rozličné režimy, vždy máte jeden, kam se můžete uchýlit a dokonale se odragovat.
Pravdou je, že jsem od Infinite Warfare čekal něco víc. Prakticky nepoznamenán všemožnými uniklými videi či hypem, který Activision před vydáním rozjel, se mi do rukou dostala slušná střílečka, kráčející bez nějakých větších inovacích ve šlépějích svých předchůdců. Jediným problémem této multiplayerové střílečky z mého pohledu je fakt, že právě multiplayer nepřináší žádné nové prvky a celkově působí nemastně a neslaně. To bude s vysokou pravděpodobností i důvodem, proč část věrných hráčů sáhne v letošním roce po některém z konkurenčních titulů.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data
