Nedávno jsem recenzoval povedenou tahovku/RPG Expeiditions: Viking a protože se mi na mrazivém severu celkem zalíbilo, pustil jsem se do dalšího zasněženého dobrodružství plného namakaných bojovníků v rohatých přilbicích a sličných, nicméně smrtících, valkýr - Vikings: Wolves of Midgard.

Slovenské studio Games Farm Digital je dle mého názoru poměrně zajímavý úkaz, protože za dobu svojí existence neudělali žádnou mega úspěšnou či průlomovou hru. Stačí se podívat na hodnocení na službě Steam nebo Metacritic a všude vidíme víceméně průměrná čísla. A přesto už tu s nám nějaký ten pátek jsou, neboť jejich prvotina (ač se dřív tým jmenoval jinak) Kult Heretic Kingdom vyšla už v roce 2004. Byla to vcelku povedená Diablovka, jejíž savy mám dodnes uložené, nicméně největšího úspěchu se dočkala právě v našich krajinách, zřejmě kvůli vlastenectví. Nicméně Wolves of Midgard je hra s většími ambicemi.

Jasně, pořád je to akční RPG, v němž je inspirace Diablem vidět i pokud zavřete oči a půjdete do jiné místnosti, ale co na tom. V tomhle segmentu žádný velký přetlak není a osobně jsem věru rád, že se kluci nepustili do nějaké indie hříčky, kterých je na každém rohu milion. Na druhou stranu D3 je nedostižným králem žánru, takže WoM s ním musím chtě nechtě srovnávat, což je věru nezáviděníhodná pozice, protože Diablo 3 je hra, u které můžete strávit stovky hodin a stejně vás bude bavit (a pokud máte u sebe pivo nebo cokoliv jiného, můžete si zahrát takovou osobní drinking game a pít pokaždé, kdy WoM s D3 srovnám). A je otázkou jestli mu hra z produkce malého studia dokáže konkurovat, nebo se alespoň odlišit natolik, aby doopravdy zaujala.

Popravě hned z počátku na mne hra neudělala úplně nejlepší dojem. Při vytváření vikingského hrdiny máte na výběr pouze jestli to bude chlap nebo ženská, plus si můžete malinko customizovat vzhled. Ok, nebudeme házet flintu do žita, variabilita ještě může přijít. Vývojáři se snaží od konkurence odlišit alespoň třeba tím, že nesbíráte zkušenosti, ale krev (což je ale stejně jenom krycí název pro zkušenosti) a pokud nasbíráte dostatek krve a obětujete jí u oltáře, dostanete úroveň. Anebo tím, že ve hře nejsou povolání.

Váš rek je totiž rozený zabijácký Ferda Mravenec, vraždy všeho druhu, který dokáže zabíjet čímkoliv co mu zrovna padne do ruky. A podle toho, jaký smrtící nástroj v rukách drží, může využívat dary bohů (čti kouzla). Protože v inventáři jsou sloty na dva sety zbraní, a tyto sety se mezi sebou dají v bojích snadno prohazovat, zní to jako super nápad. Z dálky budete nepřátele odstřelovat lukem a využívat kouzla bohyně Skathi a pokud se k vám někdo dostane moc blízko, můžete si vzít do rukou starý dobrý obouručák a využívat přízeň pána blesků, Thora. Škoda jen, že to v praxi nefunguje.

Za každou nabytou úroveň dostanete dva bodíky, které můžete investovat k získání či vylepšení nějakého skillu (pasivního nebo aktivního). Každý bůh má svůj strom skillů a schopnosti z něj jsou aktivní, jenom když třímáte v rukou správnou výstroj. Jenže pokud se budete snažit udělat si nějaký multiclass character, zjistíte, že to vážně nejde moc hladce, protože ať budete mít ruce cokoliv, budete prostě slabí, hlavně pokud budete hrát na těžší obtížnost. Takže jediná možnost je vybrat si jeden druh zbraně se kterým chcete hru projít a cpát bodíky jenom tam.

To, že ve hře nejde udělat dvojpovolání by nebyla zas taková tragédie, neumí to spousta jiných RPG, ale nepotěší fakt, že v každém stromu skillů je pouze pět aktivních kouzel a zbytek jsou nepříliš zajímavé pasivky typu - snížení cooldownu, zvýšení armoru, atd. Oproti šedesátce skillů z D3, které si spolu můžete nakombinovat to zní jako hodně chudý příbuzný odněkud z Absurdistánu.

Naštěstí má ale WoM i dostate kladných stránek. Akce je příjemně svižná a zábavná, kombinuje klasický hack and slaskh přístup a úskoky ala Dark Souls. A také je brutálně krvavá. Modely nepřátel je možné rozsekat na kousky, čehož herní engine milerád využívá a v bitkách budete porcovat skřety (zde jim říkejte Tomte), trolly nebo lidské soky stejně efektivně jako Gordon Ramsey cibuli. Jen u toho nebudete brečet, ale smát se, stojíc v kalužích krve, jak by to správný Viking, tak jak si ho představujeme, udělal. Vizuální zpracování je fantastické a pohled na explicitně ztvárněné masakry budiž noční můrou pro všechny pacifisty. A bojovníky za práva zvířat. Po chvíli hraní jsem si říkal, že už chápu, jak Games Farm vymysleli název tohoto titulu, protože tolik vlků jsem snad v žádné jiné hře nepobil.

I příběh je v rámci žánru zajímavý. Ač se toho o severské mytologii dozvíte spoustu (pokud tedy nemáte nějak hodně načteno), autoři na ni pedantsky nelpí a využívají ji pouze coby základní stavební kámen jejich vlastního světa a používají i fantazii. Story celkem šlape, nejdřív mlátíte obry a vlky, pak vikingy, pak císařské vojáky, pak zase démony a tak dále a tak dále, zatímco váš nadutý rek do toho hláškuje a baží po dalším boji a zabíjení. Jediné co to to trochu kazí je přihlouplá a negradující posloupnost vašich nepřátel. V jednu chvíli kosíte v podzemní říši hordy krvežíznivých démonů s lehkostí víly Amálky, za půl hodiny utíkáte před houfem kanců, protože je nedokážete zabít.

Na druhou stranu herní prostředí jsou z grafického pohledu vážně povedená a jsou vypiplaná do nejmenších detailů. Mění se dostatečně často, aby se vaše zmlsané oči nezačaly nudit. Především podzemní svět Svartálfheim je opravdu boží a výtečnou práci grafiků podtrhuje kulervoucí soundtrack, který v této lokaci kombinuje lehké electro s folkovou severskou hudbou. Ač to takhle napsané zní asi úplně pitomě, hudba je v WoM skvělá a vážně doporučuji si soudtrack pořídit.

A taky ovladač, nebo rovnou dva. Hra umožnuje coop pro dva hráče na jednom počítači, což je rozhodně fajn. Online matchmaking je už o něco horší, protože nemáte žádné možnosti jak vybrat s kým budete hrát a vše je ponecháno náhodě. Takže zpravidla hrajete s někým, kdo má o tisíc úrovní víc a zabíjí vaše nepřátele jednou ranou. Not fun.

Naštěstí to o hře jako celku neplatí. Ač se nejedná o klenot herní historie, dokázal jsem u hry strávit 30 hodin a bavit se, takže nemůžu říct, že je špatná. Díky zdravé míře krvavosti, obtížnosti a svižnosti akce jen tak neomrzí a to i přesto, že je značně stereotypní. Rozhodně bych uvítal větší variabilitu skillů, ale to snad třeba příště. Každopádně pokud už máte Diablo III dohrané i s Necromancerem a chcete si zahrát něco podobného, můžu WoM jedině doporučit.

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme Kalypso Media