Z lidí co zažili devadesátky je jen málo těch, kteří by po shlédnutí Matrixu nechtěli být hackerem jako byl Neo (tedy až na tu část kdy ho agent Smith zastřelí). Pomyšlení na nekonečné noci strávené před mdlým blikajícím světlem počítačového monitoru při hledání tajemství skrytých v hlubinách sítě je lákavější než slevy v Kauflandu. Jenže místo nabourávání cizích počítačů a odposlouchávání toho co si vaše sousedka píše na ICQ většina z nás stejně zkejsla u Baldur’s Gate, Falloutů nebo třeba Simíků, ono je to zkrátka o něco jednodušší. Nicméně i v dnešní době, kdy jsou úniky tajných informací poměrně běžné a slova jako darkweb nebo deepnet jsou buzzwordy a každý, kdo si stáhne Tor a brouzdá po šifrovaných spojeních se cítí jako největší dobrodruh, je na hackerství stále lákavé.

Toho se rozhodl využít chlapík jménem E McNeill, vyrobil hru s názvem Darknet a teď nám jí prodává na Steamu. Jasně, hackerských her jsme tu měli už poměrně dost a takový Uplink je nesmrtelná klasika, při jejímž hraní si jeden připadá jako dvojče Hackemana. Nicméně na rozdíl od tohoto takřka hackerského simulátoru, to Darknet vzal úplně z jiného konce.

Jedná se o logický rychlík jehož pravidla jsou ve své podstatě jednodušší než vtipy ve filmech Zdeňka Trošky. Jenže to je takový Tetris taky a nehledě na to ho (nebo právě kvůli tomu) ho hrál úplně každý. V Darknetu se jakožto námezdný počítačový záškodník se snažíte nabourat se do chráněných systémů po celém světě, někdy do vládních serverů, jindy do firemní sítě, záleží jen na tom co si zákazníci přejí.

Pomocí speciálního vizualziačního software je tato síť zobrazena jako soustava spojených uzlů a cílem každé mise je probojovat se ke kořenovému (root) uzlu. Nicméně ten je chráněn firewally čí jinými bezpečnostními prvky, kterých se zbavíte pouze tak, že infikujete okolní uzly. Musíte tedy nejen naplánovat postup, kterým získáte kontrolu nad celým systémem, ale musíte i získávat uzly, což je vlastně ona logická část hry.

Pokud se snažíte hacknout uzel, objeví se před vámi jiná síť vzájemně propojených bodů a vaším úkolem je infikovat ten centrální. Toho docílíte tak, že pomocí viru napadnete jeden z modře svítcích bodů (antivirů) na dané síti. Jakmile ho napadnete, vir se začne rozšiřovat do všech vedlejších bodů, dokud nenarazí do dalšího modrého bodu (pak se šířit přestane) nebo do centrálního bodu (získáte uzel). Hra se tak vlastně ovládá jedním jediným tlačítkem, a vše co se snažíte dělat, je vymyslet jak správně postupovat, aby váš zákeřný software napadl centrální bod a získali jste daný uzel do svých virtuálních spárů.

Pokud se vám to podaří získáte určitý obnos peněz, za který můžete si pořídit další software, třeba více virů (můžete pak snáze získávat uzly, protože můžete pomocí několika prvních infekcí odstranit všechny firewally a pomocí poslední pak už nechat svůj virus v pohodě proniknout do cíle), hydru (získání všech okolních uzlů, které nejsou chráněné firewallem) atd. Tyto uprgrady vám však však vydrží jen po dobu jedné mise, které je vždy časově omezena. Pokud získáte root než uplyne čas, vyhráli jste, zvýší se vám prestiž a můžete zkusit složitější úkoly, pokud selžete, prestiž vám klesne.

Ve zkratce to tedy funguje tak, že si vyberete jednu z nabízených práciček, přípravíte si ideální plán své kybersabotáže, ve kterém zpočátku získáte ty nejjednodušší a nechráněné uzly, tak abyste se zároveň postupně propracovávali k rootu. Aby hra nebyla příliš brzo stereotypní, začnou se v sítích postupem času objevovat nové prvky, které vše trochu opepří, takže i po větším množství odehraných misí se stále jedná o výzvu.

Jednotlivé mise zpravidla trvají kolem 20-30 minut a věřte mi, že většinou u hraní jedné nezůstanete. Hra je díky své jednoduchosti hodně návyková, ale zároveň i dostatečně stimulující, abyste ze svých úspěchů měli radost. Neonově zářivá lowpoly Tron style grafika ke hře sedí jak trojky k hubené blondýnce a pokud máte VR, užijete si Darknet ještě o sto procent víc než já, alespoň tedy dle reakcí ostatních hráčů. A musím s tím jen souhlasit, protože hra dokáže vtáhnout i když jen čučíte na monitor, co tedy teprve s kýblem na hlavě a povedeným soundtrackem hrajícím vám do uší. Zkrátka a dobře, Darknet je chytlavá logická hra s jednoduchými pravidly, u které se však dají strávit dlouhé hodiny plné zábavy, takže pokud máte chuť zahrát si něco, co provětrá vaše mozkové buňky a nepotřebujete na to 50 tlačítek, jedná se o hru pro vás.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme E Mcneillovi

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX