Před pár dny jsme se dočkali vydání zajímavé hříčky s názvem X-Morph: Defense, která je předmětem dnešní recenze. Tu mají na svědomí vývojáři z menšího týmu EXOR Studios a předem musím říci, že jsem se o tento titul nikterak v minulosti nezajímal a ani jsem netušil, že se přiblížilo v létě avizované datum vydání. Jestli se hře a autorům podařilo moji maličkost příjemně překvapit nebo jsem se svým nezájmem udělal dobře, to se již dočtete na následujících řádcích.
X-Morph: Defense je zajímavý kousek, to je nutno podotknout již na úplném začátku tohoto článku. Jedná se totiž o jakýsi hybrid mezi tower defense hrou a střílečkou ze staré školy, kdy ovládáte svoji shora viděnou raketku a ničíte, co vám přijede či přiletí před kanón, samozřejmě za použití obou páček na ovladači. Vzhledem k faktu, že oba tyto žánry ať již v dobách minulých či v současnosti zažívaly svá období slávy, ani takovýto mix nemohl přeci dopadnout zle. Nebo snad ano? Nebojte, ač jde o poměrně neobvyklou záležitost, rozhodně se nejedná o žádný průšvih. Až překvapivě rychle jsem vklouznul do relativně jednoduchých herních mechanik a po chvilce koketování s ovládáním jsem se již cítil jako doma. Co je také příjemnou změnou v zaběhnutých kolejích je skutečnost, že v X-Morph si zahrajete za záporáka. Lépe řečeno za celou civilizaci záporáků, jelikož se vtělíte do mimozemšťanů, kteří nemají ušlechtilejšího cíle než zabrat celou naši planetu pro sebe. A jak toho docílit? Inu, pojďme se tedy mrknout na to, jak se tento kousek vlastně hraje.
Hra vás v první misi obeznámí se systémem hraní, přičemž se nejprve naučíte ovládat raketku tak, abyste byli schopni přímo eliminovat hrozbu, představovanou lidskými armádami, které vám jdou po krku. V tomto „režimu“ si akce užijete dosytosti, vše se krásně hýbe, výbuchy všemožných nepřátel i budov jsou efektní a tato část by sama o sobě úplně v pohodě pokryla obsah nějakého nepříliš náročného titulu. V případě X-Morph je tomu však jinak. Jakmile zvládnete akční část, dostanete se k výuce té strategické. V tuto chvíli si uvědomíte, jak si oba herní styly, ač na první pohled vcelku odlišné, mohou být, jsou-li umně nakombinovány, naprosto v klidu blízké. Jakmile se tedy naučíte budovat věžičky a bránit jejich použitím v postupu vojskům, které se s železnou pravidelností zjevují a pochodují vstříc vaší „centrále“ v podobě jádra, jste připraveni do samostatné akce, která vám zabere pěkných pár hodin. Spojení obou herních stylů je pak natolik povedené, že vás hra dokáže skutečně pohltit.
Celou hru je také možné projít s parťákem v lokální kooperaci, přičemž se jedná o solidní režim, ve kterém si užijete spoustu legrace. Moc dalšího obsahu či módů hra jako taková nenabízí, takže si budete muset vystačit s klasickou kampaní pro jednoho či dva hráče. Nicméně, strategií lze zvolit mnoho typů, takže můžete ke každé misi vyzkoušet přistoupit různými způsoby. Jak jsem již zmínil, ona koexistence obou herních mechanik je dokonale skloubena a tak si hráči odkojeni čistokrevnými tower defense hříčkami budou muset zvyknout, že stavěním věžiček nic nekončí, ba naopak.
Vaše raketka tedy disponuje dvěma režimy, přičemž v klasickém střílecím je zranitelná a musíte tak zapojit všechny reflexy, abyste udolali některého z bossů či již běžné nepřátele. Sekundární (budovací) režim má tu výhodu, že kromě možnosti umístění nových věží jste nezranitelní, rychlejší a také můžete na mapě prolétávat budovami. Vaše věže lze navíc spojovat ploty, díky kterým dokážete rozhodit trasy, po kterých se blíží nepřátelé a vytvořit jim tak mírné zajížďky, při jejichž průchodu si na nich řádně smlsnete. Tento mód také velmi přijde vhod, snese-li se na vaši maličkost v jednom okamžiku více střel než je zdrávo. Zkrátka zmizíte a rakety prolétnou skrz. I z tohoto důvodu se jedná o velmi šikovný strategický prvek, jehož dokonalé využití budete muset přeci jenom chvíli trénovat. Věže lze navíc postupem času vylepšovat, takže hrát jednotlivé mise se rozhodně vyplatí. Připravte se však i na to že některé z úrovní budete zdolávat i několik desítek minut. Pokud se přeci jenom podaří lidičkám dostat se k vašemu jádru, nezoufejte. To ještě neznamená, že jste prohráli. Jádro má poměrně dost tuhý kořínek, takže když se vám podaří doléhající jednotky eliminovat včas, hra neskončí a stále můžete zvítězit.
Když už je řeč o vylepšení, můžete se po každé úspěšně zvládnuté úrovni vrhnout na investování dovednostních bodů do celkem třech kategorií. Jednak si lze vylepšit samotnou loď, poté přidělit pár bodíků do vlastností věžiček a nebo zainvestovat do samotného jádra. Jednotlivé bonusy mají poměrně dost znatelný vliv na samotnou hratelnost, proto volte opatrně a zajisté se pak dopracujete ke vlastnostem, hodícím se k hernímu stylu, který budete preferovat. Menším problémem, který by mohl nastat při špatném rozdělení bodů, by mohl být fakt, že po relativně snadných čtyřech úvodních misích se obtížnost začne rapidně stupňovat a nebudete-li si naprosto jistí v kramflecích, pořádně se zapotíte. Ale o tom to naše hraní přeci je, nebo ne? Však koho by nebavilo zdolat nějakou tu pořádnou výzvu a to při sledování líbivé grafiky a za doprovodu relativně slušného hudebního podkresu. Na závěr bych dodal snad jen tolik, že titul X-Morph: Defense mě mile překvapil a rozhodně mu ještě nějakou tu hodinku věnuji. Škoda jen, že kooperace nelze hrát po síti...
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Keymailer
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
