S dungeon crawlery se v poslední době roztrhl pytel, proto si milovníci zatuchlých kobek, klaustrofobie a čterců mohou ve svých temných doupatech chrochtat blahem. Úspěch Legend of Grimrock zapříčinil renesanci tohoto skomírajícího žánru, nebo minimálně v indie části spektra videoherního průmyslu a i vývojáři v Čechách a na Slovensku si toho všimli. Nedávno jsem recenzoval solidní PC port původně NDS exkluzivity, The Keep, a pár měsíců poté se nám tu vylíhlo dílko jménem Vaporum pocházející ze slovenských krajin.

Stejně jako v případě The Keep, i Vaporum je single character dungeon crawler, čili nemáme na povel celou partu dobrodruhů, ale staráme se pouze o osamělého, leč chrabrého hrdinu. Ten se na začátku příběhu z čiré zvědavosti vleze do obrovské věže, jejíž účel ani původ mu není znám, vlastně ani neví, proč tam vůbec leze a kdo je on sám. Takže každému je jasné, že gró příběhu bude v poznávání své vlastní (dozajista pokřivené) minulosti a hledání tajemství, jež se uvnitř podivné stavby skrývají.

Ve studiu Fatbot vsadili na ne(tak)provařené steampunkové zpracování a šmrcnuté trochou té Bioshockové atmosféry a výsledný koktejl je lahodnější než body shot podávaný z Miss Universe. V dungeonech si tak namísto klasických mechem pokrytých kamenů užijete nablýskaného kovového obložení, po zdech se netáhnou pavučiny, nýbrž parovody a tlumené osvětlení zajišťují neonová světla a baterka hlavního hrdiny. Ten se postupem do dalších pater věže dozvídá, co všechno je s tímto bohem zapomenutým místem špatně, přičemž vychází z deníčků a audiozáznamů bývalých obyvatel.

Právně poslouchání hlasových záznamů z gramodesek, zamyšlené monology vaší postavy a zkoumání tajemného komplexu i neznámých technologií založených mysteriózním fumiu, v člověku vyvolává vzpomínky na sérii Bioshock. Za což se na autory rozhodně nezlobím, ani za to, že hlas hlavního reka silně připomíná Bookera DeWitta (respektive dabéra Troye Bakera) a celou hru to jednoznačně posouvá o level nahoru, protože touha po poznání celého story vás bude u hry držet až do samotného konce.

To, jak rychlý onen konec bude, záleží na vaší šikovnosti, zvolené obtížnosti a tím, jestli dokážete překonat nutkání najít všechny tajné komory, jež se ve Vaporu nachází. Právě ten poslední bod vám (jak už to tak bývá) zabere nejvíce času a ač to tak zpočátku nevypadá, v pozdějších patrech by hledání schovaných čudlíků a páček bylo výzvou i pro Hercule Poirota v jeho nejlepších letech. Jenže vidina nalezení skrytého magického lootu, je natolik lákavá, že se stejně budete hodiny pídit po již vybitých lokacích a říkat si, co kdyby tu ještě něco bylo, neboť odměna může být sladší než polibek sexy dvacítky.

Co se obtížnosti týče, už na normal hra představuje slušnou výzvu i pro poměrně schopné jeskyňáře a pokud si to chcete trochu opepřit, určitě doporučuji napálit tam hard. V tu chvíli už je z Vaporum opravdu stává boj o přežití, neboť lékárniček (respektive repair kitů) je ve hře opravdu poskrovnu a abyste z této prokleté věže vyvázli živí, bude to vyžadovat perfektní zvládnutí soubojového systému.

Ten sice ve své podstatě není zrovna kdovíjak složitý, a přiznejme si to, ani dvakrát nápaditý, ale funguje a po každém dobře zvládnutém souboji budete mít ze svého malého vítězství radost a pocit zadostiučinění. Různí nepřátelé vyžadují odlišnou taktiku, a když se jich v místnosti objeví hned několik, budete muset na čtvercovém gridu rozjet takový tanec, že Baby by radši s otevřenou pusou zůstala nevěřícně sedět v koutě, než to absolvovat s vámi. Někteří nepřátelé po vás plivou jed, jiní střílí, další mají plošné útoky nebo se na ně dá útočit jen zezadu, případně vás také umí skopnout do jámy. Takže ačkoliv je sestava úřadujících soků je obsáhlá asi jako fotbalového týmu, jeho kabinou se prožene prostitutka s kapavkou, ve výsledku vám to vůbec nevadí.

Stejné je to i u vaší smrtonosné výzbroje. Vaporum nabízí prakticky jen tři kategorie vraždících udělátek, zbraně na blízko, na dálku a gadgety (v zásadě kouzla) plus nějaké jejich variace (například tu máme sečné a tupé zbraně na blízko). V závislosti na zvoleném povolání (respektive bojovém obleku, jež si na začátku hry vyberete) a vašich preferencích pak i souboje probíhají do jisté míry odlišně. Při postupech na další úrovně si klasicky vybíráte skilly, tak to odpovídalo zvolenému stylu, takže pokud rádi děláte z robotů šrot pomocí pistolí, logicky budete investovat do pistolnické skillové linie.

I když je ve hře zbraní mraky a každá zbraň má několik atributů (dosah, délka útoku, cooldown útoku atd.) a ty očarované mají i rozličné unikátní efekty (část obdrženého zranění jde do energie (many), po výstřelu vás zbraň odhodí o blok dozadu atd.), trochu se bojím o replaybilitu. Protože především pokud hrajete na vyšší obtížnost, je pro úspěšné zvládnutí soubojů naprosto nezbytné kombinovat všechno dohromady. Takže musíte odstřelovat některé nepřátele z dálky, jiné si podat pěkně z blízka a čas od času někomu fireballem připálit obočí.

Nemusí pak být úplně jednoduché najít si důvod, proč se ke hře po dohrání vracet, ale věřím, že především hardcore část hráčů, bude chtít hru beztak projít znovu, jen jiným stylem a hlavně, najít všechny poschovávané poklady. Hraní samo o sobě odsýpá sympatickým tempem a to i přesto, že občas mohou hádanky slušně provětrat vaše mozkové buňky, případně se zaseknete, protože nebudete moci najít nějaký ten zpropadený čudl. Větší zákys jsem měl ve hře snad jenom jeden, a pokud nebudete vědět, kde najít uhlí do boileru, jsme vám k dispozici.

Další příjemnou skutečností je fakt, že ve Fatbot se nerozhodli jít moderní cestou 8bit, případně lowpoly zpracování, ale snažili se využít veškeré grafické možnosti Unity enginu. Vaporum díky tomu (a dobře zvolenému zasazení) vypadá hezky i stylově zároveň a ve spolupráci s atmosférickým ambientním hudebním podkladem a vymazleným sound designem hráče opravdu vtáhne do hry. Sporadicky osvětlené technoprostory, plné světel i stínů, zvuky strojů pohánějících celou konstrukci a občasné zašramocení neviděných nepřátel, je zkrátka uhrančivé. Ideálně pokud Vaporum hrajete po nocích se sluchátky na ušiskách.

Pak si hru totiž opravdu užijete naplno a musím říct, že ač jsem od ní zas tak moc nečekal, jsem opravdu rád, že se do mého Steam účtu dostala. To je mimochodem momentálně jediná platforma, která je dostupná, ale nedivil bych, kdyby se s postupem času Vaporum portnulo i na konzole. Rozhodně by si totiž kluci a holky z Fatbot zasloužili, aby se jejich dítko dostalo k co největšímu množství hráčů, protože se jim povedl hodně slušný první zářez, na který budu milerád vzpomínat a časem se k němu určitě vrátím znovu.

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fatbot Games