Vývojářská studia Blackmill Games a M2H dokázala, že i v dnešní době plné velkých a lehce přístupných multiplayerových akcí lze se správným receptem uspět i s bezprecedentní a nesmlouvavou hrou, ve které si běžný hráč Battlefieldu či Call of Duty bude připadat, jako kdyby hrál úplně jiný žánr. Možná už tušíte, že mluvím o úspěchu zákopového dobrodružství Verdun, jehož autoři se nyní vrací se samostatným rozšířením Tannenberg.
Základ v podobě Verdunu je na hře patrný již od prvních okamžiků. Pokud tedy máte na západní frontě dobojováno, můžete se s klidem přesunout na frontu východní. Tannenberg totiž ve vás dokáže vyvolat stejné pocity bezmoci a zadostiučinění jako jeho předchůdce a pro pravidelné hráče Verdunu se jedná o povinnost, to je bez debat. Zároveň ale přináší i nemalé množství novinek, které výrazně ovlivňují i samotnou hratelnost. Stále sice umíráte již po jednom přesném zásahu, jehož původce jen málokdy odhadnete a i nadále se vám v žádném případě nevyplatí bez rozmyslu pobíhat po bojišti. Ona nesmlouvavost a těžká přístupnost se autorům podařila bezesporu zachovat do puntíku.
Největší rozdíl je dán už samotnou reálnou podobou bojů na východní frontě. Zejména zpočátku nešlo o klasickou zákopovou válku jako na západní frontě. Konflikt mezi Německem a Rakouskem-Uherskem na jedné straně a Ruskem na straně druhé byl především díky obří délce celé fronty o poznání pohyblivější. V pozdějších fázích se sice situace stabilizovala, ale nikdy nedošlo k vyloženě patové situaci.
Tyto fakta autoři zdatně přenesli do hry. Mapy, které zaujmou už svou obří rozlohou, jsou totiž daleko otevřenější. Zákopů není příliš, a proto je potřeba využívat přilehlých domů, stromů či jiných objektů. Často navíc dochází i k přepadům ze stran, takže jen málokdy dokážete odhadnout směr nepřátelských útoků. Znalost prostředí proto patří mezi nejzásadnější faktory rozhodující o vašem přežití. Stejně tak si ale jako začátečník budete zvykat na velmi špatně viditelné nepřátele, které je na delší vzdálenost těžké vůbec odhalit, natož trefit. O to příjemnější je to ale pocit, když se to zrovna podaří.
Hra se v současném stavu může pochlubit čtveřicí map, což se na první pohled nejeví jako příliš úctyhodný počet. Když ale vezmeme v potaz rozlehlost každé z nich a možnost zimní či letní varianty, tak dostanete opravdu úctyhodné a různorodé bojiště, které vás jen tak neomrzí. Větší problém již ale spatřuji v nedostatku hráčů. Hlavní mód Maneuver proti sobě dokáže v teorii postavit až 64 živých hráčů. Takto naplněné servery ale bohužel zatím nenajdete, a proto je vždy zhruba polovina týmu doplněná o boty. Umělá inteligence přitom není kdovíjak chytrá, takže trochu sráží celkový dojem z hraní. Zbylé dva módy, tedy klasický deathmatch a týmový deathmatch, nehraje už témě nikdo a vy si ho tedy zatím z největší pravděpodobností také nevyzkoušíte.
Hlavní pozornost se tedy upíná k již zmíněnému režimu Maneuver. Ten se snaží simulovat reálnou frontovou linii. Každá mapa je v něm rozdělena na několik sektorů, které se snaží jednotlivé týmy obsadit. Strana, jež získá dlouhodobou převahu po určitém čase vítězí.
V případě, že váš tým obsadí určitý prostor, tak se na tomto místě můžete po smrti po smrti znovu oživit. Jednotlivé útoky na pozice nepřítele je vhodné provádět týmově ve větším počtu hráčů, protože jako jednotlivec jen velmi těžko protivníky vytlačíte z pevných pozic. Autoři na tento fakt mysleli a hru přizpůsobili pro čtyřčlenné týmy. Parta komunikujících čtyř kamarádů už dokáže značně zamíchat kartami a myslím si, že je celkově hraní ještě o kus zábavnější.
Historickou přesnost se autoři snažili zachovat i v případě vašeho vybavení. Zbraně jsou věrné své době, takže se vaším nejvěrnějším přítelem stane klasická opakovací puška a revolver. Dobovou atmosféru věrné dotváří také detailně zpracované uniformy a různé bojové pokřiky vojáků. Celková audiovizuální stránka rovněž neurazí. Zejména nasvícení celé scény dokáže skrýt některé horší textury a neduhy použitého enginu Unity. Co se týče ozvučení, tak musím zmínit špičkové zvuky zbraní, které přispívají k už tak skvělému pocitu ze střelby.
Tannenberg dozajista otestuje vaší vytrvalost a bez zkušeností s podobným typem her se musíte připravit na to, že budete umírat jako na běžícím páse. Pokud ale počáteční letargii překonáte, tak se vám hra po zásluze odmění. Jen musíte přistoupit na její pravidla a zapomenou na vše, co jste se naučili při hraní běžných multiplayerových akcí. Bez obětí zkrátka není vítězství.
Za poskytnutí hry na preview děkujeme společnosti Game Drive
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
