Splněný sen, tak bych definoval Monster Hunter World z mého pohledu. Když jsem si před rokem a půl v recenzi na 3DS bratříčka Generations povzdechl, že bych tuto sérii už rád viděl zase na velké konzoli, netušil jsem, že Capcom něco opravdu potají kutí. A už skoro dva týdny je tu Monster Hunter World a já jsem v něm ponořený až po uši. Pojďme si říci proč.

Pro jistotu začnu základem, co vlastně Monster Hunter je - dlouholetá série založená na lovu různých menších až obrovských potvor. Některé vypadají jako přerostlé ještěrky, někteří zase jako dinosauři, pak tu máme třeba drakům podobné (zde jsou to Wyverny a "draci" jsou úplně něco jiného). Nakonec tu máme nezařaditelná fantaskní monstra, nad kterými zůstává fantasie stát. Ačkoliv se jedná o akční RPG, nenajdete tu levelování postavy za XPčka a zvyšování jejích statistik. Jediné, čím se posouváte dále a kupředu, je vybavení. Čím lepší vybavení, tím větší šance na úspěch proti silnějším monstrům.

A to nás přivádí k té nejnávykovější části série. Je to taková smyčka - lovíte monstrum, abyste si z jeho kůže udělali lepší brnění a z jeho kostí lepší zbraně (zjednodušeně řečeno). A to použijete k ulovení dalšího monstra, ze kterého si můžete udělat zase ještě lepší vybavení. Takhle je to pořád dokola a věřte mi, že pokud tomu propadnete, z té smyčky nejde vyskočit. Nekonečný koloběh lovu, sběru a výroby vybavení je návykový a neskutečně zábavný. A v úplně poslední řadě - učíte sebe sama. To je ten největší RPG prvek, který ve hře najdete. Každý lov, ať úspěšný nebo ne, učí vás samotné. Učí vás, jak se monstrum chová, jaký element používá, kdy utíká, kdy je agresivní a kde přebývá. Tohle si zapamatováváte a v dalším lovu té samé obludy už víte něco víc a jste zase o něco lepší lovec.

Toť stručné kolečko principu, na kterém je série postavená, a nyní se vrátíme zpátky k Monster Hunter World (dále už jen MHW). Série nikdy neoplývala nějakým extra hlubokým příběhem a jeho prezentací. V tomto díle je situace o něco lepší, ale žádný propracovaný příběh typu Witchera opravdu nečekejte. Postavy postrádají nějaký hlubší vývoj, většina z nich se objeví a zase třeba zmizí. Opravdu nic převratného se nekoná, ale samotný příběh není špatný. Pátrání lidí ze Starého světa v tzv. Novém světě po důvodu odchodu obřího starého draka skrz moře právě sem. Vy jako lovec a člen Páté flotily díky tomuto draku ztroskotáte a po své záchraně se ocitáte v pevnosti lidí jménem Astera. Odtud vás velitel posílá na jednotlivé příběhové mise. Ty postupně odkrývají mapu a také to, proč drak Zorah Magdaros putuje právě sem. Nic světoborného, ale příběhové filmečky jsou celkem solidní a když odpustíte špatný lipsync postav, v některých místech vás příběh i chytne.

Co se týče hratelnosti, tak tento díl jádro hry nijak nemění, a to je asi nejdůležitější zpráva pro všechny fanoušky série. Změny tu najdeme, ale jsou to pouze dílčí úpravy celého receptu, které z mého pohledu hru zpříjemňují. Ale zároveň nezjednodušují tak, že by ztratila svou tvář. Ale o těch si řekneme později. Nyní k základu hry. Zpět je všech 14 typů zbraní a důležité je říci, že každá je na 100 % použitelná ve hře. Tohle je jedna z největších výhod MH jako celku. Ať si vezmete štít a meč, obří meč, luk nebo kladivo. Záleží pouze na vás, jak se se zbraní naučíte zacházet, ale každá z nich je použitelná od začátku do konce. Rozdíl je prakticky pouze v obtížnosti používání té zbraně. Logicky totiž věci jako Charge Blade nebo Switch Axe jsou mnohem komplexnější než běžný Long Sword nebo Bow. Navíc vám nic nebrání v tom, že si v půlce hry vzpomenete, že přejdete na jinou zbraň. Vyrobíte, upgradujete na úroveň vaší stávající zbraně, protože materiálů máte dost a jdete hrát. Jediné, co vás bude limitovat, jsou vaše zkušenosti a neznalost komb té zbraně. A věřte mi, že komba a zvládnutí ovládání zbraně je naprosto klíčovým skillem.

Samotné lovy monster mají stále stejnou strukturu. Přihlásíte se na quest a po loadingu do mapy jdete na to. První částí je najít lovené monstrum. Zde přichází na řadu velká změna. Dříve bylo nutné se sám naučit, kde se monstrum vyskytuje, najít jej, označit. Nyní je tato část zjednodušená, protože máte tzv. Scout Flies. Zelený hmyz, který vás vede ke stopám a postupně se zlepšuje podle toho, jak moc dobře znáte lovenou příšeru. Nejdříve vás sotva vedou od stopy ke stopě. Na nejvyšším levelu vás vedou už přímo k monstru v jakékoliv situaci. Tohle spousta veteránu bude brát jako obrovské zjednodušení, ale zase tak hrozné to není. Pozdější grind to zpříjemňuje a na začátku je to příjemná minihra. Ale uznávám, že označování paintbally mělo něco do sebe.

Když už monstrum najdete, přichází na řadu samotný boj. Tady se nejsnadněji hra přirovnává k Dark Souls, ale opravdu jenom rámcově. Rozhodně ne obtížností soubojů, ale spíše stylem. Ano, čeká vás hodně kutálení do boku, kroužení kolem nepřítele a čtení jeho pohybů. Každá příšera dostatečně dává najevo jaký útok provede a je jen na vás zareagovat adekvátním způsobem. Časování útoků je klíčové, stejně jako vědět kdy se stáhnout. Co mám za sebe jako nejdůležitější věc, je taková ta spravedlnost při hraní. Nestane se vám, že by hra podváděla a záměrně vás poslala do špatné situace. Všechno je o souboji a když omdlíte (neumírá se zde), můžete za to vinit pouze a jenom sebe. Většina úkolů dovolí omdlít maximálně třikrát, než se objeví Quest Failed. Nápravou je polepšit se a neudělat další chybu. Trestem za selhání je pouze nezískání surovin a hlavně ztracený čas. Není nic smutnějšího než vyhození 30 minut času do koše kvůli blbosti.

Do duelu s monstrem promlouvá ještě spousta dalších věcí. Nově už není mapa rozdělená na části, kde je nutný loading. Lze plynule probíhat skrz celou lokaci (svět je rozdělen na několik lokací mezi nimi loading je, nejde o open-world hru). To nejen, že zpříjemňuje pocit z lovu, ale umožnilo to autorům lokace propojit komplexnějšími zkratkami. Jen základní Ancient Forest mě stále dokáže překvapit, kudy se dá dostat do některých částí, kam zrovna uteklo monstrum. A to není vše. Hra velice pěkně simuluje živoucí ekosystém, a tudíž vaše monstrum není samo. Často se při souboji připlete jiné anebo vaše utíkající naruší cizí teritorium. V tom případě pak začne masakr mezi nimi samotnými a vy se buď přidáte nebo otevřete v křoví popcorn a počkáte, až se vaše monstrum hezky pocuchá s kolegou. A pak tu jsou enviromentální události. Propadlá jeskyně v poušti nebo protržení hráze a spláchnutí monstra dolů. Když jsem tuhle věc zažil poprvé, bylo to neskutečně cool a chudák Rathian pád z vodopádu nepřežil. Tyto specifika mapy přidávají na variabilitě soubojů a je pouze na vás, jestli toho dokážete využít, protože pomoc od omračujícího Tzitzi-Ya-Ku při souboji s Paolumu se šikne kdykoliv.

A pokud se vám zdá, že na vás právě mluvím čínsky, tak nebojte, jakmile začnete hru hrát, tak si jména potvor začnete pamatovat také. Prostě to přijde samo, vybudujete si k monstrům vztah a znalosti jejich chování a prostředí, kde se vyskytují. A to stále mluvím prakticky jen o slupce celé hry a než bych se prokousal k jádru, už by to nebyl článek, ale kniha. MHW je totiž obrovsky komplexní hra, pokud tu komplexitu chcete hledat. Obyčejný hráč bude schopný projít příběh za 60 hodin a třeba vůbec nezavadí o skilly brnění. Vystačí si s tím, že ví, který element platí na příslušné monstrum. Zatímco hardcore hráč bude ladit svůj setup téměř s matematickou přesností a možná dojde k tomu, že ideální setup na tohle monstrum vyžaduje části brnění ze tří různých setů. A to já zdaleka nejsem v pravém endgame, kde jsou ještě další možnosti (augmenting zbraní). Opravdu hloubka této hry je velká a stejně tak je velký i její obsah.

Právě obsah samotné hry je věc, v čem by se mohla konkurence učit (zdravím do Bungie). V závislosti na zkušenostech zabere příběhová kampaň 40 nebo i 100 hodin. Důležité je, že vás prakticky nikam nežene. Chcete si vyrobit nové brnění z Barrotha? Není problém nagrinděte si jej a nic vám neuteče. Můžete tedy v Low-ranku (počáteční obtížnost monster) strávit obrovské moře času a příběh dorazit za mnoho hodin. Pak se začne lámat chléb, protože High-rank je úplně jiné kafe. Monstra jsou silnější, dokonce dostávají nové pohyby a padají z nich zbrusu nové odměny, které vedou k opět silnějšímu vybavení. Jak jsem řekl na začátku, je to smyčka. Pro takovou malou představu, jak velký je end game obsah. Příběh je limitován HR (Hunter Rank) 16 nejvyšší trofej je za HR100. A věřte mi, že tam to nebude končit. Ačkoliv nyní ve hře není obsažen takzvaný G-Rank (ultimátní obtížnost monster), považuji to za ideálního kandidáta na případné DLC.

Vše z obsahu je rozdělené do příběhových Assigned Questů, potom Optional Questů, což první znamená příběh to druhé jen doplnění. Investigations jsou novinka, která má omezený počet kolikrát ji lze splnit. Po třiceti hodinách hry mám na výběr tak z 50+ questů, které můžu kdykoliv dělat a velká část z nich má pro mě význam proč jej plnit. Dále tu jsou Arena questy, které hodí do mixu ten fakt, že vás oblékne do vybavení a musíte se o sebe postarat. A je to jediná forma kompetitivnosti, protože zde jde o nejrychlejší čas. Prostě úkolů je mnoho a i když tam jde stále o jedno a to samé, hra umí chytře opepřit, aby každý z nich byl v něčem jiný. Ano, je to v principu grind, ale věřte mi, že v žádné jiné hře není tak zábavný jako tady. Často se dnes mluví o "hrách jako služba" (Games as services) a velcí vydavatelé se nám snaží podsouvat, že nechceme singleplayer hry a dávají nám nedodělky, které mají jenom za cíl zvednout naše utrácení za ten nulový obsah nad rámec základní hry. Capcom s MHW má přesný opak. Má obrovsky nabušenou hru obsahem, která s radostí může fungovat jako "služba" na tisíce hodin. A přitom neobsahuje žádné zákeřné pay-to-win mechaniky nebo nechutný marketing loot boxů. Tleskám.

A vše výše zmíněné nemusíte zdaleka prožívat sami. MH je dlouhodobě oblíbenou kooperativní záležitostí, a tak multiplayer nechybí ani zde. Až ve čtyřech hráčích lze vyrážet na lov. Pravidla jsou pouze ty, že vždy můžete jít pouze na úkol, který má stejný nebo nižší HR než vy. Nemůžete tedy skočit do příběhového questu kamaráda, který je o několik misí vepředu, ale on může pomoci vám. Hra samozřejmě úkol ztíží, když je přítomno více hráčů (nerozlišuje jestli 2 nebo 4, pouze solo nebo multi) a také vůbec neodpouští. Počet omdlení lovce platí pro celou skupinu, takže vyžaduje rozumné hraní od všech zúčastněných. Věřte mi, nechcete být ve své kůži, když na samotném konci lovu jste právě vy tím, kdo způsobí fail pro všechny hráče, kteří tomu věnovali svůj čas spolu s vámi. Je to motivace proč hrát pořádně a proč se zlepšovat. Zároveň systém HR nijak neomezuje hráče vyšších levelů hrát s nižšími, protože i oni potřebují opakovat monstra k získání surovin. Multiplayer je prostě výtečný, sám sebe jsem překvapil, že namísto toho, abych šel nějaký quest solo, tak první, co udělám, je vyhledání možných online her, abych se k někomu přidal. To pro mě osobně značí, že ten multiplayer tady funguje a má smysl.

Jako hlavní hub zde funguje město tedy spíše osada Astera poskládána ze všeho, co lidé na Novém světě mají k dispozici. Zde probíhá hlavní interakce mimo lov monster. Bohužel MHW stále nepokročil směrem k moderním propojeným hrám a v Asteře jste pouze vy a NPC. Ostatní hráče lze potkat pouze v jedné části jménem Gathering Hub, kde jsou speciální arena questy. Ve zbytku Astery navštěvujte obchody a vědce. Nejpodstatnější je rozhodně kovář, kde probíhá výroba a upgrady vybavení. Zde budete trávit mraky času rozhodováním, kterou větev zvolit, který upgrade se teď hodí více. Anebo jen slintat nad tím, jak krásně vypadá set brnění z monstra, kterého se vám fakt pětkrát lovit nechce. Dále tu je možnost pěstování některých surovin anebo jejich výroba zničením jiných. Prostě klasický social space z moderních her, bohužel bez toho social v podobě reálných hráčů.

Co se týče technického zpracování, tak lze těžko něco vytýkat. Svět je naprosto dokonale zpracovaný. Od džungle Ancient Forestu, po bizardní růžové Coral Highlands (vysočina z korálů) až po nechutně vypadající Rotten Valley (ano, hnije tu úplně vše). Vše působí uvěřitelně, i když je to evidentně výplod obrovské fantasie. To samé platí pro monstra. Konečně jsem si schopný užít ty obludy v celé jejich kráse. Rathalos je impozantní wyverna, z Diablose jde strach. Všichni působí prostě propracované a je jedno, že v některých situacích jejich pohyby nepůsobí zcela ladně, protože je vše nesmírně komplikované a nějakému tomu clippingu se nevyhnou (že monstrum prostoupí částí těla třeba skálou). Jejich vzhledem se lze opravdu kochat. Trochu zvláštní je osvětlení v některých místech v určitý čas (poledne), kdy působí podivně přepáleně a bez kontrastu, ale asi to byl záměr autorů. Z tohoto důvodu mi také přišla implementace HDR taková nijaká.

Pokud vlastníte lepší verze konzolí (Pro a X), tak dostanete možnost volby mezi různými módy. Jeden preferuje rozlišení, ale 4K ani na jedné nedosáhne. Druhá volba preferuje zase framerate, ale 60 fps je mu vzdáleno. A poslední naboostuje všechny efekty a zůstane na 1080p. Každý z nich má něco do sebe, ale žádný není ideální. Možnost volby má každý, já jsem zůstal u resolution volby, která vypadá opravdu dobře. Pár snímků navíc mi nepřišlo jako důvod hrát v druhém režimu. O podivném lip-syncu jsem se zmínil na začátku. Někoho možná rozhodí, že běžné dialogy nejsou kompletně nadabované, ale postavy pouze prohodí pár slov a zbytek je textem. Příběhové animace však mají kompletní dabing. Hudba je povedená a taková klasická pro MH. Bohužel propojenost hry s onlinem přináší jeden nepříjemný problém - nemožnost zapauzovat hru. Nevím přesně, co k tomu Capcom vede, protože hru lze hrát v offline módu bez připojení k serverům. Dokonce na PS4 existuje velice nepohodlný workaround. Stačí dát konzoli do Rest Mode anebo ještě vtipněji, zapnout třeba aplikaci Twitch. Hra se suspendne a když ji spustíte znovu, tak se objevíte úplně přesně v souboji, kde jste to vypnuli. Takže jde to, jen to z nějakého důvodu Capcom přímo ve hře neumí (může to mít technické důvody).

Ve výsledku mohu hře vytknout jen prkotiny. Nemožnost pauznout hru je nepříjemná a zbytečná chyba. Nepohodlné zvaní lidí do vaší Session a omezení příběhových misí až když oba shlédnete filmeček v singlu, to už je taková typicky japonská divnost. Obyčejný příběh, který nezboří svět, to u téhle série ani nikdo nečeká. Ale to je tak vše, ani jedna z těchto výtek, není důvodem, proč bych měl hře snižovat hodnocení. Za běžnou cenu dostáváte jednu z nejvíce obsahem nabušených her, která je na trhu. Unikátní akční RPG, které lze těžko přirovnat k něčemu jinému. Geniální smyčku lovu a výroby, která nemá obdoby. Obrovské možnosti kombinací a upgradů. A hlavně plynulou a zábavnou hratelnost. Tohle je Monster Hunter ve své nejlepší formě a na nejnovější konzole. Neexistuje lepší čas než nyní naskočit a nechat se pohltit touto unikátní sérií.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX

Ceny hry Monster Hunter World srovnáte na Zboží.cz.