The Bard's Tale IV: Barrows Deep je RPG dungeon crawler z dílny inXile Entertainment, které na platformě Steam vyšlo 18. září 2018. První bardův příběh se přitom objevil už v roce 1985 a od té doby vzniklo celkem 5 dalších her zasazených do stejného světa. Tento titul navazuje na původní trilogii z let 1985, '86 a '88 a světlo světa mohl spatřit díky Kickstarter kampani, jež proběhla v roce 2015.
Úvodní ukázka proběhne formou série stálých obrazů doplněných vyprávěním, které tě uvede do kontextu příběhu, nenechá v tobě smíšené pocity, je jasná a vůbec nepřemrštěná. Během krátké chvíle se zajímavou formou dozvíš všechno důležité. Samotnou hru začneš jako bardka jménem Melody, jako která budeš svědkem zrůdností, kterých se na Dobrodruzích - jak se vám v tomto světě říká - dopouští řád Paladinů: loví je, věší a upalují, haní jejich pověst mezi lidmi, aby se každý obrátil proti nim. No a bude jenom na tobě očistit jméno všech Dobrodruhů. A zachránit lidstvo před rostoucím zlem, jaké svět ještě nepoznal. Úplně sám na to ale nebudeš, může tě doprovodit buď některá z postav, jež potkáš v rámci svých cest, jak jsi zvyklý z klasických RPG her, nebo se na cesty můžeš vydat s družinou vlastní. To sice stojí herní žetony, ty se ale dají bez problémů sehnat, takže ani zcela vlastní skupina není nedosažitelným snem. Ať si partu vytvoříš nebo poskládáš z postav ve hře, prožijete spolu příběh útisku, bezpráví a hrdinství.
Čeká tě magický svět plný nástrah v podobě nepřátel, ale taky hádanek, obojí potkáš jak triviální, tak si někdy budeš rvát vlasy vzteky a zoufalstvím. A začneme hned tím nejlepším.
To je něco nádherného. Audio, které tě celou hru doprovází, jednoznačně předčí všechno ostatní, a to mluvím o graficky často excelentní záležitosti. Nejednou se mi stalo, že jsem se zastavil na místě a poslouchal nádherný hlas Julie Fowlisové nebo Eilidh Cormackové. Julie, která mimochodem spolupracovala i na filmu Brave-Rebelka, používá galské texty a Brian Fargo, otec celého projektu, potvrdil, že pro Bard's Tale IV jsou všechny použité písně originální a složené jenom pro nás.
A není to jen hudební-pěvecká stránka hry, i když nad tou bych se tady mohl rozplývat ještě hodně dlouho. Při procházkách kraji tě doprovází ambientní hudba, která k danému prostředí sedí jako pověstná prdel na hrnec. V každé chvíli si připadáš, že jsi tam, kde máš být, a nechce se ti ven. Zvuky v této hře jsou od první do poslední oblasti skutečně mistrně zvládnuté.
Grafické zpracování hry ti vezme dech. Alespoň v některých směrech. Co se týče přírody a prostředí, panoramat a krajiny, budeš litovat, že zde není otevřený svět, kterým bys mohl donekonečna brouzdat za zvuků úžasných ambientních tónů a velkolepého Juliina zpěvu. První ucelená oblast jsou podzemní systémy města Skara Brae, ze kterých se první hodinku nehneš. Posléze se sice dostaneš do města na povrchu, ale to pořád nebude ono, hlavně proto, že je to celkem nakrátko a hned se zase uklidíš do podzemí. Když se ale po x hodinách dostaneš ven a ocitneš se v prosluněném zeleném hvozdu Inshriach, spadne ti brada.
Kde vizuální stránka pokulhává, je zobrazení postav a kouzel. Ale to pořád beru jen v porovnání s okolní krajinou. Postavy jsou dost málo pohyblivé a prkenně stojí nebo chodí ve svém perimetru, v souboji by nepřátelé mohli pro své útoky disponovat širší škálou pohybů a útoků, ne pro každou činnost využívat stejný výpad.
Souboj probíhá tahově. V Bard's Tale IV je důležitý prvek překvapení - kdo napadne koho. Většinou by se ti mělo povést připlížit se k nepříteli a využít aktivační schopnost Nájezd, což zajistí, že bude tvoje parta na řadě jako první. Tvoje parta i nepřátelé se počítají jako jedna skupina a jako taková má určitý počet tahů, které mohou ve svém kole využít. Tady přichází do hry notná dávka strategie, protože už tak je těžké se rozhodnout, kdo má hrát dřív či později, ale k tomu ještě mít omezený počet kroků. V tomhle čistě záleží na složení tvé party, takže co fungovalo mně, nemusí bavit nikoho jiného. Určité vyvažování bude určitě potřeba a jsou oblasti, kde by se hodila jedna postaví víc než druhá. Každopádně to dodává souboji na komplexitě a nad ostatními hrami, které tahový systém používají, má Bard's Tale IV malinko navrch.
Zabíjením nepřátel a plněním úkolů tvé postavy získávají zkušenosti, které jim po překročení jisté hranice zaručí postup o úroveň. Každou úroveň dostaneš přesně jeden bod k rozdělení do čtyř různých kategorií, takže je potřeba silně prioritizovat, strategizovat a přemýšlet. Je sice super mít arcimága, ale když nemůže nosit nic jiného než novickou róbu a kvůli tomu má 20 životů, stejně ho každý kašpar lukem sundá dřív, než se vůbec k nějakému arcimágování dostane. Navíc je dost důležité vědět, že každá postava může mít "battle-ready" jenom 4 schopnosti, byť jich v zásobě má (rozuměj naučených) třeba 10. Je sice trochu nemotorné, protože to nejde měnit v průběhu boje ani těsně před ním, ale v pokeru si přeci taky nenamícháš ruku až podle toho, co vyloží soupeř.
A ukládej často, co to dá. To je, alespoň v takto rané fázi hry (vyšla 18. září), kterou jsem měl tu čest recenzovat, zásadní krok k zachování integrity a kompozice tvého hardwaru. Přecenit své síly proti nepřátelům a zaseknout se na hodinu v bludišti hádanek je totiž v pořádku. Ztratit dvě hodiny postupu kvůli Fatal Error #003 je nepřípustné a jen doufám, že když tato recenze vychází, je tento problém tři aktualizace za námi.
Bard's tale IV má celkem zřetelný problém s optimalizací, protože na sestavě, kde bez problémů rozjedu náročnější tituly na 60 fps v ultra grafickém nastavení, se mi čas od času na půl vteřiny při otáčení zasekne obraz, nebo fps spadnou na 20. Ne často, ale občas. A už to je až moc. Neskutečná otrava jsou ale doby načítání. To je klidně minuta, než se ozve znělka při přechodu z jedné oblasti do druhé. Neříkám, že budeš přecházet někam každých pět minut, ale když zjistíš, že sis zapomněl promluvit s jedním zadavatelem úkolu nebo prodat dvě zbroje, budeš hodně přemýšlet, jestli ti stojí za to se tam vrátit.
V logických hádankách hra nikoho za ruku nevede, to se ale nedá říct o postupu v příběhu. Jednotlivé cesty, které s příběhem, respektive jeho současným stavem, nesouvisí, jsou často zataraseny překážkami, kterých se nemáš jak zbavit, někdy jsou tam nepřátelé, kteří tvoje společníky donutí obléct si hnědé kalhoty, což značně limituje jakousi volnost, kterou při hraní cítíš. Svět tedy vypadá větší, než ve skutečnosti je, protože na jednu stranu působí velkolepě a rozsáhle, zatímco cesta, kterou se můžeš vydat, je úzká a často jednosměrná. Bludišti podobný les je třeba plný bran, které se dají otevřít vždycky až z druhé strany, což zajistí, že půjdeš přesně, jak hra chce a nebudeš nic přeskakovat. V daný čas můžeš sledovat jeden určitý úkol, který se na mapě vyznačí modrou šipkou. Škoda je, že do mapy se nedají dělat poznámky, to by orientaci významně ulehčilo. Přesto je pohyb v každé lokaci intuitivní a i když se to může jako bludiště zdát, velmi rychle se dá zapamatovat, kde co je a jak se kam dostat.
Velkým problémem je umělá inteligence v soubojích. Nepřátelé dost často utrácí body pohybu, aby se prohodili mezi sebou, jen aby se v tom stejném kole vrátili na stejné místo, jak byli původně. Předvídatelnost je jasná, většina z nich má 2-3 možné pohyby. Dobré je, že se jejich skupiny dají vysledovat z poměrně bezpečné vzdálenosti a tak zjistit, jaké útoky si na ně připravit a čím se obrnit. Nepřátelé jsou rozdělení podle obtížnosti, která se zobrazí, když přijdeš na určitou vzdálenost, což hned od začátku vytváří jakési přirozené hranice, aby ti bylo jasné, do kterých lokací ještě nepatříš.
Hádanky tě budou potkávat napříč celou hrou a nemáš se jim jak vyhnout. Ať se jedná o postup do další místnosti nebo odemknutí maximálního potenciálu elfské zbraně, musíš číst knihy, studovat hvězdná znamení a pamatovat si, kde sis co uložil. Některé ti docvaknou hned, nad jinými se budeš trápit, ale nikdy to nebude (aspoň pro mě nebylo) na tvrdý restart či masivní zoufalství.
Hra Bard's Tale IV: Barrows Deep má jistě své mouchy, ať se bavíme o optimalizaci či umělé inteligenci. Z některých lokací ti vhrknou slzy do očí úžasem, jiné textury tě zase rozpláčou, protože je někdo udělal asi v Malování. Uspořádání inventáře pokulhává a není tu žádné tlačítko pro rychlé seskupení předmětů či jiné možnosti třídění. Úkoly jsou sice jasné, ale ne vždy jasně splnitelné, takže na některé věci musíš přijít sám, než abys jenom následoval šipku. Celkově se jedná o kouzelnou hru, která dokáže chytit a nepustit. A ta hudba...
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
Ceny hry The Bard's Tale IV: Barrows Deep srovnáte na Zboží.cz.
