Jestliže jste fanoušky klasických realtimových strategií ze staré školy a nějaký čas se již pohybujete na konzolích, zajisté jste si všimli, že zrovna v této oblasti nemají hráči příliš na růžích ustláno. Přispět se svou troškou do mlýna se tak rozhodli vývojáři z týmu Petroglyph Games, mezi kterými bychom snadno dohledali bývalé autory série Command and Conquer, což by už samo o sobě mohlo být příslibem lepších zítřků. Nebo ne? To se již dočtete na následujících řádcích.

Ihned na úvod je nutno zmínit, že se vývojáři soustředili na přenesení staré dobré hratelnosti, kterou jsme si mohli užívat ještě na černobílých monitorech a trávili jsme u těchto kousků spoustu hodin. V každé správné strategii proti sobě vždy stojí minimálně dvě frakce či zkrátka strany, které jsou zde zastoupeny "hodnými" Lightbringers a "zlými" Deathsworn. Již od samotného spuštění je jasné, že se k nám nepřiřítil nějaký hardcore počin, jehož mechaniky pochopí jen pár vyvolených, nýbrž vše je zjednodušeno tak, aby si hru mohl užít skutečně každý. Dokonce si troufnu tvrdit, že by se mohlo jednat i o hru, která by vás mohla do žánru strategií zasvětit, právě díky jednoduchým mechanikám a ovládání a v neposlední řadě i povedenému nenásilnému tutoriálu, který vás v rámci prvních misí obeznámí se vším potřebným. Jako v každé správné strategii tak máte na starosti svoji základnu a samosebou jednotky, bez kterých by to zkrátka nebylo ono. Vše ostatní jde stranou a vy tak nejste neustále rozptylování zbytečnou "omáčkou"

Základnu si v průběhu jednotlivých misí kampaně můžete upravovat dle libosti, nicméně je vždy nutno alespoň zlehka plánovat hospodaření s drahocennými zdroji, které v 8.bit Hordes těžíte klasickým způsobem v dolech, kam posíláte důlní vozíky. Ty pak již automaticky dělají to, co by se od nich čekalo, takže nezbývá než doufat, že si vámi využívaný důl nevybere na mušku váš nepřítel a nezlikviduje jej. Stejně tak však také vy můžete záškodničit na nepřátelském území a pokusit se soupeře vyhladovět, aby si nemohl snadno přijít k novým jednotkám, které by vám mohly zatopit. Základními budovami jsou tedy bezesporu továrna na zpracování zlata, kasárna pro výrobu jednotek a farmy, díky kterým zvyšujete kapacitu vaší základny.

Z čeho jsem měl zpočátku obavy, bylo ovládání, jelikož, co si budeme namlouvat, myš je prostě myš. Naštěstí jsem se však bál zbytečně. Vše je parádně přizpůsobeno ovládání na gamepadu a během hraní si vše určitě rychle osvojíte. Kupříkladu výroba jednotek je namapována stylem jedno tlačítko = jeden typ jednotek (pro boj na dálku či na blízko), přičemž stejné schéma platí i při jejich ovládání. Jedinou komplikací by pro zkušené stratégy mohla být skutečnost, že stiskem tlačítka vyberete všechny jednotky daného typu a v případě, že potřebujete jen pár vojáků, musíte každého z nich zvolit manuálně, kupříkladu k obraně základny, což zdržuje a může vás to stát vaši existenci. Stavbu budov zase komfortně ovládáte pomocí kruhového menu, které je rozděleno do kategorií, kam jednotlivé budovy spadají.

Jak již zaznělo v odstavcích výše, svým zpracováním se sice nejedná o nikterak komplikovanou záležitost. Co by však mohlo některé hráč odradit od delšího zabřednutí do tohoto titulu, je poměrně strmě stoupající obtížnost v rámci kampaně. Zatímco pár prvních misí zvládnete s prstem v nose, nedlouho po začátku začne značně přituhovat a každá nepřesnost či chybný odhad je nemilosrdně trestán likvidací vašich vojáků, potažmo celé základny. Je tedy více než vhodné skutečně dostat ovládání do ruky, abyste poté nemuseli mise zbytečně opakovat jen kvůli tomu, že vám třeba ujede ruka a stisknete omylem špatné tlačítko. Vzhledem k faktu, že všechny mise mají prakticky totožný průběh, a to, vybudovat dobře vybavenou základnu, vyprodukovat pořádné množství jednotek a vyrazit do boje, do krve vše přejde rychle, tak neházejte flintu do žita a zkoušejte. Odměnou vám bude uspokojující pocit z pokořené výzvy a to je samozřejmě ten nejhřejivější.

Kromě kampaně se můžete vrhnout do online zápolení v rámci scénář (Skirmish) či kooperativních misí, které si mžete zahrát s přáteli a nedat vašim soupeři šanci. Jak již název napovídá, hra logicky disponuje retro grafikou, která však není nikterak odpudivá a i přes retro pixelový vzhled vypadá roztomile. Podobně je na tom i zvuková stránka, kdy všude zní rytmy z dob dávno minulých či typické doprovodné efekty, které však opět neubírají nic z celkového dojmu. Celkově se tak dá říci, že Petroglyph Games odvedli solidní práci a zvládli, i při zachování jednoduchých herních principů, přinést na naše obrazovky povedenou strategii, která sice ničím novým extra neoslní, nicméně určitě dokáže zabavit.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Soedesco