Novinka z roku 2018 od vydavatelství MindOK z vás chtě nechtě udělá chovatele armády koček. Cílem hry je totiž adoptovat a nakrmit (rozuměj udržet při životě) co nejvíc kočiček, nabrat pro ně plno hračiček, a tím na body překonat všechny protihráče. Jedná se o velmi rychlou rodinnou hru pro 2-4 hráče od 8 let věku. Karty jsou rozdělené na kočky, jídlo, kostýmy, hračky, šantu a dvě zvláštní karty - rozprašovač a karta zatoulaných či ztracených koček. Ve sledu svižně po sobě jdoucích kol se snažíte jednak kočičky adoptovat a zajistit jim dostatek potravy ve vaší péči a pokud možno sbírat karty tak, abyste z nich vytěžili co největší množství bodů. Hra spoléhá na faktor náhody, tj. že kvůli (nebo díky?) pořádně zamíchanému balíčku nevíte, jaké karty přijdou na stůl, takže se nedá nic pořádně plánovat dopředu. Graficky je hra zpracovaná dost líbivě, ale vidím nevyužitý potenciál ve ztvárnění koček, které jsou všechny stejné a mění se jen jejich barvy (bílá, ryšavá a černá). Tato skutečnost je však kompenzována kreativními jmény, které zčásti pomáhali vymyslet lidé z řad kočičích fanoušků (samozřejmě nechybí kocourek Modroočko, jehož příběhy z nostalgie čítávám dodnes).
Celkem třístránková pravidla máte přelouskané než by řekl švec a zhruba stejnou dobu vám bude trvat je pochopit - hra opravdu daleko víc upřednostňuje zábavnou složku, než že by se snažila vás utopit v pojmech, vysvětlivkách a složitostech. Začnete tím, že uděláte dva balíčky - velký dobírací a druhý menší se zatoulanými kočkami. Z velkého balíčku na stůl vyložíte 3x3 karet (tedy celkem 9 karet) lícem vzhůru a náhodně k jedné řadě nebo sloupci dáte figurku kočky. Ta je důležitá a každé kolo se bude přesouvat. Z balíčku zatoulaných koček vyberete 3, které vyložíte pod vámi vytvořenou 3x3 plochu, zbytek koček-tulaček vraťte do krabice, ty se zaběhly moc daleko a další hru nijak neovlivní. Hráči se po jednom střídají a každý ve svém tahu musí vzít buď jeden celý řádek, nebo celý sloupec, dle svého výběru, s výjimkou toho, u kterého se zrovna nachází figurka kočky. Po svém tahu hráč jednak přesune figurku kočky tam, odkud zrovna bral (tedy není možné vzít dvakrát po sobě stejný řádek či sloupec) a doplní tři karty z velkého dobíracího balíčku. A tak hrajete, dokud v dobíracím balíčku nedojdou karty. Cílem hry ale není nasbírat co nejvíc koček nebo pro sebe usyslit všechno jídlo, tady je nutná jistá dávka rozvahy a finesy. Hra se totiž nebojí vám na svém konci strhnout body za všechno, co uděláte špatně. Za každou kočku, kterou nenakrmíte, mínus dva. Zbylo vám víc jídla než ostatním? Minus dva. Máte jen jednu šantu - minus dva body. Zapomněli jste kočičkám pořídit kostýmek? Bum, dva body dolů. Kočičky jsou bodované různě podle své náročnosti na papání, ty zatoulané mají bodování podle zvláštních podmínek a mohou tedy přinést nulu nebo naopak o něco víc než ty obyčejné-domácí. Na konci hry (rozuměj jakmile dojdou karty v dobíracím balíčku) se sečtou body plusové, odečtou záporné, a na základě toho je vyhlášen vítěz.
Hra je do jisté míry o štěstí, protože sebelepší strategii může narušit špatný sled karet, ale většinou není až do poslední chvíle jasné, kdo vzejde jako vítěz. Z hlediska počtu hráčů je těžko určit, je-li lepší hrát ve dvou nebo v maximálním doporučeném počtu 4 (je možné hrát ve více lidech, proč ne, ale pak máte dost malou šanci na nějakou opravdovou strategii), v menším počtu je "faktor štěstí" menší, protože jste na tahu v jednom kuse a váš soupeř sebere jen 3 z devíti karet na stole, kdežto ve 3-4 lidech se už před vaším kolem promění klidně celá hrací plocha, takže musíte jen doufat, že tam bude něco, co do vašeho plánu zapadne. Naštěstí těch druhů karet není tolik, to znamená, že se de facto nemůže stát, že by vám něco vysloveně nesedělo, každopádně mít tři kočky s chutí na tuňáka a sledovat, jak vám jednu rybu za druhou berou tři naschválníčci před vámi, skoro až fyzicky zabolí.
Kočičí klub je dobrá hra. Jasně, nedosahuje grandióznosti monstrozit typu Twilight impérium, ale to ani není cílem. Pobavit se, malinko zapřemýšlet a poveselit se v kruhu nejbližších je to, co vám Kočičí klub přinese. Za necelou pětistovku (někde jsem viděl i pod 400) získáte velkou znovuhratelnost, kterou si parádně užijí (a procvičí si jednoduchou matematiku) i před-pubertální děti. Doporučený věk osmi let je hlavně asi z hlediska "složitějších" počtů, ale pěkné zpracování a jednoduchý princip hry si užijí klidně i menší děti. Packu na to.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme MindOK
.
