Jsou tomu již tři roky, kdy se na našich obrazovkách poprvé představil titul Tom Clancy's The Division. Jednalo se o střílečku s relativně inovativním konceptem především kooperativního hraní, která nás zavedla do sněhem zavátého New Yorku, na který byla radost pohledět. Hře od Massive Entertainment se především díky svým nepopíratelným kvalitám na herní scéně skutečně dařilo, v podstatě se hraje dodnes, i když řada věcí byla do hry přidána a máme tak v současnosti k dispozici docela jiný produkt než tomu bylo na začátku. Díky úspěchu, kterého se Tom Clancy's The Division u hráčů dočkal, bylo jen otázkou času, kdy autoři přispěchají s oznámením pokračování, jak už to tak v podobných případech bývá. A tak se dnes konečně můžeme spolu podívat na to, jak se vývojáři ze studia, dnes již známého jako Ubisoft Massive, poprali s vysoce nastavenou laťkou prvního dílu a jestli se jim podařilo vytvořit parádní „dvojku“, jak měli zajisté v plánu. Více se již dočtete na následujících řádcích.
Hráči, kteří měli tu čest s prvním dílem, budou i v novém pokračování jako doma. Minimálně tedy budou mít usnadněny první krůčky, jelikož se jedná o skutečné pokračování ve smyslu nadstavby svého předchůdce. S tím souvisí samozřejmě i vzhled menu, styl ovládání, základní herní mechaniky a podobně. Ovšem, tři roky jsou ve videoherním průmyslu pořádně dlouhá doba, tak by dnes nejspíše nestačilo vytvořit hru, která by se nikterak zásadněji nelišila, nebo ne? Nicméně opět tu máme online kooperativní RPG střílečku, u které na první pohled zaznamenáte především změnu prostředí. Zimní atmosféru New Yorku tak střídá léto v hlavním městě Spojených Států, Washington D.C. I když měl sníh něco do sebe, nedá se již od začátku novému zasazení cokoliv extra vytýkat. Díky volbě teplejšího ročního období tak narazíte na místa, kde se vegetaci rozhodně daří a lze obdivovat všelijaké dary matky přírody, která se postupně vrací k moci poté, co se město stalo obětí bojů mezi frakcemi, brousícími si zuby na jeho ovládnutí. Stejně jako v prvním díle se vžíváte do role agenta Divize, která má za cíl jediné – přidat se k odboji, který obývá několik oblastí ve městě, pomoci s jejich zabezpečení a podporou, což by mělo mít za následek zbavení se krutých zástupců celkem 4 jednotlivých frakcí a nastolení kýženého míru v jedem zdecimovaném světě.
Ano, příběhově se ani tentokrát nejedná o žádnou bombastickou zápletku, nicméně jako pozadí vašeho konání funguje vcelku dobře, i když trochu si vyhrát se scénářem by rozhodně nezaškodilo. Herně je to ovšem zcela jiná káva. Hlavní roli samozřejmě hraje kořist, která míchá kartami v oblasti vybavení vaší postavy, kterou si samosebou na začátku můžete vytvořit téměř zcela dle svých představ. Možností, jak „vymodelovat“ vašeho hrdinu je dostatek, takže se s editorem můžete docela v pohodě vyřádit. Kořist nalézáte jak při volném průchodu herním světem, tak především při plnění misí, kterých je po mapě rozeseto vskutku hodně. Nejedná se samozřejmě pouze o hlavní, příběh posouvající, kousky, ale i vedlejší, které se však co do kvality dají s hlavními naprosto v pohodě srovnat. Navíc je mapa vyplněna i dalšími místy, která rozhodně nejsou hluchá. Takže se připravte na lokace, ve kterých je nutno nalézt stará známá Echa (3D obrazy událostí dávno minulých), takové, ve kterých je nutno najít bedny obsahující technické komponenty a také strategické a zásobovací body, které je fajn mít pod svojí kontrolou. Ve světě Division 2 je tedy zkrátka stále co dělat a troufám si tvrdit, že jestliže jste alespoň částečnými fanoušky tohoto typu looter-shooter her, budete mít co dělat, abyste během prvních pár dní nepadli v práci či škole čelem na stůl z důvodu spánkovému deficitu.
Během hraní se vaše postava vyvíjí v podstatě neustále, neboť nové a lepší vybavení nalézáte prakticky na každém kroku a nezřídka se vám tak stane, že během jedné mise vám toho napadá tolik, že poté budete drahnou dobu listovat v inventáři a porovnávat jednotlivé kusy, abyste k použití zvolili ten nejsprávnější, přičemž ostatní bez milosti rozeberete na součástky, popřípadě prodáte u některého z obchodníků. Za peníze si pak na oplátku můžete přikoupit nějakou tu zbraň či zbroj, nicméně minimálně v počátečních fázích hry, a vlastně až do dokončení příběhu nebudete tuto funkci v podstatě potřebovat právě díky množství věcí, které neustále padají z nepřátel nebo je nalézáte v úkrytech a bednách. Mnohem zajímavější je výroba jednotlivých součástek či zbroje. K té samozřejmě nejdříve potřebujete plánky. V případě součástek zbraní poté tuto lze použít i opakovaně na váš arzenál, což je fajn, jelikož některé ze statistik, které dané předměty zvedají, mají skutečný vliv na vaši hru. Vyrobená zbroj oproti tomu disponuje náhodnými bonusy, jejichž detaily zjistíte až po samotné výrobě, takže se ke slovu dostává i náhoda a musím říci, že mě vždy bavilo sledovat, co mi hra za vylepšení na kus brnění vylosuje. Samostatnou kapitolou jsou poté klasické sety zbroje, díky kterým si můžete přijít na řadu speciálních bonusů, které již dokáží řádně vylepšit vaše statistiky. Co se výbavy týče, opomenout nesmím ani speciální vychytávky, kterými lze dovybavit arzenál vašeho hrdiny. Pořídit za speciální dovednostní body si totiž můžete celkem 8 „pomocníků“, kteří vám boj dokáží značně usnadnit. Zvolit lze kupříkladu štít, koulející se minu, kulometnou věžičku či dron. Každé z těchto vybavení lze za nasbírané body navíc vylepšovat, případně zcela měnit jejich vlastnosti. Komu by navíc bylo málo udělat z obyčejné kulometné věžičky plamenometnou či odstřelovací nebo ze střílejícího dronu vašeho osobního lékaře, může sáhnout navíc ještě k modifikacím, které lze na tyto předměty aplikovat a ještě dále „vytunit“ jejich vlastnosti. Vybavení je odlišeno klasickým barevným schématem, takže zatímco zelené by se dalo považovat za základní, o něco lepší je modré, poté fialové a na závěr zlaté legendární. Systém statistik je přehledný a tak již na první pohled vidíte, jak se nová věcička liší od stávající vybavené a můžete se tak v mžiku rozhodnout, jestli ji prohodíte či ne.
Ač se jedná primárně o titul určený pro hru ve skupině, tak oproti minulému dílu osobně vidím značný pokrok a snahu vývojářů v oblasti hry jednoho hráče. Ano, vlci samotáři nemusí nyní nad hrou již předem lámat hůl, jelikož se dá poměrně v pohodě hra projet i v jednom hráči, což je důsledkem především vyladěnějšího soubojového systému a úrovně výdrže nepřátel, do kterých sice stále sypete náboje hlava nehlava, nicméně jde je složit v kratším čase v porovnání s prvním dílem. Ano, je pravdou, že při sólo hraní, které jsem samozřejmě také měl tu čest vyzkoušet, jsem stále pošilhával po možnosti přivolání živých kolegů, ale to pouze z důvodu, že hra ve více lidech je zkrátka zábavnější a otevírá více možností pro případnou taktiku či společné plánování dalších kroků. Vůbec nejlepší je pak popadnout mikrofon, sehnat kámoše a vyrazit bok po boku do ulic či misí. Již byla řeč o příběhu, který originality a kvalit příliš nepobral. Oproti tomu samotné mise jsou na tom o poznání lépe a i přes svoji podobnost v hratelnosti působí každá jako samostatný mini příběh. Náplň je klasická, jako jsme byli zvyklí již před třemi lety. Na místě určení je na vás, abyste se prostříleli ke konkrétnímu cíli, obvykle zmocnění se nějakého artefaktu, nastavení různých systémů či spuštění určitého programu, poté se ubránili vlnám nabíhajících nepřátel a jako třešničku na dortu si poté vychutnali některého ze „zlatých“ bossů, honosící se jménem nad hlavou, což jej odlišuje od anonymních bojovníků. Ano, může to znít jako stereotyp a nuda, ovšem vězte, že tomu tak není a samotné mise si budete užívat díky umně navrženým interiérům a ostatním věcem, které jsou typické pouze pro tu kterou úroveň.
Jak jsem již zmínil, na své pouti příběhem narazíte na celkem 4 nepřátelské frakce, přičemž ta čtvrtá, poslední se vám odemkne po dokončení hlavní příběhové linky. Společnost vám tedy budou dělat členové skupiny Hyen, Věrných synů, Psanců a ve finále Černých klů. Jednotliví bojovníci těchto gangů jsou klasicky rozděleni do třech tříd dle své nebezpečnosti. Relativně nejmenší starosti vám tak nadělají červení protivníci, kteří nedisponují žádným brněním a padnou tak vcelku rychle. Silnějšími nepřáteli jsou fialoví, kteří již dostali do vínku i nějaké ty gadgety a navíc lehkou zbroj,. Nejsilnějšími protivníky, které budete muset udolávat, jsou zlatí, kteří se vyskytují především v podobě závěrečných bossů. Jsou to klasičtí těžkooděnci, ze kterých musíte nejdříve umně sejmout brnění a poté ubrat jejich životy na minimum. Brnění celkově hraje v druhém Division důležitou úlohu, a to nejen u nepřátel, ale i u vaší maličkosti. Ve hře totiž neexistuje nic jako lékárničky, které by dokázaly pozvednout vaše body zdraví, nýbrž pouze zbrojní sady, díky kterým dáte do cajku svou zbroj. Je nutné brát v potaz, že podobné věcičky mají k dispozici i ti nejsilnější nepřátelé, takže se některé boje mohou skutečně protáhnout. Ale to je jedině dobře, nikdy to netrvá nějak přehnaně dlouho a na druhou stranu je to v pozdějších fázích hry i solidní výzva. Naštěstí je hráči k dispozici opět solidně zpracovaný systém soubojů v kombinaci s nezbytným krytím, který sem tam hatí pouze relativně podivná inteligence základních nepřátel, kteří nabíhají na hráče v chumlech a jen čekají, až si je podáte pár dobře mířenými ranami. Někteří z nich mají sice nabíhání na hráče a odpalování se v jejich blízkosti v popisu práce, ale občas narazíte na situace, kdy se na vás vyvalí i jednotky, které by měly raději zůstat v pozadí a volit vzdálenější útoky. Nicméně boje jsou dynamické a hezky odsýpají, přičemž je rozhodně lepší mít po ruce nějakého parťáka, kterého můžete využít i pro občasné "natažení" pozornosti nepřátel na něj, zatímco vy je pohodlně sundáte z druhé strany místnosti. Perfektní je také rozdílné chování jednotlivých nepřátel v rámci opakování stejných misí, takže se vám může stát, že boss, který při prvním průchodu zůstal stát v dáli a ostřeloval vás z krytu, se při druhém hraní nebojácně spustí do středu mapy a začne si to neohroženě "štrádovat" vaším směrem. Asi nemusím připomínat, že při takovém pochodu, obzvláště o samotě, se pořádně zapotíte, to mi věřte.
Další možností, jak ve hře utopit další desítky, ba i stovky hodin, je populární Temná oblast. Ani ta samozřejmě v druhém díle nechybí a vrhnout se do ní můžete prakticky od samého začátku, tedy až poté, jakmile si odemknete postavu, která vás zasvětí do tajů této zóny. Jedná se prakticky o další herní území, nacházející se však za vysokou zdí, jelikož v ní není vůbec bezpečno. Výhodou návštěv Temné oblasti je bezesporu lepší kořist, na kterou narazíte jak při procházení se po zóně, tak i při likvidaci nepřátel, které samozřejmě nechybí ani zde. Navíc však v Temné oblasti lze narazit i na ostatní hráče, kteří také dokáží hraní zkomplikovat. Zpočátku se však nemáte nejspíše čeho nějak zvlášť obávat, jelikož hráči na nižších úrovních se spíše snaží nalézt co nejlepší vybavení a nevyhledávají zbytečné konflikty, nicméně v pozdějších fázích je již nutno pořádně promýšlet každý krok, aby vaše snažení a honba za vybavením neskončila fiaskem. Některé předměty nalezené v této oblasti jsou totiž kontaminovány a jediným způsobem, jak je dostat ze zóny ven a moci je používat je využít služeb evakuační helikoptéry, kterou si přivoláte, přičemž do jejího příletu i odletu musíte místo vyzvednutí bránit. Problém může však nastat v momentě, kdy se ostatní hráči, vyzvedávající kořist rozhodnou vás eliminovat, případně odříznout vaše nahromaděné poklady z lana vrtulníku. Poté máte smůlu a můžete se vydat znovu na lov. Na druhou stranu tyto momenty dodávají hře neuvěřitelnou šťávu a chvíle, kdy se staženým pozadím čekáte v úkrytu na odlet vrtulníku jsou k nezaplacení.
Nejdůležitějším aspektem tohoto typu her je to, co se dá dělat po dokončení hlavní příběhové linky, tzv. endgame. Zajisté pamatujete nedávné selhání nejmenovaného konkurenčního titulu, ve kterém po "dohrání" zkrátka již nebylo po čem sáhnout. V Division 2 je však všechno jinak a obsahu je dostatek již nyní, a to se můžeme těšit na mnoho přídavků, kterými nás autoři budou zásobovat. Nutno podotknout, že minimálně první rok zdarma, což je paráda, o tom žádná. Vaše postava jednak disponuje dvěma úrovněmi, přičemž základní má strop na levelu číslo 30 a poté můžete vylepšovat ještě vaše dovednosti v úrovni určené pro Temnou oblast. Dalo by se říci, že dosažením 30. úrovně hra nabírá zcela nové obrátky, a i když můžete znovu procházet klasické a známé mise na vyšších obtížnostech, hlavním hnacím motorem zůstává honba za co nejlepším vybavením, aby se z vás stal co nejobávanější bojovník, který se nebude stydět utkat se s ostatními hráči a čím dál tužšími protivníky. Samozřejmě, opět se kromě běžného světa můžete vydat do Temné oblasti, kde to už však nebude žádný med a s každou nově nabytou úrovní je nutné připravit se na agresivnější protivníky jak z řad nepřátel, tak hráčů, ba co víc, každá smrt je zde penalizována ztrátou zkušenostních bodů, tak je již potřeba postup promýšlet do větších důsledků. Rozhodně nepočítejte s tím, že se s vámi bude někdo párat. Nicméně, frustrace tu nikdy netrvá příliš dlouho a díky zábavné hratelnosti si hra i přes řadu neúspěchů zajisté udrží vaši pozornost a motivace v podobě levelování funguje na výbornou.
Další novinkou jsou osady, které zvelebujete plněním specifických misí a úkolů, potažmo projektů, díky kterým jste schopni vystavět dodatečná zařízení, kupříkladu pro filtraci vody, solární panely a mnoho dalšího, čím zpříjemníte život vašim spolubojovníkům. Každá z těchto osad má svého vlastního vůdce, se kterým budete čas od času v kontaktu v rámci postupu příběhem. Nově se také s kamarády můžete sdružovat i do klanů, čítajících až 50 lidí a pustit se tak do plnění speciálních projektů a úkolů, které bez klanu plnit nelze. Zároveň dochází ke kumulaci zkušenostních bodů všech členů, takže každý přispívá svou troškou do mlýna i běžným hraním. Komu by všechna zmíněná nálož obsahu nestačila, může vyzkoušet také čistě PvP režim Konflikt, ve kterém se utkávají týmy hráčů v zápasech, ne nepodobných klasickým deathmatchům z jiných her. Nejedná se o nic stěžejního, ale určitě doporučuji tento mód minimálně vyzkoušet, jelikož při soubojích máte k dispozici veškerý váš arzenál včetně gadgetů, díky kterým do bezduchého střílení vstupují i taktické prvky, správné načasování použití té které vychytávky a samozřejmě co nejpreciznější způsob krytí. Na druhou stranu se rozhodně nejedná o nic, na čem by hra stála a padala, spíše jde o doplněk již tak bohatého obsahu a nejedná se o nic tragického. Své příznivce si určitě tak i tento režim najde.
Na závěr nemohu nezmínit takřka perfektní audiovizuální stránku a celkově technické zpracování hry. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se nacházím ve skutečném Washingtonu. Z tohoto stavu mě dokázalo vytrhnout pouze občasné doskakování textur, které se však úplně v pohodě dá přežít, jelikož okolní svět je prostě fantastický. Samozřejmě doufám, že se autoři texturám ještě pověnují a jak víme, tak dlouhodobá podpora u této série není problémem, takže na vychytání mušek je ještě dostatek času. Rozhodně druhý díl vyšel v neporovnatelně lepším stavu než minulý, což se nedá než pochválit, i když je to i celkem logické, jelikož autoři již mají s tímto žánrem bohatší zkušenosti. Herní svět navíc není mrtvý. Po městě pobíhá vysoká zvěř a spousta psů, na křižovatkách čas od času probíhají boje mezi jednotlivými frakcemi, do kterých můžete, ale i nemusíte zasahovat, na ulicích narazíte na skupinky bojovníků, vyrážející na sběr surovin a vše působí velmi uvěřitelně. Grafické stránce zdatně sekunduje ta zvuková, která je taktéž na velice vysoké úrovni. Sami autoři uvolnili informace o tom, jak probíhalo natáčení zvuků přímo na místě činu, tedy ve Washingtonu, a je skutečně radost se, kupříkladu s nějakými solidními sluchátky, zaposlouchat do městského "ruchu", který občas naruší vzdálená střelba či například zvuky, vydávané některými z ptáků nebo vzdálená komunikace mezi NPC postavami. Atmosféru umocňují také měnící se počasí a denní doba, takže se můžete těšit na prosluněné dny i bouřkou bičované město, přičemž vše působí vskutku efektně a má vliv i na samotnou hratelnost. Inu, v mlze se míří o poznání jinak, na to vezměte jed.
Celkově se tak jedná o povedené pokračování již tak povedené hry, které by sice někteří mohli pokračovat jako rozšíření prvního dílu, nicméně po zabřednutí do hraní sami zjistíte, že se nejedná o žádnou rychlokvašku, nýbrž regulérní druhý díl, který přináší řadu inovací, případně zjednodušení, přičemž si stále zachovává návykovou hratelnost, díky které budete ve hře schopni bez problémů nechat i několik stovek hodin a stále nebudete mít dost. Jedinou menší výtku bych měl k matchmakingu, který technicky sice funguje parádně, nicméně dost často ve volném režimu narazíte na velmi vlažně kooperující náhodné jedince, které je vcelku těžké přesvědčit ke společné akci v rámci konkrétní vedlejší mise, kterou potřebujete osobně splnit. Vesměs se tak tento režim mění v čistou honbu za kořistí, což také však není k zahození. Oproti tomu vyhledávání hráčů se stejným cílem, které funguje u hlavních misí, funguje na jedničku, je rychlé a v těchto situacích dokáží i náhodní hráči dobře zastoupit vaše skutečné přátele. Musíme zkrátka vývojáře z Ubisoft Massive pochválit, jelikož se jim podařilo nenasytným hráčům a fanouškům lootovacích RPG stříleček naservírovat velice lahodný chod, který navíc obsahuje i kvalitní českou lokalizaci formou titulků.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
Ceny hry Tom Clancy's The Division 2 srovnáte na Zboží.cz.
