Žebříčku na největší světové stránce pro komunitu hráčů deskových her BoardGameGeek už skoro dva roky vévodí kousek zvaný Gloomhaven. Letos v květnu, konkrétně čtvrtého, jsme na Albi game day byli svědky jeho vydání v českém jazyce a uvedením na náš trh. Launch to byl epický a předobjednávky se musely uzavřít o dva dny dřív, protože by se nedostalo na všechny. Gloomhaven je epická RPG výprava pro 1-4 hráče, kteří se vtělí do různých hrdinů a ve stylu Dungeons and Dragons se vydají vstříc nebezpečí, smrtelným nepřátelům, oživlým mrtvým i zhmotněným živlům. Svými skutky budete v reálném čase formovat prostředí města, budovat si reputaci, až dokud nebudou žádné hrdinské skutky, které byste mohli vykonat. Gloomhaven je takzvaná legacy hra, a to právě znamená, že jakmile jednou příběh začnete, každá další hra je jeho pokračováním, navazuje na sebe a dosažené úspěchy či vynesená rozhodnutí nelze zvrátit.
První, co vás na hře Gloomhaven zaujme, je masivní krabice, která za normálních podmínek váží bez pár gramů deset kilo. Po jejím otevření se vám naskytne pohled na nějakých 17 kartonových desek, ze kterých budete 45 minut vylupovat jednotlivé komponenty. Pak musíte rozbalit karty a otevřít prvních 6 krabiček s postavami. Ano, jenom 6! Z celkových sedmnácti hratelných postav máte zpočátku dostupných jen prvních šest, zbytek si musíte vyhrát. Zpracování žetonů nepřátel a mapových dílů je to jediné, v čem Gloomhaven pokulhává, ale zároveň je to vzhledem k rozmanitosti monster a oblastí pochopitelné - kdyby měl každý nepřítel svou figurku nebo něco jiného než papírový žeton, ani zdaleka by si hru nemohl dovolit každý. Co je ale zpracované výborně, jsou hráčské desky, karty všeho druhu a figurky postav. Ty jsou jako stvořené pro kreativní jedince a můžete si je pomalovat podle své libosti. Pozitiva nekompromisně převažují nad tím, co v tak obrovské hře ani nemá jinou možnost, než "zaostávat", protože by se tím vystřelila cena o x tisíc. Ve hře navíc najdete několik zapečetěných obálek, které otevíráte, až vás k tomu hra vybídne, takže už jenom pouhá zvědavost z toho, co v nich může být, vás žene kupředu.
Tím se ale hned z první dobré dostáváme k největšímu problému, a to kam to všechno narvat? V krabici je sice několik přihrádek, ale protože pro každý scénář potřebujete jiné typy nepřátel, překážek, terénu a mapových dílů, je organizace všech komponent naprosto kritická. Bez nějakého typu organizéru se budete potýkat s velkými problémy, pokud nebudete mít všechno hned po ruce, bude vám úklid starého a příprava nového scénáře trvat desítky minut. Trh je naštěstí plný různých přihrádek na žetony, karty či žetony a karty, každému podle chuti. To jsou ale zase peníze navíc, že? Přípravu scénáře si navíc můžete zpestřit návštěvou Gloomhavenu a zatímco jeden či dva připravují, ostatní přečtou městské setkání, zkontrolují obchodníka nebo si jednoduše odskočí na toaletu nebo připraví občerstvení.
Pravidla jsou napsaná hodně povedeně, prvních pár her se hodí mít je při ruce, kdybyste narazili na nějaké problémy. Hra je to neuvěřitelně rozskáhla co do klíčových slov a jiných mechanik, naštěstí se v sešitku dost dobře orientuje. Výborná pomůcka je také na kartě samotné postavy, kde je shrnuto každé herní kolo. Efekty a další vysvětlivky jsou na malém taháčku, který můžete nechat bokem na stole, abyste nemuseli pořád listovat v pravidlech. Hra probíhá v jednotlivých kolech a každý, kdo je na herním plánu, dřív nebo později přijde na řadu. Za každou svou postavu musíte v kole zahrát-vyložit dvě karty, z nichž právě jednu zvolíte jako hlavní a tím určíte svou hodnotu iniciativy. Pak táhnete jednu kartu za každý typ nepřítele. Na těchto kartách je vždy napsáno, co v daném kole všechny jednotky tohoto typu provedou. Čím nižší iniciativa, tím dřív se v kole dostanete na řadu. Postupně se tak odehraje celé kolo, ve kterém vždy z jedné své karty provedete akci v horní polovině a z druhé akci v polovině spodní. Nemáte-li karty k zahrání, musí vaše postava odpočívat, což znamená, že si všechny využité karty vezmete zpátky do ruky a vyberete jednu, kterou odhodíte natrvalo. Jakmile vám karty dojdou úplně, vaše postava je vyčerpaná a zbytek scénáře musí splnit její společníci. Pokud se tak stane, vyhrávají všichni, když ne, nepřátelé vaše zmožená těla vykopou ven a vy (pokud nehrajete mód trvalé smrti) musíte zkusit štěstí znovu. Během hry získáváte zkušenosti, peníze, reputaci a snažíte se celkově zvyšovat blahobyt Gloomhavenu, což vám časem poskytne velké výhody.
Gloomhaven je takzvaná legacy hra, což v podstatě znamená, že jakmile jednou začnete, vaše rozhodnutí se trvale zapisují do kroniky, objevené lokace a dosažené úspěchy nemizí. Na začátku hry si vytvoříte postavu (respektive družinu postav, hrajete-li ve více lidech), přečtete si svůj příběh a necháte se vysadit na Gloomhavenském náměstí, kde se přidáte k družině dalších hrdinů hledajících bohatství, slávu a - jakmile dosáhnou obojího - klidný odpočinek. Se svou partou procházíte scénáře, sestávající vždy z prologu, který vás nenásilně uvede do prostředí, dalších okolností, se kterými se během průchodu scénářem setkáte, a následného epilogu v případě, že se vám povede scénář úspěšně dokončit. V knize scénářů vždy vidíte, jaké komponenty si ke hře připravit, jaké typy monster, mapové díly a další žetony terénu či překážek, takže nemusíte v jeho průběhu nečekaně odbíhat ke krabici a něco dohledávat, z intenzivního zážitku vás tedy nic nevytrhne. Jakmile si všechny komponenty přichystáte, vyskládáte pouze startovní místnost, protože ty další jsou skryté za dveřmi a nevidíte je, dokud dveře neotevřete. Podmínky scénáře jsou v drtivé většině takové, že musíte zabíjet nepřátele a skrz ně se probojovat až k cílovému objektu.
Mapa je další nedílnou součástí hry a slouží jako pomůcka k tomu, abyste věděli, které oblasti máte dostupné, odhalené či prozkoumané. K mapě jsou celkem dva archy očíslovaných nálepek, které vždy, jak vám to scénář či nějaký efekt na kartě událostí přikáže, nalepíte na příslušné políčko. Dosažené úspěchy pak lepíte taky na příslušná pole, stejně jako vylepšení bojových schopností na kartách postav. Kdybyste chtěli někdy rozjíždět novou partu s čistým štítem (nebo mít třeba dvě tři oddělené hry s různými skupinami přátel), veškerý postup si navíc píšete do přiloženého deníku postavy a družiny, nebo jsou k dispozici odlepitelné nálepky, to je ale dle mého názoru zbytečnost, protože je tisíc lepších možností, jak si zaznamenávat postup aniž byste natvrdo smazali ten starý, jako by nikdy nebyl.
Město Gloomhaven, ve kterém probíhá příprava na drtivou většinu vašich výprav, nabízí spoustu možností, jak utratit mince, které během scénářů získáte. Tou prvotní je samozřejmě obchodník, jehož nabídka přímo odráží blahobyt ve městě, rozumějte čím je městu lépe, tím širší sortiment se u něj nachází. Od jistého bodu v příběhu si budete moci vylepšovat karty schopností svých postav, což funguje tak, že si za jistý poplatek (pozor, matematika!) natrvalo vylepšíte kartu jedné postavy. Buď čistě zvednete hodnotu o +1, nebo přidáte různé efekty, jako například odzbrojení k útoku nebo skok k pohybu. O úroveň výš, jakmile máte splněné podmínky, musíte postoupit okamžitě, ale pouze pokud jste ve městě - získáte-li během scénáře dost zkušeností k postupu o úroveň, nezvyšuje se vám až do další návštěvy Gloomhavenu. Také je možné, aby zde proběhlo setkání, při kterém se musíte jako družina rozhodnout, jak se s ním vypořádáte. Tato setkání poměrně dost formují vaši reputaci ve městě, ale mohou vás přivést i do pěkných potíží. Některé odpovědi jsou zároveň unikátní pro určitý typ postav, takže někdy se stane, že ať se snažíte být sebešlechetnější, hra vás rasisticky stejně potrestá.
A v neposlední řadě je tady skvělá věc - vaše postavy jsou úplně v pohodě přenosné, takže si představte, že máte rozehranou postavu doma a na sobotní odpoledne vás na partičku pozvou přátelé. Za předpokladu, že se nebojíte spoilerů, prostě popadnete svého šampióna do krabičky a vyrazíte. Nemusíte pak už řešit nic - tedy kromě toho, že za žádných okolností nesmí být dvě stejné postavy přítomny v jednom scénáři. Nebo můžete hru rozjet ve čtyřech, pak se rozdělit a jet po vlastní ose a vzájemně se navštěvovat skrz červí díru, kterou vám tam nějaký mocný mág udělal. V tomto případě vždy platí podmínky hostitele, své úspěchy si s sebou neberete.
Na posledním místě bych se rád věnoval nepřátelům. V každém scénáři jich budete mít hned několik druhů, živých či mrtvých, od masivních až po planární bytosti z čistého živlu. Každá potvora má svou kartu a další balíček menších kartiček popisující iniciativu a akce, které ve svém kole provede. Boss má pochopitelně pouze jeden žeton, kdežto u ostatních se počty různí mezi 4-10 žetony. Důležité jsou také plastové stojánky, jejichž barva určuje, je-li nepřítel obyčejný či elitní (a boss), podle toho (a čísel na jednotlivých žetonech) musíte sledovat, kdo má v kole přednost a táhne jako první. Rozmanitost nepřátel je obrovská a daleko převyšuje slabší kvalitu žetonů samotných. Na každého protivníka potřebujete jinou strategii, díky čemuž je hra vždycky výborně vyrovnaná - málokterý scénář projedete jako horký nůž máslem, na druhou stranu ale těžko najdete oblast, která pro vás bude nemožná. Jeden scénář potáhne Prasklivec, v úzkých koridorech se zase blýskne Zlodějka mysli a vy se nebudete stačit divit, co všechno ta malá krysa dovede. Lehce spočitatelná úroveň scénáře dost dobře koresponduje s tím, jak silné vaše postavy jsou v daný moment, ale přesto bych nedoporučoval hrát s jednou postavou na úrovni 2 a druhou mít na devítce, bude to celkem jednostranná záležitost a právě novější hráče byste mohli odradit tím, že vy to v první lajně nekompromisně solíte a oni tam kultistu pižlají útokem dva někde na chvostu.
Neskutečně skvěle. Jakmile se trochu seznámíte se schopnostmi a dovednostmi své postavy, budete mastit jednu kartu za druhou. Platí, že čím víc lidí, tím větší zábava, ale o to drsnější jsou nepřátelé, někdy to zachází až do směšných proporcí, kdy v jednom kole dostanete takový klepec, že budete rádi, že v Gloomhavenu na chvíli vydechnete. Na to je expert hned první scénář, který namísto aby byl takový zahřívací a cvičný, čtyři nic netušící nováčky dovede rozmetat hned v první místnosti. Taktika je číslo jedna, strategie těsně v závěsu a kooperace se veze na ocásku za nimi. Se zkušenými hráči, kteří znají své postavy, to bude parádně odsýpat a každý scénář bude plný akce, jak se budete snažit manévrovat kolem nepřátel i spojenců, abyste své přátele náhodou neseřezali plošným efektem. Karty modifikátorů představují malou porci náhody, která je součástí běžného života, dodávají hře realismus a napětí, které z obyčejného tahání karet s konkrétními hodnotami může chybět. Kampaňový styl hry vám dodá pocit postupu, na rozdíl od her, které po odehrání sklidíte a další hra je zas od nuly. Příběh dává smysl, nepřeskakuje ze strany na stranu a celkem dost se načtete, což znamená, že to není odfláknuté. Je opravdu vidět, že vývoj této hry dal hromady práce. K poznámkám slouží deníky postav i družin, takže byste neměli mít problém, ani když budete hrát několik paralelních časových linií nebo s větším časovým odstupem.
Domácká pravidla pro Gloomhaven také nejsou výjimkou - přeci jen hra je vaše, je neuvěřitelně komplexní a obsahuje spoustu mechanik, které se mohou podrobit drobným úpravám. Pokud chcete, můžete si obtížnost hry a jiné aspekty upravovat dle chuti. Sama o sobě hra nabízí možnost, jak si obtížnost zvýšit či snížit pomocí manipualce s úrovní scénáře. Některé herní mechaniky jsou proti srsti zarytě kooperativním hráčům, protože spoustu věcí byste měli držet v tajnosti (jako třeba vaše záměry v daném kole, což upravuje právě oficiální FAQ, ve kterém je psané, že byste se měli vyhnout pouze konkrétním číslovkám, například hodnotě iniciativy či poškození), nebo deckbuilderům, protože při každém postupu o úroveň máte podle pravidel možnost přidat do svého card-poolu pouze jednu jedinou kartu právě dosažené nebo nižší úrovně. To ale limituje vaše možnosti adaptace na určité scénáře. Inoxká hlídka na vás ale nepřijde, když si karty někdy prohodíte nebo si pravidla naopak ztížíte jinde. Přílišné zlehčování hry - třeba možnost okamžitého použití hrdinou vyvolaného živlu nebo možnost sesbírat všechny mince na konci scénáře - může mít za následek drastický pokles pocitu zadostiučinění, protože v Gloomhavenu platí, že čím těsnější výhra, tím lépe se potom spí.
Gloomhaven autora Isaaca Childrese je neskutečně komplexní hra, až se mi chvíli zdálo, že je toho k recenzi moc, že se to nedá všechno obsáhnout. Každopádně, co do komponent je masivní, hra upřednostňuje kvantitu, nikoli vyloženě kvalitu, takže na žetony monster buďte opatrní, nejčastěji používané karty si raději obalte. V čem ale spočívá kořen všeho pozitivního a mého prvního stovkového hodnocení v historii Czechgameru, je příběh, RPG prvky, variabilita, znovuhratelnost (respektive pořádhratelnost), velkolepost a ten pocit, jaký jste jako dětí měli den před Štědrým večerem, když se přes den v práci těšíte na další scénář.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi.
