Za velkou louží patří baseball k nejoblíbenějším sportům vůbec. U nás je spíše okrajovou záležitostí. Z pohledu běžného fanouška sportů u nás, většina sleduje spíše hokej, fotbal, atletiku, tenis apod. Ale baseballu je v televizním vysílání jako šafránu. A zápasy slavné MLB se u nás nevysílají vůbec (ledaže byste si předplatili nějaký specializovaný zahraniční kanál). A je to škoda, protože jde opravdu o nesmírně strategickou záležitost, kde nejde jen o rychlost a sílu (ačkoliv tyto atributy jsou též velmi podstatné).
A ve všech těch sportovních simulátorech má svojí videoherní sérii i MLB pod přesným označením MLB 20: The Show vycházející už patnáctým rokem pro PlayStation. Po absolvování několika desítek hodin nadhazování, odpalování a vymýšlení různých strategií musím přiznat, že právě tento simulátor patří k těm úplně nejlepším, co můžete na virtuálních kolbištích najít.
Vzhledem k faktu, že se mohou mezi vámi najít i tací, kteří přemýšlejí, jestli by si MLB chtěli vyzkoušet a nemají jakoukoliv zkušenost s touto herní sérií, pokusím se popsat, co vše vám hra může nabídnout a jak přistupuje ke spíše amatérům /nepolíbeným hráčům, podobně, jako jsem já. Přeci jen těch hardcore fanoušků MLB XX: The Show tu nebude moc. Pokud přeci jen, omlouvám se jim, že se nedočkají zevrubného rozboru rozdílů oproti minulému ročníku.
Předem bych rád upozornil, že v této recenzi nebudu rozebírat pravidla baseballu. Tzn., buď už je znáte anebo teprve při samotném hraní poznáte, co stojí za pojmy jako je: "strike“ nebo „home run".
Moje první kroky vedou k "osahání" samotné hratelnosti. Neváhal jsem a hned jsem v menu hledal položku Play Now, abych si vybral domácí a hostující tým, a hurá na hřiště. Pravdou je, že jsem si pro jistotu krapet projel nastavení obtížnosti, abych hned neodpochodoval s výraznou porážkou. Přiznávám se dobrovolně, že jsem započal hrát na nejlehčí obtížnost. Ale i tak mně přišlo, že je hra docela náročná. Neříkám, že MLB 20: The Show má působit jako sportovní Dark Souls, to nikoliv, ale chvíli vám trvá než se do toho dostanete.
Ale zpět na hřiště, kde nás uvítá komentátorka, aby nás diváky/hráče seznámila s tím, co můžeme v dnešním zápase čekat. Pak pochopitelně prezentace hráčů, pár záběru na hřiště a jde se na věc.
Přesně tak jsem se cítil během několika prvních zápasů. Častěji jsem "házel" míčkem, než jej odpaloval. Je to vcelku jasné, protože než se naučíte, jak správně nadhazovat, abyste vyoutovali jednoho pálkaře za druhým, chvíli vám to potrvá. To samé platí při útočné fázi, kdy mohou být první odpaly pouhým promáchnutím. A v mnoha případech naprosto zbytečné, protože oponent hodil míček mimo povolenou zónu.
Každopádně, jak se vám to dostane do rukou, odpalujete jeden home run za druhým. Posléze už je na řadě postupné zvyšování obtížnosti, abyste si užili pořádně vyrovnané zápasy. Mimochodem stojí určitě za zmínku (a je to i vcelku jasné a logické), že je znát rozdíl mezi hráči. Rozhodně se vám bude ovládat lépe Javier Báez případně Aaron James Judge než nějaký zelenáč. Proto vás asi nepřekvapí, že i na nejlehčí obtížnost je hrát za Detroit Tigers proti New York Yenkees pořádná výzva.
Nicméně to jsem se trošku vzdálil od toho, co se děje na hřišti. Samozřejmě úporné a taktické zápolení, které je po každém odpalu prezentováno opakovanými záběry. To vše doprovází úžasný komentář. Několikrát po konci směn se na hřiště vracíme za naší roztomilou komentátorkou (popravdě na mě působí velmi uměle - nebál bych se říct, možná až vulgárně, že připomíná svým zpracováním nafukovací panny z obchodů pro dospělé), aby nás seznámila s novinkami a pocity přímo z dějiště.
Ještě bych se rád na hřišti zastavil. A je úplně jedno na kterém. Protože vývojáři nás pustí na všechny stadiony aktuálních týmů MLB, ale též i na vybrané historické stadiony. Vše je vymodelováno do nejmenších detailů a působí vcelku věrohodně. Co je hodně fajn, je možnost nastavení, v jakou denní dobu chcete hrát, v jakém počasí si přejete vše prožívat a taktéž v jakém měsíci se má klání konat. To vše má vliv na to, jak hra vypadá. Co víc - vše ovlivňuje dění i během klání. Zatímco při druhé směně vám svítí slunce přímo do očí a špatně se vám odpaluje, při čtvrté směně je tato skutečnost mnohem lepší. Prostě dynamická "hra" stínů, slunečních paprsků apod. se postupem času podepisuje na tom, jak hra vypadá. Přesně tohle bych ve Fifě ocenil.
Pochopitelně zahrát si jeden zápas není jedinou volbou, kterou si pro nás vývojáři připravili. Na výběr je z řady možností. Podle názvu hry, se můžete pustit do poměrně robustního herního módu "The Show", kde se ujmete hráče, kterého si můžete vymodelovat k obrazu svému. Když si s tím dáte tu práci, můžete vymodelovat sami sebe. Posléze si vyberete jakou roli chcete zastávat a prožíváte takové malé sportovní RPG, kde trénujete, nasloucháte radám trenéra, dřete, aby vás pak tým vyměnil - to zabolí. Nebojte, dočkáte se určitě dalších možností na cestě za slávou.
Další variantou, jak se proslavit, je cesta generálního manažera, kde krom samotného dění na hřišti řešíte i dění mimo něj. Vzhledem k tomu, že se v baseballu úplně nevyznám do nejmenších detailů, a teď mám na mysli funkčnosti draftů, načasování jednotlivých tradů apod. nemohu soudit, zda vše funguje intuitivně. Pro nováčka je to dost náročné, ale pro fajnšmekry určitě mód, jenž si můžou užít. Dalším podobným herním zážitkem je Diamond Dynasty. Přirovnal bych to k FUT u Fify nebo NHL. Tedy sbírání kartiček všemožného charakteru. A jestli jsou pro naše končiny zalíbené hokejové kartičky, tak vězte, že baseballové jsou ještě o dost dále a v zámoří se těší obrovské oblibě už několik desítek let. A tento fakt je ve hře citelně znát.
Co mě ale fakt zaujalo je herní mód pod názvem "March to October". Jednoduše řečeno obyčejná jedna sezóna v MLB. Tak jo, je trošku neobyčejná, a tak trochu zrychlená. Ale příjemně, protože nehrajete všechna utkání (přeci jen v základní části musí týmy absolvovat 162 zápasů) ale jen některá. Přesněji řečeno, jste na hřiště vrhnuti v klíčových momentech zápasů. Jednou v osmé směně vyrovnaného utkání, jindy musíte udržet v deváté směně pohnutky odpálit home run protivníků, jindy zase hrajete celý zápas v roli jednoho jediného hráče apod. Co mě ještě zaujalo byla možnost zvolení adaptivní obtížnosti - tedy přizpůsobující se podle toho, jak se vaše dovednosti zlepšují, hra upravuje obtížnost v průběhu celé sezóny tak, aby vám zaručila neustále napjaté okamžiky. Tohle mě nesmírně bavilo a velmi rád bych to viděl třeba v NHL. Za tohle mají tvůrci ode mě palec nahoru.
Pochopitelně si můžete zahrát i on-line, což vyžaduje předplatné PlayStation Plus. Zkoušel jsem to, ale pokud nejste profíci, raději se těmto herním režimům vyhněte, protože na vás čeká pořádný debakl od zkušených hráčů, kteří vás rozhodně nebudou šetřit.
Za mě jde o jeden ze sportů nejlépe převedených do virtuální podoby. Osobně si myslím, že svojí kvalitou se přibližuje k herní sérii NBA 2kXX od Visual Concepts, i když tato série je ještě o trošku na lepší úrovni. Co bych trochu vytkl je přístupnost pro nováčky nebo pro nezasvěcené do světa baseballu. Pokud ovšem překousnete několik úvodních proher, dáte MLB 20: The Show šanci a baseball se vám zalíbí, dostanete do rukou stovky hodin zábavy.
Tvůrci si pro nás připravili hromady herního obsahu, od sbírání kartiček, přes roli generálního manažera až po můj oblíbený mód sezóny, kde se dostáváte na hřiště jen v klíčových momentech nebo zápasech. Vše je vyobrazeno v nádherné, až téměř realistické, grafice (tedy až na paní, která nám podává informace z hřiště), která trpí jen mírnými poklesy fps (ale to jsem fakt přísný). Takže pokud byste rádi vyzkoušeli něco nového, tak neváhejte a vyrazte do obchodů - i když vlastně v současné době spíše do PlayStation Store, to bude proveditelnější.
Ceny hry srovnáte na Zboží.cz.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
